Kdo nosí vánoční dárky v Číně?

Kdo přináší vánoční dárky v Číně?

Ježiš, to je vážně tak zvláštní, když se snažím představit si Vánoce tam v Číně. Vždycky jsem si tak nějak myslela, že oni nic takového neřeší, víte? Žádný Ježíšek, žádný Santa, prostě nic, jen ten jejich Nový rok. Ale pak mi někdo vyprávěl o Sheng Dan Lao Ren.

Vlastně jsem z toho byla trochu zmatená, ten název "Vánoční starý muž" zní docela zvláštně, a prý takhle u nich naděluje dárky do punčoch. Jako, že by se jen tak objevila punčocha za oknem a v ní něco malého?

Pamatuju si, když jsem byla v Šanghaji, to bylo v prosinci 2017, a tam jsem fakt nic moc vánočního neviděla. Žádné trhy, jen pár ozdob v nákupních centrech, takové ty klasické, co si asi koupili z katalogu. Mně to přišlo hrozně sterilní, žádná ta naše atmoška s vůní cukroví, prostě nic.

Ale Silvestr, to je prý jiná liga. A to mi dává smysl, vždyť ten jejich čínský Nový rok je obrovská událost, to se všechno zavře, všichni cestují, jedí.

Pamatuju si, jak mi jednou kamarádka, jmenovala se Mei-ling, povídala o tom jejich Novém roce. Že je to prostě největší svátek, takové ty oslavy, to ohromné jídlo, rodina dohromady. To je tak moc podobné, jako když se u nás sejde celá rodina na Vánoce, jen je to s větším rachotem, v roce 2018 jsem to viděla v televizi, ty ohňostroje, to bylo šílené.

Kdo nosí dárky ve Španělsku?

Ve Španělsku naděluje hlavně hvězdné trio Los Reyes Magos, tedy Tři králové. Bokem se snaží prosadit i Papa Noel, ale je to spíš taková importovaná celebrita.

Papa Noel, ten globální chlapík v červeném, je spíš takový předskokan. Přihasí si to na Štědrý den s pár drobnostmi, aby se neřeklo. Ale na hlavní hvězdy večera, nebo spíš lednového rána, si děti musí počkat. Španělské Vánoce jsou maraton, ne sprint.

Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar – to je jiná liga. Žádné soby a saně, které porušují všechny letecké předpisy. Tahle parta jezdí na velbloudech, což je pro logistiku dárků o dost větší výzva. Proto taky dorazí až v noci z 5. na 6. ledna. Děti si tak trénují trpělivost, což je dar sám o sobě.

• Děti nechávají za dveřmi nebo u okna vyčištěné boty. Nejen pro dárky, ale často i s vodou a něčím na zub pro unavené velbloudy. Strategické myšlení v praxi.
• Zlobivé děti nedostanou obyčejné uhlí, které jen špiní koberec. Čeká na ně carbón dulce, sladké uhlí z cukru. Trest, který si vlastně užijete. Španělé prostě umí žít.

Večer 5. ledna se po celém Španělsku konají masivní průvody zvané Cabalgata de Reyes Magos. Je to velkolepá show s alegorickými vozy, hudbou a tunami bonbonů, které králové a jejich pomocníci házejí do davu. Taková menší pouliční bitva o cukr.

Na Tři krále se jí speciální koláč Roscón de Reyes. Je to kulatý moučník zdobený kandovaným ovocem, které symbolizuje drahokamy z královských korun. Uvnitř je zapečená figurka (kdo ji najde, je král dne) a suchá fazole (kdo najde tu, platí příští rok koláč). Trocha hazardu k snídani nikdy neuškodí.

Kdo nosí dárky v Egyptě?

V Egyptě nosí dárky především Papa Noël, což je arabská verze Santy Clause (بابا نويل). Když se řekne Egypt, většině naskočí pyramidy a horké slunce, že jo? Ale i tam, ve stínu faraonů, má svůj doručovací okruh jedna vánoční hvězda. Představuju si ho, jak si asi dává mátový čaj místo svařeného vína.

Tenhle sympaťák, co by si v našem sněhu asi umrzl nos, tam plní funkci nositele radosti. Je zajímavé, jak se taková globální postava dokáže adaptovat na lokální zvyklosti, skoro jako chameleon. Mění dopravní prostředek a šatník, ale podstata je stejná.

A víte co? To je na tom to krásné, ta univerzálnost dobra, které se prostě snaží najít cestu ke každému dítěti. Ať už žije u Severního pólu nebo u Nilu, kouzlo Vánoc si ho najde.

