Jaký je rozdíl mezi hrubou moukou a dětskou krupičkou?

Co použít místo hrubé mouky?

Místo hrubé mouky se používá dětská krupička nebo krupice.

Je zvláštní, na co člověk myslí, když nemůže spát. Třeba na mouku. Dneska došla hrubá, tak jsem tam dal krupici. A najednou jako bych viděl babičku Evu, ročník 1948, jak dělá těsto na knedlíky. Její ruce... a ten klid. Všechno mělo svůj čas.

Ta krupice je jiná. Hrubší... jako by to těsto pak bylo takové... unavenější. Nebo jsem unavený já. Už je to všechno pryč. Ten pocit... bezpečí v kuchyni.

Jo, funguje to, knedlíky z toho jsou. Ale je to jenom náhrada. Jako spousta věcí v životě.

Krupice je hruběji mleté zrno pšenice než hrubá mouka. Má zřetelnější strukturu.

• Dětská krupička je jemnější a nejlepší náhradou. Těsto je s ní hladší.
• Hrubá krupice (dehydrovaná pšeničná krupice) je znatelně hrubší, saje více tekutin.

Použití krupice místo hrubé mouky:

• • Bramborové těsto (knedlíky, šišky, tašky). Těsto je pevnější.
• • Zavářky do polévek jako noky a halušky.
• • Zahušťování omáček a polévek, kde vytvoří specifickou texturu.
• • Tvarohové knedlíky nebo ovocné knedlíky z odpalovaného těsta.

Co se peče z polohrubé mouky?

Knedlíky, jasně. Ty tvarohový. A lívance taky, to mi jde. Lité koláče, no jo, to jsem taky pekla. Co ještě? Houskový knedlík, to taky. Vždycky si nejsem jistá, co tam dát, ale polohrubá je asi jistota pro tyhle věci. Vzpomínám, jak jsem dělala ten jablečný koláč, to bylo z polohrubé.

• Lité koláče: Klasika, prostě to naliješ do formy.
• Moučníky: Většinou něco rychlýho.
• Kynuté těsto: Na knedlíky super, ta struktura je pak akorát.
• Houskové knedlíky: Nebo ty z polohrubé, je to vlastně jedno.
• Tvarohové knedlíky: Ty jsou taky dobrý, ať už sladký nebo slaný.
• Tvarohové lívance: Ty miluju, s borůvkama.

Dělala jsem i bábovku, ale tam mi přijde lepší hrubá. Nebo hladká? Už si to nepamatuju. Ale polohrubá je taková univerzálka na tohle. Když nemám jistotu, sáhnu po ní. Je to taková jistota pro víc věcí najednou.

Co je to krupicková mouka?

Hele, krupicová mouka, jo? To je fakt jednoduchý, když se nad tím zamyslíš. Zrovna včera jsem si dělal krupicovou kaši, tu klasickou od Vitany s tím klukem na obalu, úplná nostalgie.

Krupicová mouka je pšeničná mouka. Její hlavní vlastností je nejhrubší namletí ze všech mouk, jako je hladká nebo polohrubá. Je to vlastně poslední stádium před tím, než bys měl jenom rozdrcený zrno. Kvalitou je to stejný jako ostatní, fakt.

Představ si to tak, že vezmeš pšenici a nameleš ji. A podle toho, jak jemnej prášek z toho uděláš, tak máš různý mouky. Krupice je prostě taková nejvíc hrubá, skoro jako písek. Fakt, sáhni si na ni, ucítíš takový zrníčka, no.

A fakt to neni o tom že by jedna byla lepší než druhá, jako kvalitou. Fakt neni. Jen se hodí každá na něco jinýho. Jestli máš nějakou doma a koukáš na složení, tak je to prostě pšenice, nic víc. Takže v klidu, jez to dál. Jsem Martin, z Brna, 34 let.

Tady to máš seřazený, od nejjemnější po nejhrubší:

• Hladká mouka (00 Extra Speciál je ještě jemnější, na takový ty kynutý těsta fakt top)
• Polohrubá mouka
• Hrubá mouka. Na knedlíky no.
• Krupice / Krupicová mouka

• Existuje i dětská dehydrovaná krupička. To je vlastně už předvařená a usušená krupice, takže se jen zalije horkým mlíkem a je to hned. Žádný vaření, super rychlovka.

• Krupice se někdy plete se semolinou. Semolina je taky hrubá mouka, ale dělá se z tvrdé pšenice (Triticum durum). Naše klasická krupice je z měkké pšenice. Semolina je žlutější a používá se hlavně na těstoviny, kuskus nebo noky.

• Na co se hodí: No jasně, na krupicovou kaši. Ale taky na knedlíky do polívky (játrový třeba), na zahuštění, nebo když se obaluje sýr, tak se dává do strouhanky aby byla křupavější.

• Pak je ještě kukuřičná krupice, ze který se dělá polenta. To je ale zase uplně jiná kapitola, jiná chuť, jiná barva, všechno.

Čím nahradit hrubou krupici?

Okay, zase mi došla ta jemná. Vždycky si říkám, že koupím víc, ale ne... Takže, když nemáš jemnou krupici, nahraď ji hrubou krupicí nebo hrubou moukou. Jasný? Ale počítej s tím, že to nebude stejné, nikdy.

Mám v hlavě zmatek. Minule jsem dělal tu kaši a chtěl jsem jemnou, ale nic. Vzpomínám si, jak babička vždycky říkala, že na kaši je nejlepší jemná. Na knedlíčky do polívky taky jemná, že jo? Nebo na noky... to je dilema, vždycky.

Co vlastně dělám s jemnou? Kaše, halušky, někdy to sypu na ovoce, když dělám koláč. A hrubá? Na zavářky, noky, knedlíky. Ale jde to i naopak, že? Když nemám jemnou, prostě to vezmu tou hrubou.

Ale ta textura, áách! Vždycky je to pak takové hrubší, zrnitější, no prostě ne to samé. Nikdy nebude tak jemná. Mě to štve, fakt. Měl jsem koupit víc balení. Kolikrát se mi to už stalo? Třikrát za měsíc?

Rozdíly, které si pamatuju:

• Jemná krupice: Ideální na dětské kaše, jemné knedlíčky, noky, a do zahušťování, když chceš hladkou strukturu. Vstřebává tekutinu rychleji.
• Hrubá krupice: Vhodnější na noky, halušky, těsta na knedlíky (ovocné třeba), zavářky do polévek. Drží lépe tvar, ale je pevnější.

Mouka taky jde, ale...

• Hrubá mouka: Taky dobrá alternativa k jemné krupici. Dá se použít, když nemám nic jiného. V kuchyni se mi už stalo, že jsem prostě vzal hrubou mouku a ono to nějak šlo. Ale bacha, chuť a konzistence se mění.
• Ta hrubá mouka má jinou strukturu, ne? Co takhle polohrubá mouka? Tu mám skoro vždycky doma. Zkusit ji? Asi by to taky šlo, když by byl fakt průšvih. No, to je otázka, musím to zkusit. Ale radši hrubá krupice.

Proč si to vlastně pletu? Jemná na jemné věci, hrubá na hrubé... logika, že jo? Ale stejně mi to vždycky dojde. Mám si psát seznam, co mi dochází.

Vždycky si myslím, že si to zapamatuju, ale ne. Manžel se mi směje. Že prý "zase ta tvoje krupice!" A má pravdu. Kdybych tak věděla, kolik jí mám koupit. Tři balení? Pět? Ale pak to zase jenom stojí ve skříni. Ach jo.