Která je bezlepková mouka?

Bezlepková mouka… no, řeknu vám, to je pro mě věda! Pamatuju si, jak jsem poprvé pekla bezlepkový chleba. Katastrofa! Jako kámen. A co teprve ty koláče… spíš placky. Ale nevzdala jsem to. Člověk se přece nenechá jen tak odradit, že?

Takže jsem začala experimentovat. Kukuřičná mouka… ta je fajn, třeba na placky, nebo na zahuštění omáček. Ale na chleba? No, nic moc. Rýžová? Podobně. Dobrá na knedlíky, ale sama o sobě moc nedrží.

A pak jsem objevila pohankovou! To už je jiná liga. Krásně voní, má takovou… zemitou chuť. Pamatuju si, jak jsem z ní upekla palačinky pro kamarádku, co taky nemůže lepek. A ona? Nadšená!

Mandlová mouka… ta je zase super na sladké. Muffiny, dorty… mňam! Jen je docela drahá, no. A trochu specifická chuť, ne každému sedne.

Hrachová, cizrnová, fazolová… tyhle luštěninové mouky jsou taky zajímavé. Dávají těstu takovou… hutnost. A bílkoviny! Ideální pro vegany a vegetariány, co si hlídají příjem bílkovin. Ale pozor, můžou mít trochu “fazolovou” příchuť. Víte, co myslím. 😉

A pak je tu ještě amarantová. O té jsem slyšela, že je hrozně zdravá. Že prý Inkové… nebo kdo… ji jedli. No, já ji moc nepoužívám, musím se přiznat. Ale určitě stojí za vyzkoušení!

Ještě jedna věc. Lepek. Ten prevít. Ten prostě v těstě dělá divy. Drží ho pohromadě, dělá ho pružné… bezlepkové těsto je prostě jiné. Sušší, drolivější… chce to cvik. A trpělivost. Ale věřte mi, dá se to zvládnout! A výsledek stojí za to. Copak je lepší než domácí bezlepkový chleba, upečený s láskou? No řekněte!