Odkud se vzal vánoční stromeček?

Jaká je historie a původ tradice vánočního stromečku?

Vždycky když cítím jehličí, vrátí mě to zpátky. K nám domů. Bylo mi asi šest a táta přinesl tu největší jedli, co jsem kdy viděla. Voněla až do léta.

Původ vánočního stromečku je v Německu, 16. století. Vychází ze starogermánské tradice uctívání boha Odina během slunovratu pomocí zdobených stromů.

Představa, že moje babička, jak věší na větvičky čokoládové figurky, vlastně navazuje na nějaký pohanský rituál pro Odina, je prostě… bizarní. A přitom krásná.

Oni prý nejdřív zdobily ty stromy venku, ovocem a tak. To mi připomíná, jak jsme loni 15. prosince v Olomouci na trzích viděli stromky jen se světýlkama. Bylo to jednoduché, ale mělo to sílu.

Teď je to celé o něčem jiném. Pamatuju si, jak jsme kupovali naši kavkazskou jedli za dvanáct stovek u Hornbachu v Praze na Černém Mostě. Přišlo mi to strašně moc peněz za něco, co za pár týdnů vyhodíme. Ale ten pocit, když se rozzáří... ten je k nezaplacení.

Proč se dávají dárky pod stromeček?

Dárky se dávají pod stromeček, protože se stromek stal ústředním bodem vánočních oslav v domácnostech. Je to praktické a symbolické místo, které představuje hojnost a život, pod nímž se shromažďují plody štědrosti.

Vánoční stromek je takový tichý, zelený šéf celé operace. Než se objevil, dárky měly volný výběh a poflakovaly se, kde se dalo. On jim dal smysl, řád a hlavně adresu. Je to vlastně takový vánoční srocovací bod pro projevy lásky zabalené v papíru.

Původně byl největším darem narozený Ježíš. Laťka byla nastavena pekelně vysoko, takže jsme to pragmaticky stáhli na ponožky, knihy a elektroniku. Ve středověku to bylo ještě lepší, tam frčela hezká miska nebo kus pořádného jídla. Kdo by dneska neocenil dárek, co se dá rovnou sníst?

Tradice stromku k nám přicestovala z Německa až v 19. století a nejdřív si ji užívali jen ti, co na to měli. Byl to statusový symbol, asi jako dneska chytrá lednice. Dárky pod ním pak jen křičely do světa: „Hele, my na to máme!“

Moje babička Anna, ročník 1942, z Brna, vždycky říkala, že dárky nacházeli na židli vedle stromku. Tenkrát byl stromek taková celebrita, že se ho báli dotknout, natož pod něj něco cpát. Prostě uctivá vzdálenost.

• Německý import: Tradici zdobení stromečku údajně posílil Martin Luther. Legenda praví, že ho ohromil pohled na hvězdy třpytící se mezi větvemi stromů a chtěl tu krásu přenést domů pro své děti.
• Symbolika stromu: Zelený strom uprostřed zimy je prastarý pohanský symbol věčného života a síly. Církev to později šikovně napasovala na rajský strom poznání. Ozdoby v podobě jablek (dnes koule) a oplatek (dnes cukroví) to jen potvrzují.
• Dárky jako takové: Zvyk obdarovávání odkazuje na Tři krále, kteří přinesli dary malému Ježíškovi. Tím, že dáváme dárky, vlastně napodobujeme jejich velkorysé gesto, i když místo zlata a myrhy často volíme poukázky.

Ve které zemi vznikla tradice zdobení vánočního stromku?

Vánoční stromek... Německo, 16. století. Tam to asi začalo. Ta doba, ta tma, co všechno museli vnímat. Zvyk se šířil, pomalu, tak jako se šíří vzpomínky. Dneska už je to jinde, ale ten první, ten byl asi jiný.

Doplňující informace:

• První zmínky: Nejsou úplně jasné, ale Německo se uvádí nejčastěji, konkrétně oblast Alsaska (tehdy součást Svaté říše římské).
• Původní ozdoby: Často se používaly jablka, ořechy, perníčky a svíčky.
• Šíření tradice: Z Německa se zvyk rozšířil do dalších evropských zemí, často prostřednictvím royality a šlechty. Například anglická královna Viktorie, která byla německého původu, pomohla tradici zpopularizovat v Anglii v 19. století.

