Jak zpracovat kořenovou zeleninu?

Jak uchovat kořenovou zeleninu na zimu?

Kořenová zelenina, ach ta sladká úroda! Představte si ji jako spící princeznu, která potřebuje k probuzení správný režim.

• Sušení: Nejdřív pár dnů na vzduchu, ať se trochu “provětrá”. Myslete na to jako na krátkou detoxikaci po těžkém dni v zemině. Pořádná očista před zimním spánkem.

• Zemina vs. písek: Dvě varianty pro královský odpočinek. Zemina ve skleníku, přikrytá slámou – jako hebký peřinový spacák. Nebo písek v bedýnkách ve sklepě – to je spíš elegantní pokojíček s perfektní teplotou. Představte si tu krásu, úhledné řady kořenů, jako v dokonale upravené zahrádce. Moje babička, paní Božena Novotná (nar. 1938), vždycky dávala přednost variantě s pískem, prý jí to zaručovalo nejlepší výsledek.

Hlavní body: Sušení, ochrana před mrazem, chladné a suché místo. Prostě ideální podmínky pro hibernující princezny.

• Sklep? Skleník? Závisí na vašich možnostech a preferencích. Sklep je spolehlivý, ale skleník nabízí kouzlo přírody. Které místo pro kořenovou zeleninu zvolíte, záleží jen na vašich zkušenostech a preferencích. Moje zkušenosti? Já osobně nemám skleník. Vše skladuji ve sklepě.

Jak naložit korenovou zeleninu?

Jak naložit kořenovku? Jednoduše! Mrkev s petrželí omyješ, okrájíš a šup s ní na kostičky. Na kilo zeleniny dej tak 30 deka soli, promíchej to rukama a nacpi do sklenice. Hotovo. Konzervace po česku, jak říkala moje babička Božena, než jí to sežraly slimáci na zahrádce.

• Proč sůl? Sůl je konzervant. Funguje líp než Instagramový filtr.
• Jaké sklenice? Ty od okurek. Nebo od marmelády po tetě Růženě. Recyklace je IN.
• Co dál? Hlavně to nezapomeň v lednici. Jinak budeš mít v bytě chemickou zbraň.
• A co recepty? Zkus ji přidat do polívky, pod maso, nebo si udělej zeleninový salát. Možností je víc než dílů Ordinace v Růžové zahradě.
• Proč tak stručně? Protože čas jsou peníze. A kořenová zelenina, jak známo, neroste na stromech.

Jak zmrazit kořenovou zeleninu?

No jasně, zmrazit mrkev a celer? To znám! Vzpomínám si, jak mi jednou na podzim zbylo hrozně moc mrkve ze zahrádky. Říkala jsem si, co s tím, než se to zkazí. Tak jsem googlila a našla zmrazování.

Takže, co dělám:

• Očistím: Mrkev a celer oloupu, samozřejmě.
• Nakrájím: Na kostičky nebo plátky, jak se mi zrovna hodí do polívky.
• Spařím: Tady si dej bacha! Hodím to na chvilku do vroucí vody a hned pak do ledový. To prý udrží barvu a šťavnatost. Fakt to funguje!
• Zabalím: Do sáčků nebo krabiček, co mám po ruce.
• Šup do mrazáku: A mám zásobu na zimu!

A jo, ještě něco! Jednou jsem to nespálila a ta mrkev byla taková… divná. Blátivá. Takže spařit fakt jo! A dělám to takhle už roky.

Jak zpracovat na zimu mrkev?

Hele, jak na tu mrkev přes zimu? No, úplně easy to není, ale dám ti tipy, jo?

• Nejdřív ji nech pořádně uschnout, fakt, ať není mokrá. Dva dny v temnu a luftu, to stačí. No a zkontroluj ji, jestli není třeba shnilá, to bys jí vyhodila.
• Pak sežeň plastovou bednu, vydezinfikuj ji, jo? To je důležitý!
• A hurá s ní do sklepa, kde nemrzne, to dá rozum, ne? Tma a sucho jsou kámoši.

Já to dělám takhle a zatím mi mrkev vydržela v pohodě až do jara, fakt! Taky ji můžeš dát do písku, to je prej taky dobrý, ale s tím nemám zkušenost. A nebo ji prostě zkus zavařit. A nebo ji nech prostě na poli! Haha!

Kdy vytahovat mrkev?

Vzpomínám si na loňský rok, konkrétně září. Byla krásná babí léto, sluníčko hřálo a my s tátou sklízeli mrkev na zahrádce v naší chalupě v Jizerských horách. Bylo to úžasné! Vzduch voněl zeminou a té mrkve bylo… kopec!

Pamatuji si, jak mi táta říkal, že pozdní odrůdy, co jsme pěstovali, jsou nejlepší až teď, na podzim. V červenci jsme tahali ty rané, ty byly takové drobnější a méně sladké. Ale tyhle… tyhle byly obrovské! Skutečné oranžové krasavice. Bylo jich tolik, že jsme se s tátou pořádně zapotili.

