Jak udělat ze žlutého zlata bílé?

7 měsíců před 62 zobrazení

Bílé zlato vzniká legováním (slitím) ryzího žlutého zlata s obecnými kovy bílé barvy. Tyto přidané kovy, jako jsou zinek, nikl nebo palladium, efektivně „přebijí“ původní žlutý odstín. Díky tomuto procesu získá výsledná slitina charakteristickou stříbřitou barvu, která je velmi žádaná ve šperkařství.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak přebarvit žluté zlato na bílé?

No, tak to je otázka, co mi vrtá hlavou už docela dlouho, popravdě řečeno. Vždycky mě to tak nějak mate. Pamatuju si, jak jsem si jednou, bylo to tuším někdy kolem Vánoc 2021, u nás v Pardubicích prohlížela nějaké šperky. A tam to bylo, žluté zlato a hned vedle bílé. Jak to vlastně proboha udělaj?

Tak jsem se na to jednou, když už mi to fakt nedalo, zeptala kamarádky, Jarmila se jmenuje a pracuje u klenotníka. Povídala mi, že to není jako když něco jenom přebarvíš štětcem nebo na plotně. Prý se vezme to ryzí žluté zlato, víš, to 24karátové, a to se smíchá s jinými kovy. To je takzvaná slitina, říkala. A tyhle kovy, ty jsou samozřejmě bílé. No a těch bílých kovů je tam pak tolik, že tu původní žlutou barvu zlata úplně překryjí. Tak nějak to funguje.

A pro bílé zlato, Jarmila říkala, že se tam většinou přidává zinek, pak nikl – ten mi přijde, že ho lidi často nechtěj kvůli alergii, ne? – a taky palladium. To palladium je prý dost důležitý, aby to drželo ten správnej bílej odstín. Takže to není jenom tak něco barvit.

To mi tenkrát otevřelo úplně jinej pohled na věc. Předtím jsem si myslela, že to je nějaká povrchová úprava, prostě jako barva na autě. Ale ono je to fakt součást materiálu, ta slitina. Jo, a pamatuju, jak jsem jednou viděla u tety prstýnek, už ho měla x let, a ten začal tak jako žloutnout. Právě proto, že ten rhodiový povlak se časem setřel, ale to už je zase jiná kapitola. Ale to základní bílé zlato, to je prostě slitina, to se takhle "vyrobí". To je docela zajímavý, co říkáte?

Jak vyčistit zažloutlé zlato?

Zažloutlé zlato? Jen povrch. Bílé zlato má jiný osud. Pro běžné skvrny: kyselina citronová. Roztok. Ponořit. Čas. Oplach. Suchý hadřík. Lesk je prchavý.

Podrobnější zjištění:

Pravda o zlatě je chladná. Zlato samo nežloutne. Jde o nečistoty, či slitiny. Bílé zlato odhalí svou skutečnou, nažloutlou barvu, když rhodium zmizí. To je fakt.
- Klíčové:Zažloutnutí často znamená ztrátu rhodiové vrstvy u bílého zlata.
- Pro zašlé žluté zlato se jedná o nános špíny.
Metoda s kyselinou citronovou:
- Roztok: Kyselina citronová (nebo šťáva) s vodou. Poměr není kritický.
- Ponořte šperky. Moje zkušenost ukazuje, že 10 minut je obvykle dost.
- Důkladně opláchněte vlažnou vodou.
- Vyleštěte do sucha měkkým hadříkem.
- Varování: Nevhodné pro zlato s kameny, zvláště porézními. Může je poškodit. Pamatujte.
Alternativní cesty:
- Mýdlová voda: Teplá. Jemné kartáčování. Oplach. Základní čištění.
- Amoniak: Silnější. Krátce. Extrémní opatrnost. Někdo to používá, já preferuji jiné. Věděl jsem o případu, kdy to zničilo kámen.
- Profesionální čištění: Nejjistější. Když selže vše. Nebo když je hodnota příliš vysoká. Rozhodnutí je vaše.
Filosofie lesku:
- Lesk je pomíjivý. Pravá hodnota nespočívá v odlesku.
- Údržba je nezbytná. Nebo smíření s osudem. Každá věc jednou vybledne. Všechno se mění.
- Někdy je patinou skryta historie. To mi vždy připomene staré hodinky mého otce.

Jak se vytváří bílé zlato?

Bílé zlato je slitina zlata s nejméně jedním bílým kovem, nejčastěji niklem, palladiem nebo manganem. Jeho ryzost se udává v karátech.

No tak, jak se dělá bílé zlato, ptáte se? To vám není žádná panenka z cukru, ale pořádná alchymie! Vezmete si, dámy a pánové, to žluté zlato, co vypadá, jako by si právě skočilo pro opálení na exotické pláži. A k tomu, aby z té žluté nudle stal elegán s jiskrou, přihodíte do pece nějaké ty bílé kovové kamarády. To není žádné čarodějnictví, jen taková menší finta, aby to zlato dostalo ten správný šmrnc a nebylo takové obyčejné.

