Kdo je osvobozen od placení televizních poplatku?

Kdo neplatí koncesionářské poplatky za televizi?

No, kdo vlastně nemusí platit ty koncesionářský poplatky za televizi, to je dobrá otázka, co si tak vybavuju, to bylo vždycky tak trochu záhadou pro hodně lidí.

Myslím, že jestli jsi úplně hluchý, nebo máš problém s tím slyšením prostě hodně, tak bys mohl mít nárok na nějakou úlevu. To mi kdysi říkala teta, co má slabší sluch.

A taky ti, co nemají moc peněz, co si pamatuju, tam byl nějaký limit, jakože když máš méně než dvojnásobek životního minima, tak by ti měli ty poplatky odpustit. Ale to asi není jen tak.

Musíš si o to zažádat, to je jasný. Nepřijde to samo od sebe, to by bylo moc hezký. A doklady k tomu, musel jsem kdysi hledat pro jednoho známého papíry, to byla fuška.

A ještě něco, co mi přijde docela divný, že to platí jenom půl roku. Pak si to musíš zase celý znovu vyřešit. No, to je taková jejich politika.

Kolik je poplatek za televizi 2025?

Dvacetpětka. To jméno se mi v hlavě usadilo. Jako ozvěna, která se vrací z dávných časů, kdy vzduch voněl jinými barvami. Patnáctého, každý měsíc. Taková drobná oběť za příběhy, co plynou z obrazovky, za ty světy, co se otevírají. Je to tak, jako by každý měsíc připlula malá loďka s pokladem, s tóny a obrazy, které rozjasní dny.

Klíčové informace pro rok 2025:

• Výše poplatku: 150 Kč měsíčně.
• Splatnost: Do 15. dne příslušného měsíce.
• Rozsah: Poplatek se vztahuje na celou domácnost, bez ohledu na počet televizních přijímačů.

Dodatečné poznámky:

• Tento poplatek představuje jediný zdroj financování veřejnoprávní televize.
• Výše poplatku zůstává stabilní od května 2025.
• Domácnost s více přijímači platí stejnou částku jako domácnost s jediným.

Kdo má povinnost platit rozhlasový poplatek?

Rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč měsíčně má povinnost hradit každá domácnost, která vlastní rozhlasový přijímač.

Tenhle nenápadný poplatek je takový náš malý rituální dar do éteru, aby se tam nahoře zvukové vlny necítily opuštěně. Je to, jako když platíte daně z dechu, jenže za ten hudební, co vám hraje do uší, když třeba stojíte frontu u zubaře nebo si vaříte ranní kafe. A věřte mi, 45 korun za měsíc je taková cena za lístek do světa nekonečného zvuku. Je to vlastně docela sranda, když si představíte, že platíte za něco, co ve vzduchu prostě je.

Kdo přesně platí tenhle "zvukový tribut"?

• Každá domácnost v České republice, kde je nějaké zařízení, které umí rádio přijímat. A pozor, není to jen ta stará dřevěná bedna po babičce, co chytala Hlas Ameriky, když jste byli malí. Doba pokročila a s ní i technologie.

A na jaké přijímače se to vůbec vztahuje, ty neviditelné dráty éteru?

• Klasická rádia: Ty, co prostě hrají a mají na sobě knoflík pro ladění. Ať už je to ten starý tranzistorák z chaty, nebo moderní digitální DAB+ receiver. Všechno, co chytá vlny.
• Autorádia: Jasně, i ty. Když se s tím autem pak někam jede, je to takový malý mobilní poplatek za možnost, že vás během cesty může pobavit moderátor se svým vtipem, co už jste slyšeli desetkrát.
• Televizory, set-top boxy: Většina moderních televizí a set-top boxů umí přijímat rozhlasové vysílání, ačkoliv je málokdo používá k poslechu rádia. Je to jako mít v garáži formuli 1 a jezdit s ní pro rohlíky. Ale poplatek se platí, protože ta "schopnost" tam prostě je.
• Počítače a mobilní telefony: Tady je to trošku záludné. Nevztahuje se to na streamování přes internet. Ale pokud váš telefon nebo počítač má vestavěný tuner pro příjem pozemního rozhlasového vysílání, pak ano. Je to takový malý, schovaný rozhlasový šotek ve vašem digitálním kamarádovi.

