Proč se namáčí brambory?

Namáčení brambor? Vážně? Jo, vážně! Víte, kolikrát jsem si říkala, proč se po bramborách cítím tak… nafouklá? Jako bych spolkla balón. A pak mi to došlo! Ten škrob! Fuj! Lepí se to všude, na stěnách žaludku, na žeberech… No prostě hrůza!

Takže teď už je namáčím skoro pokaždé. Ne, kecám, pokaždé! I když se mi někdy nechce, fakt. Stojíte tam u dřezu, koukáte na ty brambory ve vodě… a čekáte. Ale pak si vzpomenu na ten pocit po jídle, když je nenamočím… a radši počkám. Vážně, ten rozdíl je obrovský! Najednou se cítím lehká jako pírko. No, ne doslova, ale chápete, co tím myslím, ne?

A navíc, když je pak smažíte, jsou tak krásně křupavé! Bez toho namáčení jsou takové… gumové. Pamatuju si, jak jednou u babičky… nedala brambory namočit. No, tragédie! Nikdo je nejedl. Všichni jsme se tvářili, že nám chutná, ale… no víte, jak to chodí. Babička se pak urazila, ale nakonec uznala, že s tím namáčením to je fakt lepší.

Někde jsem četla, že se tímhle zbavíte až… no nevím kolik, ale HODNĚ škrobu. Nebudu si hrát na vědce, ale prostě to funguje. Vyzkoušejte to taky! Nebudete litovat. A váš žaludek vám poděkuje.