Takže, co dělají takový Papa Noël a jeho kolegové dárkonoši po celém světě? Je to taková globální party s dárky, ale s místními pravidly a občas i s docela vtipnými kulisami.

• Původ a jméno: Papa Noël je v podstatě arabská verze Santy Clause, jen s jiným přízvukem. To jméno بابا نويل (Baba Noel) zní tak nějak jemně, skoro jako pohlazení, nemyslíte? Jako by se s vámi bavil u šálku silné kávy. Trošku exotiky, ale srdce má na správném místě.

• Kdo ho slaví? Hlavně ho očekávají křesťané v Egyptě, kteří tvoří docela podstatnou část populace – zejména Koptové. Je to jejich vánoční zvyk, stejně jako u nás.

• Jejich Vánoce mají často jiný termín, slaví je 7. ledna. Což je podle mě geniální, mít svátky, když už má většina po všem a můžete si to užít v klidu, bez toho předvánočního šílenství. Mám rád tyhle malé kulturní posuny, dávají světu chuť.

• Vzhled a mise: Stejně jako náš Ježíšek, Děda Mráz nebo Santa, má i Papa Noël svůj charakteristický look – červené oblečení a bílý plnovous. Je to taková globální uniforma pro dárkonoše, zkrátka dress code, který se nemění, ať už je vedro nebo mráz.

• Jeho mise je jasná: šířit radost a to neuchopitelné kouzlo Vánoc. Vždycky si říkám, že ti dárkonoši jsou jako neviditelné nitky, co propojují kultury po celém světě. V tomhle jsou vážně mistři.

• Na globálním "dárkovém" trhu je Papa Noël prostě klíčový hráč, takový starý, dobrý kurýr štěstí, který zvládá doručit naději i do těch nejvzdálenějších koutů.

• Pár rychlých srovnání z jiných koutů planety: No tak, pojďme se podívat, kdo nám ještě "naděluje". Je to jako sledovat sportovní přenosy z různých zemí, každý má svého šampiona.

  • V Estonsku mají Jõuluvanu, což je takový "Starý muž Vánoc". Vidíte, ta moudrost a stáří jdou s dárky ruku v ruce. Je to skoro jako starosta radosti, jen s větším rozpočtem na hračky.
  • Finsko má Joulupukkiho. Zní to trochu jako nějaký hrdina ze severské mytologie, ale je to taky hodný pán, co rozdává dárky. Každá země si to prostě "načančá" po svém. A já myslel, že jen já si tak vybírám vánoční ozdoby!
  • A na Filipínách je to prostě Santa Claus, 24. prosince. Bez velkých ceremonií. Prostě přijde, jako že nic. Někdy je ta jednoduchost prostě nejlepší, žádné složité příběhy, jen radost.

• Mé malé zamyšlení: Mám rád, jak tradice cestují a mění se, ale podstata zůstává stejná. Je to jako ta moje stará cestovní taška – vypadá už sice ošoupaně, ale pořád v ní převážím ty nejdůležitější věci, ty cenné vzpomínky.

• A dárkonoši jsou přesně takoví. Nesou v sobě něco víc než jen balíčky; nesou naději, kousek kouzla a takové to tiché poselství, že na světě je pořád dost dobra. To se mi na tom líbí asi nejvíc.

Kdo nosí vánoční dárky na Ukrajině?

Na Ukrajině se s dárky pojí několik postav. Tradičně na svátek svatého Mikuláše (6. nebo 19. prosince, dle kalendáře) přináší dárky dětem. Během sovětské éry se rozšířil Děda Mráz, který s vnučkou Sněhurkou obdarovává na Nový rok. Na pravoslavné Vánoce (7. ledna) je často spojován s darováním Anděl. V posledních letech někteří slaví Vánoce a přijímají dárky i 25. prosince.

Když se zamyslíme, kdo vlastně nosí dárky na Ukrajině, objevíme fascinující spletitost, která odráží bohatou historii a kulturní proměny. Nejde jen o jednu postavu, ale spíše o vrstvený systém tradic, jež jsou ovlivněny jak náboženstvím, tak i geopolitickým vývojem. Je to takový kalendářní tanec dárců, kde každý má své místo.

Úvodní postavou je Svatý Mikuláš (Миколай), který má na Ukrajině silné a hluboké kořeny. Katolíci i protestanti slaví jeho svátek 6. prosince, zatímco pravoslavní jej ctí 19. prosince. Mikuláš je tím, kdo v noci přináší menší dárky a sladkosti, většinou pod polštář nebo do vyčištěných botiček. Je to takové první sladké pohlazení duše před hlavní sváteční smrští.

