Proč je květák hořký?

Tajemství hořkého květáku: Viníci jsou glukosinoláty

Květák, oblíbená zelenina s jemnou, nasládlou chutí, se občas může proměnit v hořké překvapení. Proč k tomu dochází? Odpověď se skrývá v jeho chemickém složení, přesněji řečeno v přítomnosti glukosinolátů. Tyto přírodní látky, obsažené v celé řadě brukvovité zeleniny, včetně brokolice, zelí, ředkviček a hořčice, jsou zodpovědné za charakteristickou, lehce štiplavou chuť těchto rostlin. A v případě květáku se jejich koncentrace může stát zdrojem nežádoucí hořkosti.

Hořkost květáku není vždy zárukou špatné kvality. Množství glukosinolátů se totiž liší v závislosti na několika faktorech. Odrůda květáku hraje klíčovou roli – některé odrůdy jsou geneticky předurčeny k produkci vyššího množství těchto látek než jiné. Půdní podmínky a klimatické vlivy během růstu také ovlivňují koncentraci glukosinolátů. Horké a suché počasí může vést k nahromadění těchto látek, což se projeví v intenzivnější hořkosti. A v neposlední řadě skladování – dlouhodobé skladování může vést k enzymatickým procesům, které hořkost ještě zvýrazní.

Naštěstí existují způsoby, jak hořkost květáku minimalizovat. Správná příprava je klíčová. Blanšírování, krátké povaření ve vroucí vodě, deaktivuje enzymy zodpovědné za uvolňování hořkých složek. Také vaření v dostatečném množství osolené vody pomáhá “vytáhnout” část glukosinolátů z květáku. Pro zachování co nejvíce živin se doporučuje krátké vaření. Alternativou je pečení nebo grilování, kdy se hořkost nemusí projevit tak intenzivně.

Závěrem lze říci, že hořký květák není vždy důvodem k panice. Pochopení původu hořkosti, ovlivněné genetikou, pěstováním a skladováním, nám umožňuje vybírat si kvalitnější kusy a správně je připravovat, abychom si mohli plně vychutnat jeho lahodnou chuť bez nežádoucího hořkého podtónu.