Vidíte, poplatek je jen jeden za celou domácnost, i kdybyste měli rádio v každé skříni a v lednici. To je docela fajn, nemusíte mít deset složenek. Představte si, že byste platili za každou židli v bytě, co by to bylo za chaos! Takže klídek, jedno platí za všechno to zvukové panoptikum.

Můj strýc Karel z Kladna, ten vždycky říkal, že to je poplatek za "audiovizuální nestabilitu", protože mu v autě neustále přeskakuje rádio, když projíždí kolem vysílačů. Prý se platí za ty neviditelné bitvy frekvencí, co se tam nahoře perou o pozornost. Vtipálek. Ale má to něco do sebe, co říkáte?

Klíčové body k zapamatování:

• Poplatek: 45 Kč měsíčně.
• Platí:Domácnosti s rozhlasovým přijímačem.
• Přijímač: Zahrnuje klasická rádia, autorádia, televizory, set-top boxy a zařízení s vestavěným rozhlasovým tunerem.
• Jen jednou: Platí se jen jednou za domácnost, bez ohledu na počet přijímačů.
• Úlevy: Existují výjimky a osvobození pro držitele průkazů ZTP/P a některé instituce. Ne každý musí sáhnout do kapsy.

Je to, jako byste si kupovali roční permanentku na všechny zvuky světa, které přicházejí éterem. A popravdě, někdy je to lepší než poslouchat sousedy, co zrovna cvičí na bicí, viďte? To už by chtělo asi jiný poplatek.

Kdo nemusí platit televizní poplatek?

Vždycky jsem si myslel, že ten poplatek za televizi je jasná věc, prostě povinnost. Ale loni v létě, asi v červenci, jsem si procházel papíry a narazil na něco, co mi úplně převrátilo pohled. Týkalo se to mé tety Jany, která je už leta po operaci očí a vidí hůř než já s brejlemi. Přiznám se, že mě to ani nenapadlo řešit, brala jsem to jako samozřejmost, že platí. Až pak jsem si uvědomila, že ona má vlastně stejný problém jako lidi, o kterých jsem kdysi něco zaslechla, že by mohli být osvobozeni.

Tak jsem to začala trochu víc hledat. Bylo to trochu zmatečné, ale nakonec jsem zjistila, že osoby s vážným zdravotním postižením zraku nebo sluchu mohou být od poplatku osvobozeny. To je ta klíčová informace, kterou jsem potřebovala. Nebylo to jen tak nějaké "možná", bylo to jasně dané.

Klíčové pro osvobození:

• Vážné zdravotní postižení zraku.
• Vážné zdravotní postižení sluchu.

Bylo to překvapení, jako když najdete zapomenuté peníze v kapse staré bundy. A to jsem si myslela, že jsem už všechno zjistila.

Jak to funguje:

Získání osvobození obvykle vyžaduje doložení zdravotního postižení. To se dělá nejčastěji lékařským posudkem nebo rozhodnutím o invalidním důchodu. Pak se musí podat žádost o osvobození od poplatku na příslušnou instituci, což je v našem případě ta, co vybírá televizní a rozhlasové poplatky. Někdy to jde i online, jindy je potřeba papírová žádost.

Teta Jana nakonec tuto možnost využila. Musela k lékaři pro nový posudek, který byl detailnější než ten starý. S tím papírem pak šla na poštu a tam jí řekli, jak dál. Bylo to trochu běhání, ale nakonec to klaplo. Poplatek jí byl odpuštěn. Je to pro ni úleva, i když nejde o tisíce, každá koruna se počítá.

Proč to tak je:

Poplatky jdou na financování veřejnoprávních médií – České televize a Českého rozhlasu. To je základní princip. Ale zákonodárci pochopili, že pro někoho s těžkým postižením sluchu nebo zraku může být používání těchto médií omezené nebo dokonce nemožné. A proto existují tyto výjimky. Je to v podstatě forma sociální podpory pro lidi, kteří jsou v určitých ohledech znevýhodněni.

