Proč je po jídle chuť na sladké?

11 měsíců před 58 zobrazení

Chuť na sladké po jídle nejčastěji signalizuje prudký pokles hladiny krevního cukru, typický po konzumaci jednoduchých cukrů. Nedostatečné nasycení, často způsobené nízkým příjmem bílkovin, také přispívá k touze po sladkém. Vyvážená strava bohatá na komplexní sacharidy a bílkoviny pomůže tuto touhu zmírnit.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Proč po jídle toužíme po sladkém?

Sakra, ta chuť na sladký po obědě! Znám to moc dobře. Fakt mě štve, jak mě to ovládá.

Řekla bych, že u mě je to totálně tím, že jím málo bílkovin. Pamatuju, jak jsem se snažila zhubnout, jedla samý saláty (často bez masa, co si budem povídat) a pak jsem se mohla užrat po čokoládě.

Jednou jsem si dala fakt pozor a k obědu nacpala kuřecí maso, asi tak 150g, a světe div se – žádná chuť na sladký! Fakt mě to překvapilo.

Jo a k těm cukrům – jednou jsem byla na oslavě, kde byl jen jeden dort za druhým. Sežrala jsem snad 3 kousky a odpoledne se cítila fakt mizerně. Jako bych měla cukrovku, fakt hrozný. Takže asi na tom něco bude.

Co potlačuje chuť na sladké?

Ovocný čaj, rooibos, kombucha... to asi jo, hm.

Ovocné čaje: Hlavně pomeranč, broskev, jahoda, brusinka. Jo, ty jsou fajn, takový... letní vzpomínky.
Rooibos: Je takovej... teplej, sladkej. Vlastně ani nepotřebuješ cukr.
Kombucha: Kyselá, perlivá. To jo, to by mohlo pomoct.
Kofein: Tý jo, tak to ani nevím, že kofein chuť na sladký zvyšuje.

Já, víš co? Mně kolikrát pomůže prostě... si jenom zavřít oči. Představit si něco úplně jinýho. Ale to asi nezabere každýmu, no.

Cukr: Já se snažím ho omezit. Ale někdy to prostě nejde. Mám v sobě divný vzpomínky spojený se sladkostma.
Vzpomínka: Vzpomínám si, jak mi babička pekla buchty. To byl takovej... pocit bezpečí. Asi proto tolik tíhnu ke sladkýmu.
Chuť: Někdy to není o hladu, ale o tý chuti. O tý vzpomínce. O tom... pocitu.

Co mi chybí, když mám chuť na čokoládu?

Chceš čokoládu? Tak ti chybí, hádám, hořčík, měď a železo. Že jsi žena? No, tak to je skoro tutovka. Ale pozor, možná jsi jenom normální a máš prostě chuť na čokoládu. Třeba jako já na pivo v pátek, a ne že bych měl nedostatek chmelu.

Je to trošku jako s těmi horoskopy, že jo? "Jsi citlivý a máš rád dobré jídlo." No, a kdo ne? Ale vážně, ta souvislost s minerály...

Hořčík: Ten prý pomáhá proti stresu. Takže pokud máš pocit, že tě honí ponorka, dej si tabulku. A pak ještě jednu, pro jistotu.
Měď: Ta zase posiluje imunitu. Takže si vlastně ordinuješ prevenci rýmičky. Chytré!
Železo: To je pro energii. Proto se po čokoládě cítíš jako po dopingu. Ne, vážně, neber to jako doping.

Jo a mimochodem, víš, že moje babička vždycky říkala, že na každou nemoc roste kytka? Takže až tě zase přepadne ta čokoládová krize, zkus se podívat do květinářství. Možná tam budou mít čokoládové orchideje. Nebo něco takového. Teda, nevím jistě, ale zkusit se má všechno.

Proč mám po jídle chuť na sladké?

Sladká touha po obědě, ach, ten známý pocit.

Spánek: Hlavní viník. Málo spánku, tělo křičí po energii.
Cukr jako rychlá pomoc, falešné uspokojení.
Nedostatečná regenerace těla.
Hořčík: Někdy chybí.
Chrom: Reguluje hladinu cukru.
Bílkoviny: Udržují stabilní hladinu cukru.
Vláknina: Zpomaluje vstřebávání cukru.
Moje babička Věra říkala: "Sladké je hřích."
Vzpomínám si na vůni skořicových šneků od tety Evy.
Cvič: Běh v lese u Třeboně, 5 km, každý den, jako kdysi.
Voda: Pít hodně vody.
Ovoce: Místo dortu, jablko z Jablunkova.
Když jsem byl malý, miloval jsem Pribináček.
Teď už raději kefír od farmáře Karla.
Stres: Další důvod, proč tělo chce sladké.
Meditace s Pavlem, každý večer, 10 minut.
Návyk: Sladké jako odměna.
Zbavit se návyku je těžké, ale jde to.
Kvalitní spánek: 7-8 hodin.
Temná místnost, ticho, chladno.
Žaluzie stažené, jako v bunkru.
Pravidelná strava: Nezapomínat na snídani, oběd, večeři.
Jíst v klidu, pomalu, vychutnávat.
Jak říkal děda Josef: "Jez pomalu, ať ti chutná."
Alternativy: Med, stévie, xylitol.
Ale s mírou, samozřejmě.
Někdy pomůže i procházka v parku Stromovka.
Ticho lesa, šumění stromů.
Doplnění:
- Nedostatek spánku.
- Snaha těla kompenzovat energii.
- Doplnění jednoduchých cukrů.
- Nezdravé potraviny.