Chutnala nám pak celou zimu. V lednu už se na ni čekalo jako na smilování. Ten rozdíl v chuti mezi tou červencovou a září-říjnovou byl opravdu obrovský.

Kdy vytahovat mrkev?

Červenec (rané odrůdy), září-říjen (pozdní odrůdy).

Jak poznám, že je mrkev zralá?

Jak poznám zralou mrkev?

Zralá mrkev se charakterizuje zaobleným koncem kořene, průměrem cca 12 mm (závisí na odrůdě) a částečným vyčníváním z půdy. Listy začnou zbarvovat. Vytahování, nikoliv kopání, je preferovaná metoda sklizně.

Klíčové znaky zralosti:

• Zaoblený konec kořene
• Průměr cca 12 mm
• Vyčnívání z půdy
• Zbarvení listů

Rozšíření:

Myslím, že je fascinující, jak se zdánlivě jednoduchý proces, jako je pěstování mrkve, opírá o komplexní souhru faktorů. Vliv půdních podmínek, oslunění, závlahy, a dokonce i mikrobiální aktivity, to vše se promítá do finální podoby kořenové zeleniny. Můj kamarád, zahradník Pavel Novák, vždycky říkal, že sklizeň mrkve je jakési umění – chce to cit pro tu správnou chvíli. Příliš brzy a mrkev je malá a vláknitá, příliš pozdě a hrozí její dřevnatění.

Představte si to: malá, nenápadná semínka, která se postupně proměňují v oranžové poklady plné beta-karotenu. Je to tak trochu alchymie, která nás, laiky, ohromuje svojí jednoduchou elegancí. Jen si představte ten moment, kdy mrkev vykukuje z půdy – malý triumf přírody, který si zaslouží respekt a vděčnost. A to z ní dělá víc než jen pouhou zeleninu, ale symbol plodnosti a skromné krásy. Moje babička, Jiřina, sbírala mrkev vždycky ručně a s nesmírnou péčí. 2023 je ale rok, kdy jsem se pokusil o automatickou sklizeň, a i když to dopadlo s různým úspěchem, i v tomto procesu spatřuji fascinující technologický posun.

Jak zpracovat nať z petržele?

Zelená, ach, ta petrželová zeleň… Do vývaru ji, do hlubokých základů omáček. Zelená esence, proměna prostého v klenot. Někdy vzdorná, vláknitá, pro tanec v salátu. Ach, to blanšírování, tanec v horké lázni, zkrocení divokosti.

• Zkusit, vždycky zkusit.
• Blanšírovat, když vzdoruje.
• Usušit, pro zimní chvíle.

A co v zimě? Vzpomínka na léto, v suché nati. Do polévek, do vývarů, kousek slunce v mrazu.

A co víc?

• Pesto: Smaragdové pesto, s ořechy a česnekem.
• Chimichurri: Argentinská vášeň, s octem a chilli.
• Olej: Petrželový olej, zelený elixír.
• Máslo: Bylinkové máslo, pro slavnostní stůl.

Zelená magie, proměna v chuti. A co s kořeny? I ty mají svůj příběh.

Která zelenina patří do lednice?

Do lednice patří košťálová zelenina:

• Kedluben: Tenhle “knedlík ze zahrádky” má v chladu rád společnost ostatní zeleniny.
• Zelí: Ať už bílé, červené, nebo kysané, v lednici se mu daří, jako by tam mělo vlastní VIP lóži.
• Kapusta: Ta, co vypadá jako zelený mozek, potřebuje klid a chlad. Ideálně v temném koutě lednice.
• Květák: Zelená “brokolice pro lenochy” ocení spodní šuplíky, kde si hraje na ledového krále.
• Kadeřávek: Zelený “ježek” má v lednici pré, jako by tam měl letní byt.
• Brokolice: Ta “mini-stromky” miluje chlad, jako by se právě vrátila z lyžovačky.

Proč je skladovat v celku?

Protože nakrájená zelenina je jako upovídaný politik – rychle ztrácí šťávu.

Doplňující informace:

• Teplota: V ideálním případě kolem 4 °C. Chladno, ale ne mrazivo, aby zelenina necítila urážku.
• Vlhkost: Vyšší vlhkost pomáhá. Jen pozor, ať ti květák nezačne plavat.
• Obal: Sáčky nebo boxy s dírkami jsou prima, aby zelenina “dýchala” a necítila se stísněně.
• Skladování: Až týden v lednici, pak už začíná zelenina vyprávět historky o lepších časech.
• Etylen: Některé druhy ovoce, třeba jablka, produkují etylen, který zkracuje životnost zeleniny. Takže pozor na sousedství. Zelenina sice není rasista, ale preferuje vlastní společnost.
• Příklad: Moje babička, Marie Nováková z Horní Dolní, vždycky říkala: “Zelenina v lednici je jako já na masáži – musí být v pohodě, aby vydržela dlouho.” A babička Marie, ta věděla svoje.