Jak udělat ze žlutého zlata bílé?

13 zobrazení

Žluté zlato se transformuje na bílé slitím s bílými kovy, jež potlačí žlutý odstín. K tomuto procesu se nejčastěji používá zinek, nikl a paladium. Proporce těchto kovů určuje konečnou barvu a vlastnosti bílého zlata, přičemž finální slitina se následně zpracovává a leští.

Návrh 0 líbí se

Tajemství bílého zlata: Jak se žlutá promění v bílou?

Žluté zlato, symbol luxusu a tradice, se v moderní šperkařství často transformuje na elegantní a moderní bílé zlato. Na rozdíl od obecného přesvědčení, bílé zlato není samostatný kov, ale spíše slitina žlutého zlata s dalšími kovy, které potlačují jeho charakteristický žlutý odstín a dodávají mu stříbřitě bílou barvu. Tento proces je fascinující a zahrnuje řadu specifických postupů.

Základem je samozřejmě žluté zlato, které je slitinou zlata a stříbra s malým množstvím mědi. Pro jeho “zbělení” se přidávají takzvané bílé kovy, které se liší v závislosti na požadované kvalitě a ceně finálního produktu. Nejčastěji se používá zinek, nikl a paladium.

  • Zinek: Tento kov je relativně levný a efektivně potlačuje žlutý odstín. Nicméně má tendenci snižovat odolnost slitiny, a proto se jeho použití omezuje, nebo se kombinuje s jinými kovy.

  • Nikl: Nikl je pevnější a odolnější než zinek a rovněž dobře zesvětluje žluté zlato. Jeho nevýhodou je však potenciální alergická reakce u některých jedinců, proto se v poslední době jeho použití snižuje ve prospěch dražších, ale hypoalergenních variant.

  • Palladium: Tento vzácný kov je nejdražší ze zmíněných, ale také nejbezpečnější a nejodolnější. Slitiny s paladiem vytvářejí krásně bílé, lesklé a hypoalergenní bílé zlato nejvyšší kvality. Díky své odolnosti proti oxidaci si zachovává svůj lesk po dlouhou dobu.

Proporce těchto kovů je klíčová pro konečný vzhled a vlastnosti bílého zlata. Šperkaři pečlivě volí poměr jednotlivých kovů, aby dosáhli požadované barvy, tvrdosti a odolnosti. Například vyšší podíl palladia vede k dražšímu, ale i odolnějšímu a světlejšímu bílému zlatu.

Po smíchání těchto kovů s žlutým zlatem a dosažení požadované slitiny následuje důležitá fáze zpracování a leštění. Slitina se taví, tvaruje, a následně pečlivě leští, aby se dosáhlo dokonale hladkého a lesklého povrchu.

Na závěr je důležité si uvědomit, že bílé zlato není “trvale bílé”. Aby si zachovalo svůj lesk a barvu, je nutné ho pravidelně čistit a leštit. V některých případech může být nutné ho i rhodiovat, což je proces nanášení tenké vrstvy rhodia, vzácného kovu ze skupiny platiny, který dodá povrchu ještě větší lesk a odolnost proti oxidaci. Tento proces však není trvalý a musí se opakovat s časem.

Závěrem lze říci, že transformace žlutého zlata na bílé je fascinující proces, který zahrnuje pečlivou kombinaci různých kovů a precizní zpracování. Výsledkem je elegantní a všestranný kov, který se stává stále populárnější v moderním šperkařství.