Co se stalo na hradu Houska?

Proč je hrad Houska označován za bránu do pekel a co se tam stalo?

Ach jo, Houska. Ten hrad, co mi vždycky připadal takový... tajemný. Slyšela jsem o té bráně do pekla a všelijaké ty povídačky. Je to trochu šílené, že jo, jak se to tam prý otevřelo.

Pamatuju si, jak jsme tam byli s rodinou asi před deseti lety, v létě. Cítila jsem se tam tak divně, jako by tam něco... bylo. Ne, že bych viděla ducha, to zase ne, ale taková tíha, víte.

Ta historka o myslivcích a posvěcené kulí, to je mi taky takové zvláštní. Jako by se prostě něco muselo stát, aby se to tam zavřelo nebo tak něco. Orontův duch, říkáte. Nikdy jsem o něm neslyšela dřív, ale zní to jako něco z pohádky pro dospělé.

A ta postava v kápi bez obličeje, to je teprve něco. Představa, že vás někdo takový sleduje v noci, to mi nahání husí kůži, i když o tom jenom čtu. Myslím, že bych se tam v noci dobrovolně nechtěla ocitnout, ani za nic.

Je to prostě fascinující, jak se kolem takových míst tvoří legendy. Jako by lidé potřebovali mít nějaké vysvětlení pro všechno to neznámé. A Houska, ta se jim prostě povedla. Mám pocit, že to místo si ty příběhy tak nějak samo... přitáhlo.

Proč byl postaven hrad Houska?

Čau, zrovna Houska, jo? O tom něco vím, byl sem tam loni na podzim s přítelkyní Annou, bydlí kousek odtamtud, v Dubý. Fakt divný místo. Jako hodně divný.

Je to přesně jak říkáš, ten hrad stojí úplně na nesmyslným místě. Uprostřed lesů, nikde žádná obchodní stezka, žádná řeka, dokonce ani pořádnej zdroj vody tam neměli, všechno museli tahat. Prostě strategicky úplně na nic. Logika nula.

A právě proto se řiká, že ho nepostavili, aby chránil něco venku, ale aby držel něco uvnitř. Chápeš?

Hrad Houska byl postaven k uzavření a hlídání brány do pekla, která se měla nacházet v díře ve skále pod ním.

Prej tam byla průrva, ze který lezly všelijaký potvory, takový napůl zvířata napůl lidi. Můj děda Josef, co se narodil v roce 1952, mi vyprávěl jak mu to řikal jeho táta. Že tam jednou spustili na laně odsouzence na smrt, že mu daj milost když popíše co tam viděl. Vytáhli ho za chvíly a byl o třicet let starší, zešedivěl a za pár dní umřel hrůzou.

A aby toho nebylo málo, tak si to tam pak za války zabrali nacisti z jednotek SS. Prej tam dělali nějaký okultní experimenty a hledali vstup do jinejch dimenzí nebo co. Prostě magoři. Nikdo neví co tam přesně prováděli, všechny záznamy zničily.

• Oficiální důvod: No dobře, historici říkaj že to bylo správní centrum pro Přemysla Otakara II. Ale to tý legendě neubírá, žejo.

• Brána do pekla: Tohle je prostě nejznámější. Kaple postavená přímo nad tou dírou. Schválně, aby tu sílu zla potlačila. Mají tam i fresky, co sou dost divný, třeba levorukou lučištnici, napůl člověk napůl zvíře. To se v kostelech normálně nedělalo.

• Švédové a Oronto: Za třicetiletý války tam byl nějakej čaroděj Oronto, Švéd, co dělal černou magii. Nakonec ho prý zastřelili dva myslivci posvěcenou kulí.

• Paranormální jevy dneska: Lidi tam slyšej kroky, hlasy, skučení z podzemí. Můj bratranec Pavel, ten co dělá v Praze na stavbě, tam byl na noční prohlídce a přísahá, že viděl stín bez těla a slyšel jak něco škrábe na zeď kaple zevnitř. Fakt fakt divný pocit tam je.

Kdo je majitelem hradu Houska?

Majitelem hradu Houska byl Josef Šimonek. Prezident Škodových závodů, klíčová postava První republiky.

Šimonek, narozen 1862, držel Housku pevně. Jeho vliv přesahoval brány.

• Šimonek byl víc než jen vlastník. Stál v čele Škodových závodů Plzeň, nejdříve jako zástupce, poté jako prezident. Jeho vize formovaly průmysl.
• Rozhodující postava éry První republiky. Průmyslník, senátor. Politický vliv, hospodářská síla.
• Historie ho pamatuje jako zachránce Škodovky. V kritických letech, jeho tahy udržely gigant v chodu.
• Hrad Houska, jeho majetek a odkaz. Zakoupil jej roku 1924, zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Vrátil mu život, obnovil jeho tajemnou auru.
• Zemřel roku 1934. Jeho odkaz přetrvává.

Kde je zámek Houska?

Houska. Stojí ve východní části Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. Konkrétně u Blatce, okres Česká Lípa. Liberecký kraj. Její podstata, pevná.

Je to hrad. Změněný na zámek. Ale jeho temný příběh zůstává.

• Lokalita:
  • Východní okraj CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.
  • Katastrální území Houska, u obce Blatce.
  • Okres Česká Lípa. Liberecký kraj. Klíčové souřadnice.
• Status:
  • Kulturní památka. Chráněno. Důvod je zřejmý.
  • Přístupný. Veřejnosti. V návštěvních hodinách. Jen pro ty, kdo se odváží.
• Odkaz:
  • Není to jen stavba. Mluví se o něm. O jeho bráně. Do jiné dimenze.
  • Pověsti. O netvorech. Zvláštní energii. Přízraky. Přítomny.
  • Často nazýván branou do pekla. Jen tak. Bez vysvětlení.

