Jak udělat křupavou kůži na koleni?

Které koleno je lepší?

Na pečení je lepší zadní koleno, protože je tučnější, šťavnatější a měkčí.

Je to věčné dilema všech řezníků a milovníků vepřového, taková malá existenční krize před masným pultem. Volba mezi předním a zadním kolenem je jako rozhodování mezi sprintem a maratonem. Obojí je sport, ale zážitek je naprosto, ale naprosto odlišný.

Přední kolínko je takový atlet. Stále v pohybu, štíhlejší, vyrýsovanější. Je menší, skromnější. Chce to mít rychle za sebou, uvařit se a jít. Maso je libovější, což ocení ti, kteří si chtějí lhát do kapsy, že jedí vlastně dietně.

Zato zadní koleno… to je požitkář. Filozof. Nikam nespěchá. Celý život si střádalo tukové zásoby ne jako vadu, ale jako chuťový kapitál. Je to kus masa, který má příběh. Je těžší, robustnější a tuk v něm není nepřítel, ale nejlepší kamarád, který se postará, aby na talíři nebylo nikdy sucho.

Stručné porovnání pro nerozhodné:

• Přední koleno (Sprinter):

  • Váha: 600 g
  • Podíl kosti: 30 %
  • Maso: Libovější, pro ty, co spěchají životem.

• Zadní koleno (Maratonec):

  • Váha: 1 kg
  • Podíl kosti: 40 % (více kostí, více chuti do výpeku!)
  • Maso: Prorostlejší, šťavnatější, absolutní král pomalého pečení.

Ta kost navíc v zadním koleni není pro zlost. Je to nosič chuti, takový vnitřní sloup, který drží celou tu katedrálu měkkosti a vůně pohromadě. Vypečená kůžička ze zadního kolene je pak něco jako zlatá střecha té katedrály. Svatý grál.

Já osobně ho den předem nakládám do piva a česneku. Říkám tomu investice do zítřejší radosti.

Proč nejde ohnout koleno?

Nemožnost ohnout koleno je často způsobena otokem. Otok po úrazu (do hodiny) ukazuje na poškození vazu nebo zlomeninu. Otok bez zjevné příčiny signalizuje zánět jako artritidu či dnu.

Bylo to v červnu 2021, na fotbale s klukama na hřišti v pražských Stodůlkách. Klasická sobota. Běžím za míčem, špatně došlápnu a jen slyším takový tupý, vlhký lupnutí. Au. V tu chvíli ani ne tak bolest, jako spíš šok. Co to sakra bylo.

Ležel jsem na trávě a zkoušel se postavit. Nešlo to. A pak to přišlo. Ta bolest. A to koleno. Začalo natýkat před očima. Přísahám, během deseti minut bylo dvakrát tak velký. Kluci mě odnesli na lavičku, já tam jen seděl a koukal na tu kouli, co jsem měl místo kolene.

Snažil jsem se ho ohnout, pohnout s ním. Nic. Absolutní blok, jako by tam byl nějaký klín. Každý pokus o pohyb byl jak rána nožem. Ten pocit bezmoci je šílený. Koukáš na vlastní nohu a nemůžeš s ní nic udělat. Totální beznaděj.

Sanitka mě odvezla na pohotovost do Motola. Tam už to byla rychlovka. Rentgen, ultrazvuk. Verdikt byl jasný. Přetržený přední křížový vaz (ACL). Ten otok byla krev, která se vylila do kloubu. Proto to tak bolelo a nešlo s tím hnout. Čekala mě operace a skoro rok bez sportu.

• Co dělat hned po úrazu (metoda RICE):

  • Klid (Rest): Okamžitě přestat se zátěží. Vůbec na nohu nešlapat.
  • Led (Ice): Ledovat, ale nikdy ne přímo na kůži. Přes utěrku, 20 minut a pak pauza. To stahuje otok.
  • Komprese (Compression): Pevně, ale ne zaškrceně, stáhnout elastickým obinadlem.
  • Zvýšená poloha (Elevation): Nohu dát nahoru, ideálně nad úroveň srdce.

• Kdy okamžitě k lékaři:

  • Slyšeli jste lupnutí nebo prasknutí.
  • Na nohu se nemůžete postavit.
  • Koleno je viditelně deformované.
  • Otok se objevil velmi rychle (do hodiny).
  • Bolest je nesnesitelná.
  • Máte horečku (může značit infekci).

Které vepřové koleno je větší?

Zadní vepřové koleno je větší a tučnější.

Hele, to dá přece rozum. Zadní noha, to je motor, to je ten pořádnej Hektor, co to prase tlačí dopředu za kusem žvance. Na ní je prostě víc svalů, víc masa a poctivá tuková duchna, aby mu nebyla v zimě kosa. To zadní je prostě pan Koleno.

