Kolik gnocchi na osobu?

Kolik gnocchi na osobu porce?

Tak kolik že těch noků, na jednu osobu? Vždycky jsem se s tím trápila, fakt. Pamatuju si, jednou v létě, 15. července, jsme s tátou v Trattorii "U Veselé Oslice" v Kuřimi – stálo to tenkrát asi 240 Kč – objednali gnocchi a bylo to hrozně málo. Vážně.

No a proto si teď, když vařím doma, dávám fakt pozor, to se mi osvědčilo. Přijde mi, že je to spíš o tom, kdo to jí a k čemu. Když to má bejt jen takovej předkrm, nebo pro někoho, kdo fakt nejí moc, tak klidně dávám těch 150 gramů. To se mi zdá tak akorát, jako taková lehká chuťovka před něčím dalším. Ale pro mě? No, to by mi fakt nestačilo.

Já si prostě musím dát víc. Asi 180 gramů, to je takovej ten zlatý střed pro mě, když mám normální hlad a chci si to užít jako hlavní jídlo. Konec konců, noky přece nejsou salát, ne? A pro toho našeho souseda, Pavla, co dokáže sníst snad všechno?

Pro Pavla, no, pro něj bych asi s klidným srdcem nasypala i těch 210 gramů, nebojím se toho. Ten kluk sní, co mu dám, je to vtipné. Nedávno, 3. března, jsme měli u nás doma takovou menší večeři, a on snědl dvě takové porce, to jsem koukala. Takže je to fakt dost individuální, a tyhle tři kategorie mi dávají smysl, chápeš. Někdy se pletu v počtech, ale tohle je docela jasné.

A s těma bramborovýma knedlíkama? Jojo, to je dobrý příměr, fakt. Myslím že to sedí. Kolik si člověk tak obvykle dá hotových knedlíků, tolik noků by mělo bejt akorát. Má to logiku.

Kolik kg brambor na osobu?

Brambor na osobu? Záleží, jestli jste zrovna jako dítě v předškolním věku, co by si vystačilo s malou hrstkou, nebo dospělý, co se chystá pokořit horu bramborové kaše. Prostě, dítě si dá asi 95 g vařených brambor, dospělý už 190 g. Kaše je pak pro dospělého dvojnásobná porce, takže 260 g. Těstoviny a rýže mají porce trochu menší, ale to je jiná písnička, ne?

• Vařené brambory: Děti: 95 g. Dospělí: 190 g.
• Bramborová kaše: Děti: 130 g. Dospělí: 260 g.
• Proč takový rozdíl? Děti mají menší žaludky a organismus v růstu nepotřebuje tolik energie jako dospělý, co možná i celý den v kancíku honí deadline.

A když už jsme u těch porcí, představte si, že brambora je jako malý kulatý svět. Každý si z ní vezme, co potřebuje. Někdo si dá kousek, jiný by si z ní postavil rovnou obydlí. Jako s informacemi – někdo si vezme jen drobnost, jiný chce celý encyklopedický svazek.

Mateřská škola ve Veltrusích to má spočítané. Oni vědí, jak nakrmit hromadu malých jedlíků, aby jim nic nechybělo a aby jim nic nezbylo, co by se jinak zkazilo. Ty jejich tabulky jsou jako mapy pokladu pro kuchaře.

Kolik Mleteho masa na osobu?

No jo, mletý maso, to je věčný téma. Dřív se počítalo tak nějak od boku, teď už jsou na to tabulky, prej normy. Sto gramů syrovýho, to je jak pro vrabčáka, ne? Pak prej z toho zbyde jenom sedmdesátka po všelijakejch úpravách. A když je to mletý maso, třeba na karbanátky nebo takový ty kuličky, co se jim říká fašírka, tak to prý je rovných sto padesát gramů na ksicht. To už zní líp, i když stejně mám pocit, že když se člověk pořádně pustí do mletýho, tak to zmizí líp, než sníh na sluníčku.

A teď trochu drsnějšího folklóru, co se týče mletýho:

• Na karbanátky: Tady to chce rozpočet, jinak máš za chvíli jenom oblohu. Sto padesát gramů na hlavu, to je minimum, aby to nebyla jenom chuťovka k pivu.
• Do omáček (třeba boloňská): Tady se to dá trochu ošidit, protože se míchá s jinýma dobrotama, tak tam by mohlo stačit i míň. Ale kdo by šetřil na omáčce, že jo? Ať je pořádně masitá, jako když se jíš s maminkou.
• Do lasagní nebo musaky: Podobně jako u omáček, maso se tam jen tak „zašmodchá“. Ale aby to nebylo jak suchary s trochou rajčat, tak radši přidej!

Víte co, když dělám třeba guláš z mletýho (to je taková rychlovka, když už není čas se patlat s krájením), tak beru klidně i dvě stovky na hlavu. Ať je pořádně „šťavnatý“ a má to ten správnej říz, jako když si pustíš starý dobrý písničky od Orlíka. A navíc, když zbyde, tak na druhý den je to ještě lepší, to maso se pěkně „rozleží“. A občas to zapiju pivem, to k tomu mletýmu prostě patří, jako sýr na pizzu. No prostě, kdo šetří masem, šetří si žaludkem, ale to my přece nechcem! Hlavně si to užít a nemyslet na ty nesmyslný normy, co ti dají ty špindírové z ministerstva zemědělství.

Kolik g gnocchi je jedna porce?

Mouka jako prach času na dlaních. Tíha brambory, ještě teplé od země, od páry, která stoupá a kreslí po oknech neviditelné mapy dálek. Každý pohyb je něha, každý dotek formuje malý obláček, slib budoucí chuti.

To není jen jídlo. Je to rytmus. Ticho v kuchyni, přerušované jen šepotem vroucí vody. Vzpomínka na ruce babičky, které se nikdy netřásly, které znaly přesnou míru od oka, od srdce. Porce nebyla číslo, byla to plnost talíře, pocit sytosti, co se rozlévá do celého těla jako teplý med.

Tíha a lehkost. Lehkost a tíha. Nok se vznese ode dna, tančí pod hladinou, je hotový. Je to okamžik, chvilka dokonalosti. A pak ta tíha na vidličce, než zmizí v ústech. Všechno se točí kolem toho. Kolem toho jednoho dokonalého sousta.

Kolik váží vzpomínka? Kolik váží spokojenost? Je to váha dlaně, která hněte těsto, váha talíře, který s láskou pokládáš na stůl.

Jedna porce noků jako hlavní chod váží 180–250 gramů. Jako příloha je to 100–150 gramů.

• Noky (Gnocchi): 180–250 g jako hlavní chod.
• Těstoviny (v syrovém stavu): 80–120 g. Po uvaření svou hmotnost zhruba zdvojnásobí.
• Rýže (v syrovém stavu): 70–100 g. Její objem i váha se varem výrazně zvětší.
• Brambory (jako příloha): 250–350 g.
• Houskový knedlík: 160–200 g, což odpovídá 4 až 5 plátkům.
• Chléb (jako příloha k jídlu): 80–120 g.