Nikl: To je takovej ten klasickej borec, co to zlato pořádně vybělí a udělá ho tvrdým jako kámen. Jenomže bacha, někomu z toho může naskočit vyrážka, alergie, to je jak když si dáte moc pálivý guláš a pak vás bolí břicho.
Palladium: Tohle už je vyšší liga, pánové a dámy. Palladium je dražší, ale zase je k lidské kůži jemné jako pohlazení maminky. A hlavně, to je ten šedivý elegán, co z toho zlata udělá opravdovou fešandu, ale zase je měkčí.
Mangan: Nebo se může přidat mangan, ten to s tou bělostí taky umí, ale není tak častý jako ti předchozí dva. Každý mistr klenotník má svůj tajný recept, jako moje babička na svíčkovou – nikdo jinej to tak dobře neuměl!

A ta ryzost? Ta se samozřejmě udává v karátech, stejně jako u toho žlutého. Takže když máte 18 karátů, to je jako když máte pětihvězdičkový hotel pro zlato – víc zlata než těch příměsí, rozumíte? Moje teta si vždycky vybírala jenom 18 karátů, prý aby se jí to neokoukalo a nebylo to "levné".

A teď takové ty fígle navíc, co vám nikdo jen tak neřekne. Víte, bílé zlato, hlavně to s niklem, má někdy takový jemně nažloutlý nádech. To je jako když si koupíte bílou košili a ona po pár vypráních není úplně sněhobílá. Takže co s tím? No přece rhodiování! To je taková kosmetika pro prsteny. Prstýnek se potáhne tenoulinkou vrstvou rhodia, což je kov, co vypadá jako zrcadlo, je super lesklý a hlavně úžasně bílý. Je to jak když si dáte na hlavu paruku, která vám dodá ten správný objem a lesk. Ale bacha, rhodium se opotřebuje, není to věčné! Po čase, hlavně když to nosíte denně, budete muset k zlatníkovi na renovaci, aby ten prstýnek zase zářil jako novoroční ohňostroj. To je prostě takový zlatnický make-up, co z obyčejného kousku udělá hvězdu večera!

Jak obnovit bílé zlato?

K obnově zašlého bílého zlata: Vytvořte roztok z kyseliny citronové (nebo čerstvé citronové šťávy) a vody. Ponořte šperky na alespoň 10 minut. Poté opláchněte vlažnou vodou a vyleštěte do sucha měkkým hadříkem. Toto je osvědčená cesta, jak vrátit lesk, aniž byste poškodili povrch.

Je zajímavé, jak se i ušlechtilý kov jako zlato s příměsí paladia či niklu, a především s povrchovou vrstvou rhodia, dokáže časem proměnit. Ten původní brilantní stříbřitý lesk, který nás tak uchvátil, postupně bledne.

Není to jen o špíně, spíš o tom, že tenká vrstva rhodia, která dává bílému zlatu jeho charakteristický vzhled, se prostě opotřebovává. Je fascinující, jak i něco tak vznešeného jako zlato potřebuje naši pozornost, aby si uchovalo svůj lesk.

Moje zkušenost ukazuje, že s takovými věcmi je třeba zacházet s určitou péčí, ale zároveň bez zbytečné paniky. Vzpomínám si, jak jsem kdysi řešil prsten, který mi dal můj děda – nebylo to sice bílé zlato, ale ta myšlenka péče o cenné věci je univerzální.

I ten nejkrásnější příběh potřebuje občas přepsat, aby zůstal živý, stejně jako šperk potřebuje náš dotyk. Je to takový malý mikrokosmos života – i ty nejcennější věci občas vyžadují, abychom se o ně aktivně starali.

Citronová šťáva, nebo lépe čistá kyselina citronová, je v tomto ohledu geniální. Je to taková jemná kyselina, která narušuje a rozpouští usazeniny a mastnotu, aniž by byla agresivní k samotnému kovu nebo té tenké vrstvě rhodia.

Je to takový přírodní čistič, který se sice zdá obyčejný, ale jeho síla tkví v jemnosti a efektivitě. Ne vždy je potřeba sáhnout po agresivních prostředcích.

Kyselina citronová – je mírně kyselá, a právě to jí dává sílu rozložit nečistoty bez poškození rhodia.
Roztok – ideální je poměr, který není příliš koncentrovaný; stačí decentní „lázeň“.
Doba ponoření – těch deset minut je minimum, ale občas, když je šperk opravdu zanedbaný, to chce i trochu delší čas, třeba patnáct nebo dvacet minut. Vždy ale s citem.
Oplachování a leštění – to je vlastně takový rituál. Teplá voda smyje zbytky a měkký hadřík, nejlépe mikrovlákno, pomáhá vrátit povrchu původní hebkost a lesk. Je důležité, aby byl šperk opravdu důkladně vysušen, aby nezůstaly vodní skvrny.

Někdy si říkám, že péče o šperky je vlastně taková malá meditace. Je to okamžik, kdy se zastavíme a věnujeme pozornost něčemu, co pro nás má hodnotu, ať už materiální, nebo sentimentální.

