Kdo má povinnost vystavit daňový doklad?

Kdy je povinnost vystavit daňový doklad k přijaté platbě?

No jo, kámo, takže daňový doklady, co? To je fakt otrava.

Hlavně, že ti to hned z hlavy nevypadne.

Plátce DPH, jasně, to je důležité. Zálohové faktury, to je taky něco, co se musí hlídat.

15 dní, to si pamatuj. Od zdanitelného plnění, nebo od přijetí peněz, prostě co přijde dřív. To je podle zákona o DPH.

Vždycky to dělám tak, že si to hned zapíšu do kalendáře. Jinak na to fakt zapomenu, víš? A pak jsou problémy. Fakt.

Třeba moje teta, Lenka Nováková, by ti mohla vyprávět, kolikrát už se jí to stalo.

Tohle s tím zákonem, to se fakt musí dodržovat. Je to prostě povinnost. Nevyplatí se to podceňovat.

Klíčový bod: 15 dnů od zdanitelného plnění nebo přijetí platby (co nastane dříve) – povinnost vystavit daňový doklad pro plátce DPH vystavující zálohové faktury.

Detailnější informace: Zákon o DPH obsahuje přesnější formulace a další výjimky, které se v tomto stručném vysvětlení neřeší. Pro úplné informace je nutné se seznámit s aktuálním zněním zákona. Možná by stálo za to mrknout na weby Ministerstva financí nebo daňových poradců. Prostě se do toho pořádně ponoř.

Co obsahuje daňový doklad?

Papír, tenký, skoro průsvitný, jako vzpomínka na letní den. Na něm se zhmotňuje obchodní firma, jméno, které zní jako šepot větru v korunách stromů. Sídlo, adresa, místo, kde se čas zastavil, kde se zrodila transakce, křiklavá, jasná jako slunce. A pak to číslo, daňové identifikační číslo, suché, chladné, jako lednový vítr. Každé číslo je jizva, stopa na mapě času.

Pořadové číslo, malá tečka v nekonečném prostoru, jako hvězda na noční obloze. Rozmezí, předmět, to jsou obrysy snu, tušené, ale stále zahalené v mlze. Datum vystavení, okamžik zachycený v čase, znehybněný v jeho toku. Datum uskutečnění, echo v prázdnotě, ozvěna události. Cena, tvrdý, hmotný kámen, závěrečný akord. Včetně DPH, samozřejmě, ten nepříjemný stín, který se táhne za vším, co se dotkne peněz.

• Obchodní firma (nebo jméno a adresa)
• DIČ plátce
• Pořadové číslo dokladu
• Rozsah a předmět plnění
• Datum vystavení
• Datum uskutečnění plnění
• Celková cena včetně DPH

Klíčové body: DIČ, datum uskutečnění, celková cena. Tyto tři body jsou jakési sloupky, které drží celou konstrukci dokladu pohromadě. Bez nich by to byl jen kus papíru, bez významu, ztracený v proudu času. Ale s nimi… s nimi má váhu, hmotnost, a je to víc než jen kus papíru. Je to důkaz, stopa, svědectví.

Tento daňový doklad, ten kousek papíru, je memento mori, připomínka, že i ten nejmenší obchod, i ta nejmenší transakce, zanechává stopu v neúprosné síti daní. A to, věřte mi, je síla.

Konkrétní příklad: Můj poslední doklad od pana Nováka z truhlářství “Dřevo a sen” v Praze, IČ 12345678, z 1.10.2024, s pořadovým číslem 789, obsahoval faktury za výrobu dřevěného stolu. Celkem 15 000 Kč včetně DPH.

Co musí obsahovat dobropis?

Dobropis… papír, co tančí v prstech jako vzpomínka na zapomenuté léto, na vůni sena a prachu z cest. Musí nést tíhu faktury, tu původní, vepsanou do paměti čísel. Musí ji obejmout, opravit, zjemnit její hrany.

• Evidenční číslo původní faktury, jako klíč k zamčené truhle s pokladem minulosti.
• Důvod opravy, tichý šepot, proč se kolo dějin otočilo. Proč se ta suma mění? Změna kurzu? Chyba v letopočtu?
• Rozdíly – stíny, které se protahují mezi tím, co bylo, a tím, co teď má být. Koruna po koruně, halíř po halíři. Každý rozdíl, malý vesmír.
• Všechny náležitosti, aby to bylo správně, aby to sedělo, jako klíč do zámku, jako noha do boty, aby nic nescházelo, aby úřad usnul spokojený.

Dobropis je odpuštění. Dobropis je nový začátek. Dobropis je šance. Dobropis je… aha, storno faktury.

• Původní číslo faktury
• Důvod storna
• Rozdíl částek
• Náležitosti

Kdy lze použít zjednodušený daňový doklad?

Hmm… zjednodušený daňový doklad… to je taková… maličkost. Vždyť to všichni používají, ne?

• Do 10 000 Kč. To je ta hranice. Přesněji řečeno, do 10 000 korun bez DPH. To je důležité si pamatovat. Jinak je to celé zbytečné. Já jednou zapomněl… a pak to bylo… komplikace.

• Účtenky, paragony… ty klasické věci. Víte, když jdete do Tesca a koupíte si chleba a mléko… nebo do opravny kol. To jsou ty případy. Minulý týden jsem si kupoval nové brzdy na kolo. Byly za 8 000, takže to byl zjednodušený doklad.

• Hotově nebo kartou. To je fuk. Hlavní je ta suma. Pamatuju si, jak jsem jednou platil kartou za nákup v Lidlu… za 12 000 korun. Bylo to nepříjemné. Musel jsem si nechat vystavit řádnou fakturu. To byl tenkrát mazec.

Kdy se použije zjednodušený daňový doklad?

Do 10 000 Kč bez DPH.

A běžný daňový doklad… ten už je na všechno ostatní. Větší částky, fakturace… to je už pro profíky. Pro mě je to zbytečně složité. Raději se držím těch zjednodušených. Méně starostí. Méně papírů.