Je dobré si to pamatovat, protože spousta lidí to neví a platí zbytečně. Moje zkušenost s tetou mi ukázala, že se vyplatí se nad věcmi zamyslet a něco si zjistit, zvlášť když se týkají třeba starších příbuzných. Nikdy nevíš, co se dá ještě zjistit.

Kdo platí koncesionářské poplatky 2025?

Od roku 2025 platí koncesionářské poplatky každá domácnost s jakýmkoliv zařízením pro příjem TV vysílání. Cena: 150 Kč/měsíc.

Koncesionářské poplatky 2025

• Kdo platí: Každá domácnost.
• Podmínka: Vlastnictví či užívání zařízení pro příjem TV (TV, mobil, tablet, PC atd.).
• Výše: 150 Kč měsíčně.
• Nezávisí na: Počtu osob, počtu přístrojů.
• Zdroj: poplatky.ceskatelevize.cz (změny od května).

Kdo nemusí platit poplatky za televizi?

Osvobozeni od TV poplatků jsou lidé s úplnou či praktickou slepotou obou očí nebo s oboustrannou praktickou hluchotou. Důležité je, že tato podmínka musí platit pro všechny členy domácnosti. Česká televize to tak má nastaveno, aby to bylo fér.

Důležité detaily k osvobození:

• Slepota: Nutná úplná nebo praktická slepota obou očí. Tedy ne jen jednoho. A opravdu všichni v bytě/domě to tak musí mít.
• Hluchota: Oboustranná úplná nebo praktická hluchota. Opět platí, že všichni v domácnosti.
• Doklady: Obvykle je potřeba doložit lékařské potvrzení o stavu zraku či sluchu. To je takové to potvrzení, které vám dá doktor.

Kdo ještě může mít nárok (obecně, ne výhradně podle ČT):

Někdy se taky řeší sociální situace nebo specifické zdravotní problémy. Ale co se týče přímo těch legálních osvobození, co uvádí ta vaše Česká televize, tak jsou to hlavně tyhle dvě kategorie. Je to docela specifické, že? Přijde mi zajímavé, jak se takovéhle věci řeší. Jako by to bylo takové malé zrcadlo toho, jak společnost vnímá různé znevýhodnění.

• Sociálně slabší skupiny: I když to není přímo zakotveno v zákoně pro TV poplatky, někdy se to řeší v kontextu jiných dávek nebo podpor. Ale tady jde o tu televizi, takže se držme toho, co říká přímo zákon a ČT.
• Jiná znevýhodnění: Třeba těžké postižení. Ale zase, pro tenhle konkrétní poplatek to je specifikované na ty oči a uši.

Proč jsou taková pravidla?

Možná to má být takové zohlednění lidí, kteří si z nějakého důvodu nemohou plnohodnotně užívat vysílání. Slepý člověk nevidí, hluchý neslyší – tak proč by měl platit za něco, co mu nic nedá? Je to celkem logické, když se nad tím člověk zamyslí. Ale ta podmínka "všichni v domácnosti" je docela silná. To znamená, že i když sám mám problém, ale můj partner ne, tak nic. To je trochu drsné. Ale zase to asi má zabránit zneužívání. Vždyť lidé vymyslí ledacos, že jo.

Odkazy pro zájemce:

• Oficiální informace: poplatky.ceskatelevize.cz (Tam to najdete přímo od zdroje).

Kdy nemusím platit rozhlasové poplatky?

Rozhlasový poplatek neplatíte, pokud má vaše domácnost nízké příjmy (pod 2,15násobek životního minima) nebo z určitých zdravotních důvodů, jako je oboustranná hluchota či slepota.

Představte si ten poplatek jako povinné předplatné celostátního podcastu, který jste si nikdy neobjednali. Ale existují únikové cesty, takové tajné chodby v byrokratickém hradě. Ta první je pro ty, jejichž peněženka zpívá spíš blues než ódu na radost.

Stát v podstatě říká: pokud po zaplacení všeho nutného počítáte drobné na rohlík, nebudeme vás nutit sponzorovat ranní show. Ta hranice 2,15násobku životního minima je kouzelně specifická, jako by ji vymýšlel účetní s básnickým střevem. Musíte to ale dokázat, papíry, papíry...