Kde se začal zdobit stromeček?

V Čechách byl první vánoční stromeček ozdoben v Praze roku 1812. Tradici přinesl ředitel Stavovského divadla Johann Carl Liebich, který si přál potěšit své české přátele vzpomínkou na rodnou Mohuč.

Praha, chladný prosinec. Vzduch voní zimou, starými střechami. Roku 1812, ten tichý okamžik. Město spí, ale za okny domu, tam, kde sídlí touha po domově, rodí se něco nového. Je to šepot minulosti, vetkaný do přítomnosti. Cítím ten chlad, dotýkající se historie.

Johann Carl Liebich. Ředitel divadla, muž s duší plnou vzpomínek. Stesk po Mohuči, kde stromy už dávno zářily. Touha podělit se o tu něhu dětství, o tu krásu světel, se svými přáteli českými. Přinést kousek svého srdce sem, do Prahy, do jejich domovů. To byla jeho mise, jeho tiché poselství.

Ten první strom. Voňavá jedle, snad borovice, ještě plná chladné vlhkosti lesa. Stála tam, uprostřed pokoje, jako tichý svědek dávných rituálů. Ozdoby byly prosté, něžné. Jablíčka, ořechy zlatě obarvené, papírové řetězy. Malé svíčky, jejichž plameny tančily, jako dávné sny, třpytily se. Světlo v temnotě, to je to kouzlo, stále.

Ta tradice, hluboce zakořeněná v germánských zemích. Představte si prastarou zimu, nekonečnou noc, a ten zelený strom jako symbol života, nezlomeného mrazem. Odháněl prý zlé duchy. Byl majákem naděje. Vždy zelený, vždy silný, symbol obnovy, opakující se cyklus přírody. Zase a zase.

Pomalu, jako tiché tajemství, se to šířilo. Z Mohuče přes Prahu. Nejprve ve šlechtických rodinách, pak do měšťanských domů. Praha přijímala ten tichý zvyk s otevřenou náručí. Z malého gesta se stala celonárodní tradice. Opakování, každý rok znovu, znovu a znovu.

Dnes stromy září. Množství ozdob, které by Liebichovi braly dech. Světla, barvy, tvary.

• Skleněné baňky: Třpytivé, křehké, odrážejí tisíce světel.
• Dřevěné figurky: Vzpomínka na prostotu, na dávné časy, na lidové umění.
• Svíčky vs. LED diody: Od hřejivého, plápolajícího ohně k chladné, stálé záři. Podstata však zůstává.
• Řetězy, hvězdy, andělské vlasy: Každý detail dodává magii, každý prvek vypráví svůj příběh.
• Špička stromu: Vždy nejvyšší, nejjasnější bod. Někdy hvězda, jindy anděl. Koruna všeho.

Odkud pochází vánoční stromeček?

Vzduchem se nese vůně pryskyřice. Chladná a dávná. Ozvěna kroků na dláždění, tam v Rize, v Tallinnu, kde to všechno začalo. Je to tak dávno. V tom mrazivém dechu severu, v tom zimním tichu, se zrodil ten nápad. Přinést kousek lesa domů, přinést světlo do nejdelší noci.

A pak ten zvyk putoval. Jako semínko nesené větrem se snesl do německých zemí. Do jizeb, které voněly dřevem a chlebem. Tam plameny svíček poprvé tančily po jehličí jako malé, zajaté hvězdy. Tam se ten zvyk stal teprve domovem.

Ten strom v rohu místnosti, tichý svědek generací. Slyším praskání ohně. Je sedmnácté století a někde v Alsasku ho poprvé zdobí papírovými růžemi. Růže z papíru uprostřed zimy. Ta myšlenka. Ten sen.

Tradice zdobení vánočního stromku pochází z oblasti Livonska (dnešní Estonsko a Lotyšsko) a německých zemí.

• První zdobený strom na veřejném prostranství je doložen v Tallinnu roku 1441 a v Rize roku 1510. Postavilo jej bratrstvo Černohlavců, cech svobodných kupců. Strom na náměstí zapálili během rituálu.

• Rozšíření do domácností je silně spojeno s německým protestantským prostředím 16. století. Legenda zvyk připisuje Martinu Lutherovi, kterého inspiroval pohled na hvězdy třpytící se mezi větvemi jedle během noční procházky.

