Kdo musí platit sociální a zdravotní pojištění?
Sociální a zdravotní pojištění hradí zaměstnavatel i zaměstnanec. Zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance, které mu srazí z výplaty. Zaměstnanec tak přímo nic neplatí, platbu zajišťuje jeho zaměstnavatel.
Kdo platí sociální a zdravotní pojištění?
Ježíš, tohle je zmatek. Sociální a zdravotní? Vždycky jsem si myslela, že to všechno platí zaměstnavatel. Ale co když…
No jo, ale taky mi něco sráží ze mzdy. V červnu 2023 mi firma, kde jsem dělala brigádu v Brně, strhla z mé výplaty 6500 Kč, a tam byla i ta částka na zdravotní a sociální.
Takže zaměstnavatel platí, ale taky zaměstnanec? Tohle mi hlava nebere. Zdá se mi to všechno nějaký…zvláštní.
Asi to tak nějak funguje: zaměstnavatel odvede za mě, ale sráží mi to ze mzdy. Jakože platí on, ale já to vlastně platím taky? Hm.
Za koho platí stát zdravotní a sociální pojištění?
Stát hradí zdravotní a sociální pojištění za specifické skupiny obyvatel. Jde o určitou formu solidarity a sociální podpory. Zajímavé, jak se společnost stará o své členy, že? Až archetypální.
- Děti. Nezaopatřené děti, logicky. Zatím se o sebe postarat nemohou.
- Důchodci. Po celoživotní práci si zaslouží klid a zdravotní péči.
- Rodiče. Příjemci rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Investice do budoucnosti národa.
- