Proč se hořčice jmenuje hořčice?

Hořčice: Žhnoucí mošt v každé kapce? Odhalení prapůvodu slova, které nečekáte

Hořčice, neodmyslitelná součást českých klobás a párků, se na našich stolech objevuje už staletí. Její štiplavá chuť a schopnost podtrhnout i to nejtučnější jídlo ji činí oblíbenou po celém světě. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, odkud se vlastně vzalo to podivné slovo “hořčice”? Odpověď je překvapivě hluboko v minulosti a má blízko k vínům starověkého Říma.

Ačkoli v dnešní době si hořčici spojujeme spíše s octem, vodou nebo dokonce pivem, její původní receptura byla o poznání sofistikovanější. Právě starověcí Římané a Řekové položili základ dnešní hořčice, a co je důležitější, dali jí i jméno. Ti totiž rozemletá hořčičná semínka míchali s vinným moštem, tedy čerstvě vylisovanou šťávou z hroznů, ještě před tím, než začala kvasit na víno.

Tato směs, jak ji připravovali, měla pronikavou, lehce štiplavou chuť, která zahřívala v krku. Proto ji začali nazývat latinským výrazem mustum ardens, což doslova znamená “žhnoucí mošt”. Toto označení dokonale vystihovalo kombinaci sladké chuti moštu a pálivosti hořčičných semínek, která vyvolávala pocit tepla a žáru.

Příběh slova hořčice ale pokračuje dál. Z latinského mustum ardens se postupem času vyvinulo starofrancouzské slovo moustarde. A právě z francouzštiny se název hořčice rozšířil do mnoha dalších evropských jazyků, včetně češtiny. Změna z “žhnoucího moštu” na “moustarde” a nakonec na “hořčici” je ukázkou toho, jak se jazyky vyvíjejí a proměňují.

Takže, až si příště budete mazat hořčici na chleba, vzpomeňte si na starověké Římany, na vinný mošt a na to, jak se z mustum ardens stala hořčice, kterou známe dnes. Je to malý kousek historie, který nám připomíná, že i zdánlivě obyčejné věci mají svůj zajímavý a často překvapivý původ. A kdo ví, možná si příště zkusíte přidat kapku moštu do své vlastní hořčice – alespoň pro ochutnání dávné tradice.