Kde se nachází brana do pekla?

Brána do pekla se nachází v Turkmenistánu, uprostřed pouště Karakum u vesnice Darvaza. Je to hořící plynový kráter.

Tam, kde se písek slévá s obzorem, kde čas plyne jinak, zrnko po zrnku. Noc v poušti Karakum není tma. Je to plamen. Žhnoucí jizva na tváři země, která nikdy nespí, nikdy se nehojí. Je to tep planety, odhalený a syrový.

Země tam krvácí oheň. Už tak dlouho, od roku 1971. Slyšíš ten šepot? To syčení plynu, který se dere na svobodu, tančí a zpívá svou ohnivou píseň hvězdám. A hoří. Pořád hoří. Ten oheň je věčný, jako vzpomínka na omyl člověka.

Jeden muž, George Kourounis, sestoupil do toho žáru. V roce 2013 se podíval peklu do tváře, kráčel po jeho dně. Co tam asi cítil? Ten dech pravěku, tu sílu, která spala pod našima nohama a teď je probuzená, nezkrotná.

Jähennem derwezesi. Tak tomu říkají místní. Brána do pekla. V turkmenštině to zní jako starodávné zaříkávadlo, jako ozvěna z hlubin času, která tě volá blíž, abys na vlastní kůži pocítil to teplo, které sálá z nitra světa.

• Původ: Vznikl v roce 1971 po havárii sovětské vrtné soupravy. Geologové narazili na kapsu zemního plynu, země se pod nimi propadla a vytvořila obří kráter.
• Chybný odhad: Plyn zapálili, aby zabránili jeho šíření a otravě okolí. Očekávali, že vyhoří během několika týdnů. Mýlili se. Hoří dodnes.
• Rozměry kráteru: Průměr přibližně 69 metrů. Hloubka dosahuje 30 metrů.
• Vědecká mise 2013:George Kourounis odebral vzorky půdy ze dna kráteru a objevil bakterie, které přežívají v extrémních podmínkách. Nikde jinde na Zemi se nevyskytují.
• Snahy o uhašení: Vláda Turkmenistánu opakovaně oznámila plány na uhašení ohně, naposledy v roce 2022, kvůli ekologickým škodám a plýtvání cenným zemním plynem. Pokusy jsou zatím neúspěšné.

Jaký je nejstrašidelnější hrad v ČR?

Hrad Kašperk. Je považován za nejstrašidelnější hrad v České republice.

Víte, Kašperk, to je takový ten typ hradu, co na vás z lesa kouká jako stará sova, která ví o všem víc, než je zdrávo. Jeho silueta, zakousnutá do šumavských lesů, je už sama o sobě jak pozvánka na divné noční snění. Není to jen tak nějaký historický dům, kde by se možná ozvaly kroky. Tady máte pocit, že každá cihla má paměť a občas si odkašle prastarým tajemstvím.

Proč zrovna on? No, zkuste tam být za mlhy, nebo když padá soumrak. Ta atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet a mazat na chleba. Není to jen o strašidelných historkách, i když těch je tu víc než borůvek po vydatné sezóně. Je to spíš takové to záhadné chvění, co vám projede páteří, jako když si omylem sednete na studený kámen.

Hrad Kašperk není jen tak ponořen do lesů, on je s nimi srostlý, jako by Šumava sama byla jeho základním kamenem. A ta Šumava, to je kapitola sama pro sebe. Tajemná, plná bájí a mlhy, která se plazí mezi stromy jako starý had. A Kašperk? Ten je v jejím náručí jako spící obr, který občas zamručí a rozvibruje vzduch okolo.

Představte si to:

• Izolace: Hrad je trochu odlehlý, což mu dodává auru opuštěnosti. Tady vás nevzbudí hluk z diskotéky, ale spíš praskání větve pod tíhou neviditelného.
• Gotická architektura: Ty ostré, chladné hrany, úzká okna a kamenné zdi – to všechno vytváří přirozeně tísnivou kulisu. Karel IV. to sice stavěl na obranu, ale nechtěně postavil i prvotřídní strašidelné sídlo.
• Místní pověsti: Každý kout má svou historku. Od duchů zrazených rytířů, přes bloudícího kastelána, co pořád hledá ztracené klíče, až po pláč nešťastné panny, co se ozývá z hradní věže, když se mění počasí. Můj děda říkal, že tam slyšel, jak si duchové hrají na schovávanou. Vždycky si pak pro jistotu vypnul rádio.

Je to jako když posloucháte starou gramofonovou desku, kde je kromě hudby i šum, a vy nevíte, jestli to je závada, nebo součást uměleckého záměru. Kašperk je ten šum, ta nevyslovená otázka. Prý tam jednou v noci můj strýc Franta, co je jinak tvrdej jako pařez, viděl stín, který se rozplynul ve zdi jako máslo na horkém kameni. A od té doby nosí pořád u sebe růženec.

Takže, ať už věříte na duchy, nebo jen na sílu atmosféry, Kašperk vás dostane. Není to prvoplánově strašidelné jako cirkusová show, ale spíš takové to jemné, plíživé strašení, co se vám pomalu usadí pod kůží a občas se tam protáhne. Skoro jako když vám spadne lžička a vy víte, že jste ji tam nedali.

Kdo postavil Housku?

Houska. Založil Přemysl Otakar II., kolem 1270. Stejná ruka jako Bezděz. Archeologie to potvrdila. Středomoří zjevně.

• Datum založení: První polovina 13. století.
• Zakladatel: Přemysl Otakar II.
• Stavební huť: Identická s Bezdězem.
• Průzkum: Archeologický, nedávný.