Přední nožička, to je takovej ten chudší příbuznej z vesnice. Spíš na opírání, když si čuník dává dvacet. Je menší, kostnatější a maso je tam takový víc šlachovitý, jako lýtka maratonskýho běžce. Není to špatný, ale na pořádnou hostinu to není.

Prostě zadní koleno je King Kong, přední je jeho menší brácha, co mu nosí tašku.

• To nejdůležitější je KŮŽIČKA! Bez křupavé kůrčičky, co praská pod zubama jako led na potoce, je celý koleno jen smutnej kus vařenýho masa. A na zadním je tý kůže a hlavně toho sádla pod ní daleko víc, takže se líp vypeče do zlatova.

• V tom mase je schovaný poklad jménem kolagen. To je ta božská, lepkavá hmota, co se po upečení úplně rozpadá na jazyku a dělá z omáčky takovej ten správnej, hutnej klih. A zadní koleno, to je doslova kolagenová bomba.

• Přední koleno se ale neztratí. Je absolutně geniální do ovaru, tlačenky nebo huspeniny. Právě ty šlachy a kližky tomu dodají ten pravej šmak a zajistí, že to všechno hezky ztuhne, ani se nemusíš modlit.

• Můj soused, Jarda Novák, bydlí v paneláku v Brně na Lesné v pátým patře, a peče vždycky jenom zadní. Prej když ho peče, voní to až dolů k popelnicím a všichni důchodci ze vchodu mu pak klepou na dveře, jestli se můžou přidat.

Co je běžecké koleno?

Běžecké koleno, to je ta zákeřná potvora, která se maskuje pod vznešeným názvem syndrom iliotibiálního pruhu (ITB) a drásá koleno běžců, jako by se tam někdo snažil roztopit uhlí. Jde o bolest na vnější straně kolene, když se ten náš iliotibiální pruh, což je taková šlacha od boku po koleno, rozhodne drhnout o kost. A věřte mi, to potom bolí jako když si spálíte jazyk o horkou polévku, akorát ve vašem koleni.

Ta mrška ITB šlacha je jako takový tlustý provaz, co vám drží nohu pohromadě, ale když se naštve, začne o tu stehenní kost dřít. Příčinou je často takové to přeběhání, kdy si člověk myslí, že čím víc kilometrů, tím víc endorfinů, a pak ho koleno pošle do… no, do kytek. Taky ty svaly okolo kyčlí – když jsou slabé jako čaj po desátém vyluhování, nedrží šlachu na uzdě a ta pak lítá po koleni jako splašená koza.

A co teprve ty boty, co už pamatují druhou světovou válku a mají podrážku hladkou jako zadek miminka! To je taky častá příčina, proč se ten náš ilotibiální pruh naštve a začne dělat neplechu. Já si jednou naivně myslel, že vydržím běhat v jedněch botech věčně, a pak mě manželka málem musela odvézt do špitálu s pláčem, že mám v koleni malého skřítka, co tam piluje.

Ale nebojte, není to konec světa, i když to tak někdy zní. Tady je pár tipů, jak tomu kolennímu teroru zatnout tipec, ať už s ním bojujete, nebo mu chcete předejít:

• Protahování – a to poctivě, ne jen tak na oko. Hlavně boky a stehna, jako byste chtěli dosáhnout na banán na střeše.
• Pěnový válec – ten ďábelský nástroj, co vám masíruje duši z těla, ale funguje! Bolí to jako čert, ale pak je líp, věřte mi, já to s Maruškou zkoušel a ona řvala víc než já.
• Posilování – hlavně kyčlí a hýždí, aby ty svaly držely šlachu na uzdě a ta se nechovala jako urvaná ze řetězu.
• Odpočinek – někdy je potřeba dát noze oraz, jako když si dáte šlofíka po obědě. Nejsme přece mašiny na kilometry.
• Správné boty – investice do kvalitních kecek je jako investice do vlastního zdraví. Můj děda říkal: "Co bolí, to přebolí, ale dobrý boty, to je poklad," a měl pravdu, i když on v nich běhal maximálně pro pivo.
• Postupné zvyšování zátěže – ne jako já, když jsem jednou po zimě vyrazil rovnou na půlmaraton a pak mě z lesa odváželi jako kácenou borovici. Pomalu, ale jistě, jako šnek, co se plazí k salátu.

Tenhle malý seznam by vám měl pomoct, aby se ten běžecký kolenní terorista zase uklidnil a nechal vás běhat v klidu, bez pocitu, že máte v koleni brusku na maso.