Dále tu máme Dědu Mráze (Дід Мороз) a jeho věrnou vnučku Sněhurku (Снігуронька). Ti byli dominantními dárci během sovětské éry, kdy ideologie potlačovala náboženské Vánoce. Děda Mráz tak převzal roli dárce na Nový rok, čímž se snažil odvést pozornost od křesťanských svátků. Dárky od něj symbolizovaly novoroční začátek, což byla taková sekulární alternativa k duchovním oslavám.

S posilováním ukrajinské národní identity a odklonem od ruských vlivů se ale role Dědy Mráze postupně oslabuje. Mnozí Ukrajinci se vracejí k původnějším tradicím, nebo přijímají západní zvyklosti. Je to jako kulturní obroda, kdy národ hledá své skutečné kořeny a přepisuje svůj příběh.

A pak jsou tu Vánoce samotné. Podle pravoslavného kalendáře se slaví 7. ledna. V tento svatý den je s přinášením dárků často spojován Anděl (Янгол), který ztělesňuje poselství radosti a naděje. Někdy se mluví i o malém Ježíškovi, podobně jako u nás v Česku, což poukazuje na propojení s univerzálními křesťanskými motivy. Krása Anděla jako dárce spočívá v jeho duchovním rozměru – dává nejen hmotné dary, ale i vnitřní klid.

Zajímavé je sledovat i současné proměny. V reakci na pokračující konflikt a touhu po integraci s Evropou se čím dál více ukrajinských rodin, včetně mnohých pravoslavných, rozhodlo slavit Vánoce 25. prosince spolu se západním světem. To je silný symbolický akt, který demonstruje jasné směřování k evropskému kulturnímu prostoru a odklon od ruské kulturní sféry. V praxi to znamená, že někteří mohou mít možnost slavit Vánoce, a tedy i dostávat dárky, hned dvakrát!

Shrnuto a podtrženo, ukrajinské tradice darování jsou velmi pestré:

• Svatý Mikuláš (Миколай): Přináší dárky 6. nebo 19. prosince.
• Děda Mráz (Дід Мороз): Obdarovává na Nový rok, ale jeho role je na ústupu.
• Anděl (Янгол) / Ježíšek (Ісусик): Přináší dárky na pravoslavné Vánoce 7. ledna, a nově i 25. prosince pro ty, co přechází na gregoriánský kalendář.

Tento dynamický vývoj nám ukazuje, že tradice nejsou jen mrtvé rituály, ale živoucí entity, které se neustále přizpůsobují a mění s dobou. Jsou zrcadlem společnosti, odrazem jejího boje, nadějí a touhy po svobodě. Což je, když se nad tím člověk zamyslí, docela hluboké.

Kde nosí dárky Děda Mráz?

Děda Mráz, ten náš chlupatý strejda s rudou tváří a taškou plnou překvapení, obvykle zasypává dárky převážně ve východních krajinách, kde si s tím Ježíškem hlavu moc nedělají. Kde že to přesně? No přece v Rusku a Bělorusku, tam to má pan Děda Mráz hezky pod palcem, a občas zavítá i na tu východní Ukrajinu, kde si s okupací asi moc nevědí rady.

A co tyhle naše české kraje? Tady si to, chudáci, dělí jinak. Zatímco my se klaníme malému Ježíškovi, co všechno sype z nebeské kuchyně, tak kousek za humny, kde se řekne polsky nebo ukrajinsky, tam je hlavní tahoun Svatý Mikuláš. Ten si taky nemůže stěžovat, sype dárky, kam přijde, jako by byl sněhový dělostřelec.

• Rusko & Bělorusko: Děda Mráz v plné síle!
• Východní Ukrajina: Tu a tam se tam Děda Mráz taky protáhne.
• Polsko & Západní Ukrajina: Svatý Mikuláš má hlavní slovo, ten tam vládne.
• Skandinávie: Tam jsou to takoví skandinávští hypři – Julemanden, Jultomten, Julenissen. To se člověk musí divit, kolik těch vousáčů s nákupními taškami existuje!
• Finsko: A do toho všeho ještě Joulupukki, ten se zas podobá našemu Mikulášovi, ale je prostě finský. Jako finská sauna, jenom s dárkama.

A kde to celé začalo? No, tyhle evropské dárkové tradice jsou takové skládačky, co se míchaly jako guláš na vesnické zabijačce. Ježíšek je víc naše, křesťanská věc, zatímco Děda Mráz je takový ten socialistický symbol, co si vzal místo v srdcích po někom jiném. A Mikuláš? Ten je zase starší a svatější. Je to takové evropské multikulti, akorát s dárkama místo hudby. Kdo chce, co chce, ať si pod stromkem najde to svoje, hlavně když je co rozbalovat!