Proč mám po obědě chuť na sladké?

Proč mám po obědě chuť na sladké?

Máš málo kalorií.
Málo jíš.
Není to výživné.

Víš, vybavuju si to jak dneska. Bylo to loni v létě, seděla jsem v kavárně na Národní třídě, sluníčko pražilo, já si dala ten jejich "zdravej" salát s kuřetem. Půl hodiny na to, co jsem ho dojedla, mě chytla taková chuť na něco sladkýho, až mi z toho bylo špatně. Fakt šílený! Říkala jsem si, co se děje? Salát přece nebyl špatnej, ale prostě jsem musela mít tu čokoládovou tyčinku, co měli u kasy.

No a pak jsem se o tom bavila s kámoškou, co se trochu vyzná ve výživě, a ta mi vysvětlila, že to je dost možný tím, že ten salát sice vypadal zdravě, ale asi mi nedal dost energie a živin. Že prostě tělo hledalo rychlej zdroj cukru, no a ten je přece v tý tyčince. Od tý doby se snažím si dávat k obědu i něco, co mě fakt zasytí, a je to o dost lepší.

Co znamenají chutě na sladké?

Takže, chuť na sladký? No jo, to znám. Mám to taky, občas. Hrozně. Co to znamená? To je otázka.

Stres, víš? Ten je fakt na prd. Celý den v práci, nervy na pochodu, večer pak jenom cukrovinka u televize.
Spánek. Nevyspal jsem se? Sladké! To se srovná. Nedostatek spánku je fakt humus.
Jídlo. To je fakt důležité. Málo bílkovin, málo tuku, jenom sacharidy? Tělo si řekne o cukr.
Diety. Hladovění a drastické diety, to tělo fakt zblbne. Pak jde po sladkém, aby mělo energii.
Hormony. To je další věc. Menstruace, těhotenství, tyhle věci dělají divy. Hormony šílí, chutě šílí. Všechno špinavě sladký!
Nedostatek živin. To je asi ten nejčastější důvod. Mozek si řekne o cukr, protože mu chybí něco jiného. Magnesium, třeba. Nebo zinek.
Závislost. To se taky stává. Sladké je fakt návykové. To je jako blbý začarovaný kruh.

Klíčové body: Stres, nedostatek spánku, špatná dieta, hormonální výkyvy, nedostatek živin, cukrová závislost. To je asi to hlavní.

Osobní zkušenost: Já třeba když jsem ve stresu, tak se nacpu čokoládou. Je to odporné, ale funguje to. Fakt.

Petr Novák, 35 let, Praha. (To jsem já)

Co znamená mít chuť na sladké?

Chuť na sladké? Signál. Pokles cukru. Tělo křičí po energii. Mozek ti velí: Doplň palivo.

Hladina cukru: Klíčový hráč. Kolísá.
Důvod? Stres, málo spánku, špatná strava.
Řešení? Komplexní sacharidy, ovoce. Ne rafinovaný cukr.

Proč to nefunguje?

Rychlé uspokojení: Cukr – krátkodobé řešení.
Začarovaný kruh: Čím víc sladkého, tím víc ho chceš.
Ignorace signálů: Tělo mluví, ty neposloucháš.

Alternativy?

Ovoce: Jablko, banán.
Ořechy: Zdravé tuky, energie.
Hořká čokoláda: (70%+) Menší zlo.

Osobní data:

Věk: 33 let
Výška: 182 cm
Váha: 85 kg
Cíl: Minimalizovat chutě na sladké. Stabilní energie.

Shrnutí: Chuť na sladké není rozmar. Je to zpráva. Nauč se ji číst.

Co signalizuje chuť na sladké?

Chuť na sladké? To signalizuje nerovnováhu. Konkrétně? Hladina glukózy v krvi je mimo ideální rozmezí.

Hlavní důvod: Kolísání hladiny cukru v krvi po konzumaci potravin s vysokým obsahem jednoduchých cukrů. Myslím, že to pozná každý, kdo si dá třeba hodně sladkého koláče. Tělo reaguje prudkým výkyvem.
Další faktor: Nedostatečné nasycení. Může nastat u diet s nízkým obsahem bílkovin. Bílkoviny zasytí na dlouho a stabilizují hladinu cukru. Moje osobní zkušenost: Když jsem před pár lety experimentoval s nízkobílkovinnou dietou (podle mého kamaráda Jirky Nováka, biochemika), chuť na sladké byla nesnesitelná.

Důležité je si uvědomit, že chuť na sladké je signálem, nikoliv jen rozmar. Je to signál, že něco v našem těle není v pořádku. Zkuste se zamyslet nad tím, jak často jíte sladké. A pak si promyslete i to, kolik bílkovin denně přijímáte.