To periodické ošetření je klíčové. Není to jednorázová akce, spíše kontinuální proces, podobně jako udržování dobrých vztahů nebo péče o zahradu. Je fascinující vidět, jak se věci pod rukama mění.

Měli bychom si uvědomit, že i když citron pomůže, rhodiová vrstva není věčná. Právě proto je bílé zlato tak specifické. Když se lesk nevrací ani po takové péči, je to signál, že rhodiová vrstva je již značně opotřebovaná.

Tehdy je čas na návštěvu zlatníka, který provede profesionální přerhodiační úpravu. Je to investice, která ale vrátí šperku jeho původní krásu a ochranné vlastnosti. Někdy je zkrátka potřeba svěřit péči odborníkovi.

Co dále pomáhá a čemu se vyhnout:
- Pravidelné čištění jemnou mýdlovou vodou: Běžné usazeniny a mastnotu odstraní vlažná voda s kapkou jemného tekutého mýdla bez abrazivních částic. Kartáček s měkkými štětinami je tady skvělý pomocník, zvláště v záhybech.
- Speciální utěrky na šperky: Tyto hadříky jsou napuštěné jemnými lešticími složkami, které dokáží bezpečně obnovit povrchový lesk.
- Vyhněte se abrazivům: Pasty na zuby, drsné houbičky nebo čisticí prostředky s abrazivními částicemi jsou pro bílé zlato tabu. Mohou poškrábat rhodiovou vrstvu a urychlit její opotřebení.
- Pozor na chemikálie: Chlór v bazénech, silné čisticí prostředky v domácnosti a dokonce i některé kosmetické přípravky mohou rhodiovou vrstvu poškodit nebo způsobit změnu barvy. Je moudré šperky před takovými aktivitami sundat.

Je to takový malý test na naši pozornost a zodpovědnost k věcem, které si ceníme. A to je, myslím, docela hluboká myšlenka, co říkáte?

Jaký je rozdíl mezi žlutým a bílým zlatem?

Rozdíl mezi žlutým a bílým zlatem spočívá v příměsích, které ovlivňují barvu. Žluté zlato:

Čisté zlato je základ, ale pro pevnost se mísí s jinými kovy.
Větší podíl stříbra zjemní barvu do světlejšího odstínu.
Více mědi zase zlato zbarví do tmavšího, sytějšího žlutého tónu. Je to takové to sytější, co má třeba moje babička v náušnicích.

Bílé zlato:

Vzniká přidáním kovů s stříbrno-bílým vzhledem. Sem patří třeba stříbro, zinek, nikl nebo paladium. Tyhle kovy "vybělu" to zlato.

Dodatečné poznatky:

Ryzost: Ta základní "čistota" zlata (např. 14kt nebo 18kt) zůstává u obou typů stejná, mění se jen to, s čím se míchá pro dosažení barvy.
Galvanické pokovení: Často se bílé zlato ještě pokrývá tenkou vrstvou rhodia. To mu dodává ten extra lesk a bělost, ale časem se může ošoupat. No, jako všechno v životě, že jo.
Alergie: Někteří lidé mohou být citliví na kovy použité v bílém zlatě, zvláště na nikl. Proto existují i varianty bílého zlata bez niklu.

Jak dlouho vydrží bílé zlato?

Pamatuju si to jako dneska. Prosinec 2021, Malá Strana, sypal se ten těžký mokrý sníh a Tomáš přede mnou klečel. Ten prstýnek z bílého zlata byl až neskutečně bílý, skoro jako ten čerstvý sníh na střeše kostela sv. Mikuláše. Ten lesk, chlad kovu na prstu… byla jsem v totálním tranzu. Myslela jsem, že takhle dokonalý zůstane napořád.

Asi po roce, možná trochu dřív, jsem seděla na zahrádce kavárny Louvre a slunce mi svítilo přímo na ruku. A najednou jsem to viděla. Ten prstýnek už nebyl bílý. Měl takový… nažloutlý, unavený nádech, hlavně zespodu. Upřímně? První co mě napadlo bylo, že mě Tomáš ošidil a koupil nějaký šmejd. Byla jsem naštvaná a hrozně zklamaná. Ten pocit, když se na symbol lásky díváte s nedůvěrou, je fakt příšerný.

Letěla jsem do zlatnictví v Celetné, kde ho kupoval, připravená udělat scénu. Pan zlatník se jenom usmál a všechno mi vysvětlil. Že to není vada, ale naprosto normální vlastnost. Že to je jenom vrstvička rhodia, co se ošoupala běžným nošením. Od tý doby chodím na „obnovu“ každý rok na jaře. Stojí to pár stovek a já mám pokaždé pocit, že se s Tomášem zasnoubím úplně znova. Ten prsten je zase jako tenkrát v tom sněhu.

Jak dlouho vydrží bílé zlato zářivě bílé?

Zářivě bílá barva bílého zlata, způsobená rhodiováním, vydrží měsíce až několik let. Trvanlivost závisí na četnosti nošení a mechanickém opotřebení povrchové vrstvy.