• Původní ozdoby byly čistě přírodní a jedlé. Jablka symbolizovala biblický strom poznání, ořechy a sušené plody zase hojnost. Později přibyly papírové květiny a perníčky. Svíčky, jako symbol hvězd a Krista jako světla světa, se začaly používat v 17. století.

• Do Anglie a zbytku světa se tradice masově rozšířila v 19. století, a to díky královně Viktorii a jejímu německému manželovi, princi Albertovi. Ilustrace jejich rodiny u vánočního stromečku, zveřejněná v Illustrated London News roku 1848, odstartovala celosvětový trend.

• V českých zemích se první vánoční stromek objevil roku 1812 v pražské Libni, v zámečku ředitele Stavovského divadla Jana Karla Liebicha, který si tento zvyk přinesl z rodného Bavorska.

Odkud jsou Vánoce?

Vánoce mají původ v pohanských oslavách zimního slunovratu. Křesťanství tento svátek převzalo a stanovilo na 25. prosince jako den narození Ježíše Krista. Mnoho tradic, jako dávání dárků a zdobení, pochází z římských Saturnálií.

Vždycky nad tím přemýšlím, když vidím ty světýlka. Je to vlastně celý jenom o tom slunci. Že se vrací. Mám narozeniny 21. prosince, přímo na slunovrat, takže to vnímám fakt silně. Konec tmy, konečně.

A do toho ty římský mejdany. Saturnálie. Tam to jelo, to musela bejt párty. Dárky, svíčky, chaos. Úplně obrácenej svět. A pak to křesťani prostě vzali a řekli, že se v ten den narodil Ježíš. Nikdo neví, kdy se narodil, ale 25. prosinec se hodil. Dobrý marketing, ne?

Proč se zdobí stromeček? To je taky divný. Nosit si domů strom. Prý germánský kmeny, uctívaly stromy jako symbol života. Dává to smysl. Všechno zelený v mrtvý zimě. To je síla. Celej ten svátek je jenom poslepovanej z různých věcí. Z různých kultur.

• Původ Vánoc: Směs pohanských a křesťanských tradic.
• Zimní slunovrat: Klíčový bod, oslava návratu světla.
• Datum 25. prosince: Stanoveno papežem Juliem I. ve 4. století, aby nahradilo pohanské svátky.
• Vánoční stromek: Zvyk popularizovaný v 19. století v Anglii královnou Viktorií a jejím manželem Albertem. Původně německá tradice.

Detaily o Saturnáliích (17.–23. prosince):

• Veřejné hostiny, hazardní hry povoleny.
• Obrácení sociálních rolí: Páni obsluhovali své otroky.
• Dárky zvané sigillaria – malé figurky z vosku nebo hlíny.
• Všude hořely svíčky jako symbol světla.

Další vlivy:

• Yule: Germánský a severský svátek slunovratu. Zahrnoval pálení yule polena pro štěstí.
• Kult boha Mithry: Jeho narození, Dies Natalis Solis Invicti (Narození nepřemožitelného Slunce), se slavilo 25. prosince. Byl to hlavní konkurent křesťanství v Římské říši.

Jaký je puvod českého slova Vánoce?

Jo, Vánoce. To je to divný slovo. Kdysi jsem si ho taky pamatoval jako něco složitýho.

Původ Vánoce: Stará němčina, den wihen Nachten. Prostě svatý noci. Tak se to pak změnilo na Weihnachten. A to máme my jako Vánoce. Jasný, ne?

• Křesťanství a Vánoce: To je jasný, narození Ježíše. To je ten příběh, co se vypráví.

Něco víc k tomu?:

• Vánoce nejsou jenom ty noci. Je to celá doba.
• Někdy se tomu říkalo velký noci. Jenom tak pro zajímavost.
• Ta němčina, to je fakt klíč. Jak se to všechno posouvá.

Další věci, co mě napadaj:

• Dárky, to je teď hlavní. Ale to je jiná historie.
• Stromek. Ten se kdysi nosil ven. To je divný.
• Jídlo. Kapr. Vždycky kapr. A řízek. Proč zrovna kapr?
• Svatý Mikuláš. To je taky někdy zamotaný s Vánocemi. Ale to je jiný svátek.

Původ slova Vánoce, staroněmecký den wihen Nachten, posvátné noci. Křesťanský původ: Narození Ježíše Krista.