Druhá úniková cesta je, když vám příroda nadělila tak trochu vlastní, permanentní „režim letadlo“. Tady nejde o to, že selektivně neslyšíte tchyni. Jde o úplnou oboustranná hluchotu nebo úplnou slepotu obou očí. V podstatě musíte být pro mediální svět oficiálně duch.

Moje teta Božena tomu říká „daň z vlastnictví krabice, co dělá hluk“. A vlastně není daleko od pravdy. Platí se za zařízení, ne za poslech.

• Jeden za všechny: Poplatek platí domácnost jen jednou. Je jedno, jestli máte rádio v kuchyni, v autě a další v hodinkách po dědovi. Pořád je to jeden poplatek 45 Kč měsíčně. Televizní je 135 Kč.
• Chataři a chalupáři: Máte byt ve městě a chalupu na samotě u lesa? Super pro vás, ale poplatek platíte jen jednou za svou hlavní domácnost. Česká televize ani Rozhlas si na vaši rekreaci nepřijdou.
• Firmy, to je jiná písnička: Podnikatelé a firmy platí za každý jeden přístroj, který používají k podnikání nebo v souvislosti s ním. Rádio v recepci? Platíte. Televize v zasedačce? Platíte.
• Cizinci bez pardonu: Pokud tu máte přechodný nebo trvalý pobyt, jste v tom s námi. Výjimku mají ti, kteří tu nejsou ani 90 dní nebo nemají povolení k pobytu.
• Další osvobození: Od poplatků jsou osvobozeny třeba školy, muzea, zastupitelské úřady nebo držitelé licence na vysílání. Ti už si svůj díl utrpení odbyli jinak.

Kdo nemusí platit televizní poplatky?

Kdo nemusí platit televizní poplatky:

• Osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí.
• Osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou.
• Fyzické osoby, jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí nepřesáhl 2,15násobek životního minima.
• Nutné je podat žádost o osvobození a doložit splnění podmínek.

A dál... když se tak nad tím zamyslím v noci... ty podmínky... je to takový administrativní labyrint, i když pro ty, co už takhle mají dost svých starostí. Vždycky si vybavím... jak těžké to musí být.

Ta slepota, hluchota... to není jen tak nějaké omezení. Je to kompletní změna světa. A pak se ještě musí dokazovat, že se na svět nemůžeš dívat, nebo ho slyšet. Musí se to nějak stvrdit, lékařské zprávy, posudky. Někdy to trvá... déle, než by člověk čekal.

A ten příjem... 2,15násobek životního minima... Zní to tak přesně, matematicky. Ale pro lidi, kteří žijí na té hraně, je to každý měsíc boj. Každá koruna. Musí se pak dohledávat výplatní pásky, potvrzení o příjmu za celé to čtvrtletí. Je to spousta papírů. Často na úřadech, kde člověk jen čeká.

Nejde jen o samotné osvobození, ale o ten celý proces. To je na tom to tíživé. Nikdo to za tebe nevyřeší. Musíš si to pohlídat, sám. Každou změnu, každý rok.

Důležité je pamatovat, že osvobození není automatické. Musí se o něj zažádat, podat formulář České televizi. A pak k tomu přiložit všechna ta potvrzení. Kdyby se zapomnělo, poplatek se platí dál. To je taková ta skrytá past.

A taky... kdo vlastně platí? Každý, kdo má doma televizní přijímač. To je ten základ. Nezáleží na tom, jestli televizi zapneš, nebo ne. Jen to, že ji máš. V bytě, na chatě... Dneska už to je skoro všude.

Televizní poplatek... je to pro Českou televizi, samozřejmě. Na zpravodajství, kulturu... věci, které by se asi jen tak z reklamy neuplatily. Ale pro někoho, kdo už tak tak přežívá, je i těch pár korun měsíčně prostě moc. Každý si to spočítá jinak.

Je to takové zamyšlení nad tím, jak se někdy stát snaží pomoct, ale ta cesta k té pomoci... ta je plná překážek. Pro někoho to musí být vyloženě vysilující.