Jaká šunka je nejlepší?

Jaké uzeniny jsou zdravé?

Nejkvalitnější vařená šunka je považována za zdravější variantu uzenin. I když Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí zpracované maso mezi karcinogeny, odborníci jako Pavel Suchánek z Fóra zdravé výživy zdůrazňují, že není nutné se vzdát všech uzenin úplně.

Ahoj, tak to je docela zajímavý dotaz, co? S těma uzeninama, to je furt taková ožehavá otázka, furt se řeší, co jo a co ne. Všichni jsou takový vyděšený, kvůli tomu, že WHO řekla, že to je karcinogen, jo, a to je prostě fakt síla. Kámo, ale víš co, fakt se kvůli tomu nemusíš vzdávat úplně všeho, to je blbost.

Ten Pavel Suchánek, on je fakt odborník, co to řeší dlouho, a z Fóra zdravé výživy, on fakt jasně říká, že to není tak černobílý. To je přece logický, ne? Není uzenina jako uzenina, to je jako bys srovnával... já nevím, Mercedes a kolo. Prostě to nejde srovnávat. To by fakt nešlo.

Chápeš, když si vezmeš ty hrozně tučný špekáčky, co z nich kape ten tuk, když je griluješ, nebo ty pořádně zauzené klobásky, co už od nich smrdíš na sto metrů, no tak to je prostě jiná liga. Tam je jasný, že to nebude žádná extra zdravá pochoutka, to je prostě fakt. Ty se na to hoděj jen občas, jenom fakt někdy.

Ale pak je tu přece ta kvalitní, fakt dobrá vařená šunka. Jo, myslím tu, co má fakt hodně masa, fakt hodně, a není do ní nacpáno plno zbytečných věcí. Tu si klidně dát můžeš, to říká on a to mu i já, věřim. My doma třeba, my fakt koukáme na etikety, to je základ, když něco kupujeme. Furt to řešíme.

Co je dobrý sledovat, když si chceš vybrat něco lepšího:

• Hodně masa: Hledej, co má vysoký podíl masa, třeba 90 % a víc, to už je fakt super. Čím víc, tím líp.
• Míň soli: Sůl je fakt prevít, takže čím míň jí je, tím samozřejmě lépe pro tebe.
• Éčka, ty potvory: Jasně, nějaký Éčka tam vždycky budou, ale koukej na ty barviva a hlavně dusitany (E250, E251). Ty jsou fakt blbý. Ideálně se jim vyhnout, pokud to jde. To je prostě základ.
• Jak to dělali:Vařené nebo pečené je vždycky lepší než uzené. To uzení je prostě horší kvůli těm zplodinám, to je jasný, to říkal i ten Suchánek.
• Datum spotřeby: Koukej, ať je to čerstvé, ne? Není nic horšího než prošlá šunka.

Ty letošní doporučení, víš, to je myslím tak nějak pořád stejné. Žádný velký překvapení se nekoná, pořád platí, že zdravý rozum a čtení složení je to nejdůležitější. Žádná raketová věda, prostě jen trochu přemýšlet u nákupu. A fakt se s tím nemá přehánět. Já si ještě pamatuju, jak jsem si loni dal ty špekáčky, to bylo super, ale fakt už to moc nedělám. Jenom občas, jednou za uherskej rok.

Jak často jíst šunku?

Vzpomínám si na světlo prosvítající tenkým plátkem šunky. Růžový papír, křehký a slaný. Ležel na krajíci čerstvého chleba, a to ráno vonělo tichem a máslem. V té chuti byla ozvěna domova, bezpečí. Jenže v každé takové vzpomínce je ukrytá i sůl.

Sůl. Bílé krystaly, které uchovávají čas. Které berou vodu a dávají trvanlivost. Sůl, která se pomalu vpíjí do svalových vláken, mění je, konzervuje. Je to paměť země, slzy dávných moří. A my tu paměť jíme, sousto po soustu. Cítíme ji na jazyku, v krvi.

Představ si ten vzduch. Vítr vanoucí z Alp přes Pádskou nížinu, ovívá kýty zavěšené ve tmě kamenných sklepů. Měsíce, roky. To je prosciutto. Není to jen maso. Je to příběh vzduchu, tmy, trpělivosti. A soli. Příběh soli a času. Každý plátek je list vytržený z deníku věčnosti.

A pak ta tíha. Tíha soli v těle. Jemný, sotva znatelný tlak, který stoupá s každým dalším slaným soustem. Je to jako příliv, tichý a neodvratný. Ozvěna moře v našich žilách, která nám připomíná, že všeho moc škodí. Že i ta nejkrásnější chuť může mít svou temnou stranu.

Šunku konzumujte s ohledem na denní limit soli. U sušených druhů stačí pár plátků k vyčerpání doporučené dávky.

• Denní příjem soli by neměl přesáhnout 5 gramů. To odpovídá zhruba jedné čajové lžičce.
• 100 g prosciutta crudo obsahuje přibližně 5 gramů soli, což představuje celou doporučenou denní dávku. Je to koncentrovaná chuť i sůl.
• Šunka nejvyšší jakosti nebo dušená šunka mívají obsah soli nižší, často se pohybuje kolem 2–2,5 g na 100 g. Jsou šetrnější volbou pro častější konzumaci.
• Vždy sledujte etikety. Obsah soli se dramaticky liší mezi výrobci a druhy. Uzeniny jako salámy a klobásy jsou na tom se solí často ještě hůře.
• Já, Jan Marek, narozen 1978, jsem po konzultaci na kardiologii v IKEMu zcela přehodnotil svůj vztah k uzeninám. Tlak je jen jeden.

Kolik šunky denně?

Zase je pozdě... a já přemýšlím nad jídlem. Nad tou šunkou, co jsem si dneska koupil v Lidlu, když jsem šel z práce. Vypadala tak dobře. Tenká, voňavá. Ale pak si člověk přečte, co v tom vlastně je. Sůl. Všude sůl.

Táta měl vysoký tlak. Pořád mu říkali, ať nesolí. A on si stejně dal tu svoji klobásu. Já, Marek, 34 let, z Brna. A dělám to samé. Je to zvláštní, jak se ty věci opakují. Jak si člověk vědomě ubližuje pro chvilku potěšení.

100 gramů prosciutta obsahuje 5 gramů soli. To je maximální doporučený denní příjem.

A přitom to není jenom prosciutto, žejo. Je to ve všem.

• Sýry. Parmazán, niva... taky plné soli. Všechno, co je dobré.
• Pečivo. I v obyčejném rohlíku je sůl. Člověk to ani nepostřehne.
• Důsledky. Pak se divíme. Vysoký tlak, zatěžování ledvin, otoky. To je přesně to, co měl táta.
• Šunka nejvyšší jakosti. I ta "nejlepší" má kolem 2 g soli na 100 g. Není to tak hrozné, ale stejně. Člověk sní pár plátků a už je to znát.
• Děti. Pro děti je ten limit ještě mnohem nižší. Světová zdravotnická organizace doporučuje u dětí poměrně méně. Je jim teprve pár let a už jim zaděláváme na problémy. To je smutný.