Kdy je období zabijaček?

Kdy se konají zabijačky? Termíny a ideální období pro pořádání zabijačky?

Hele, kdy se dělaj zabijačky? No, to je jasný, když je kosa. Ale ne ledovka, to by byl masakr spíš než zabijačka.

Já si pamatuju, jak děda říkal, že nejlepší je, když se teplota drží tak mezi 5 a 12 stupni. Žádný vedro, žádnej mráz, prostě tak akorát, aby se to maso nekazilo, víš?

No a kdy to teda je? No tak jako tradičně od prosince do masopustu. Pamatuju si, že jednou jsme dělali zabijačku 10. února v Chlumci nad Cidlinou a bylo to super. Sice trošku sněžilo, ale o to větší pohoda byla u kamen. Tenkrát kilo jitrnic stálo asi 80 korun.

Kolik cibule na zabijačku?

Sakra, kolik té cibule? 150 gramů? To je málo, ne? Na 12 kilo jitrnic? To je fakt málo. To bude asi tak na ochucení, že? Vždyť to je jenom špetka!

Hmm, to by se ale mělo zkusit. Já bych dal aspoň kilo, možná i víc. Karel říkal, že dává 2 kila na podobný objem. Ale Karel je blázen do cibule, to je fakt. Moje babička zase skoro žádnou nedávala. Zajímalo by mě, jak to dělala.

12 kilo jitrnic, to je fakt hodně. To bude na celou vesnici. Nebo na celou rodinu na rok. Vepřový lalok, plíce, játra... To je klasika. Musím si zapsat ten recept. Kde mám ten blok?

• 1 kg vepřový lalok
• 1 kg vepřové plíce
• 0,7 kg vepřová játra
• 150 g cibule (málo!) - potřebuji víc, minimálně 500g, raději kilo!

Co ještě? Koření? Pepř, kmín, majoránka... A sůl! To je důležité. Ale kolik soli? To nevím. Musím se zeptat tety Jany. Ona dělá nejlepší jitrnice na světě.

Tohle je fakt rychlý zápis. Musím si to pak všechno pročíst a dodělat. Ještě ty střevíčka, na to nesmím zapomenout. A co krev? To je taky důležité. Krev...

Klíčové body: Recept na jitrnice s nedostatečným množstvím cibule. Potřeba více cibule - minimálně 500g, raději 1kg.

Kdy byvá zabíjačka?

Zabíjačka se koná nejčastěji v chladném suchém počasí, ideálně mezi 5 až 12 °C.

Proč? Nižší teploty ztěžují práci s masem, zvyšují riziko úrazů (pořezání ztuhlými prsty, atd.). Vyšší teploty zase urychlují kazení masa. Moje babička, paní Marie Nováková, narozená 1938, vždycky říkala, že nejlepší čas je po prvních mrazech, koncem listopadu, prosinec, nebo lednu. To se maso lépe zpracovávalo. Je to prověřená metoda, tradice.

• Optimální teplota: 5-12 °C
• Rizika: Mráz = ztuhlé maso, úrazy; Vysoké teploty = rychlý kaz.
• Tradiční termín: Konec listopadu až leden.

Myslím, že tohle s teplotou souvisí s fyzikálními vlastnostmi masa – tuhne, je křehčí... Zpracování je jednoduše efektivnější při mírných teplotách. A samozřejmě, hygiena je taky klíčová. V horku se všechno rychleji kazí.

Moje teta, Božena Šimková, narozená 1962, zase dává přednost ranému prosinci. Říká, že je to tak akorát – maso je pevné, ale ještě není zmrzlé a všechno zvládne v jeden den. Zkušenost je prostě nejlepší učitel.

Kdy jsou zabijačkové hody?

Zabijačka? Jo, ty se dějou v zimě. Proč v zimě? Kvůli chladu, maso se líp uchová. Mám to z blogu o smaltovaným nádobí, divný, co? Smaltovane-nadobi-sfinx.cz… to si pamatuju.

• Zabijačkový hody: Zima!
• Proč zima? Chlad=delší trvanlivost.
• Blog o smaltu... jak to souvisí?
• Link: smaltovane-nadobi-sfinx.cz
• Hmm...

Ten blog, to byl náhodnej nález. Hledal jsem recept na tlačenku a... bam! Zabijačka, zima, smalt. Co to má společnýho? No nic. Ale maso se prostě kazí v teple, no ne? Proto ta zima. Aha! Už to chápu! Tlačenka se dává do smaltovanýho hrnce! Jasný! Anebo ne? Já nevím.

Co se dělá na zabijačce?

Na zabijačce se dějou věci! No jo, klasika: jitrnice, jelita, prejty, tlačenka – to je jak svatá trojice, co tě zaručeně pošle do masového nebe.

• Jitrnice: Taková ta voňavá potvora, plná masa a koření.
• Jelita: Černá magie v prasečím střívku, s kroupama, že by se i husita zastyděl.
• Tlačenka: Prasečí puzzle v rosolu.
• Škvarky: Křupavá radost, co ti ucpe tepny, ale stojí to za to!
• Prdelačka: Kroupová polívka, co tě zahřeje i v sibiřské zimě (a taky ti trošku prožene střeva, hm).
• Ovar: Vařený prasečí hlavy a další libůstky, pro fajnšmekry.
• Sekaná: Takovej prasečí dort, akorát místo krému je tam maso.
• Klobásy: To je kapitola sama pro sebe – od pikantních čabajek po ty naše domácí, co se uzení musej hlídat víc než státní dluh.
• Domácí paštika: Jemná patlanice, co si namažeš na chleba a cítíš se jak šlechtic.

A to všechno pěkně zapitý slivovicí, ať to líp klouže do krku. No né, jak říkávala moje babička Božena: „Co je doma, to se počítá, a co se u prasete udělá, to se sní!" (říkávala tohle vůbec babička Božena? No, asi jo, teda doufám!).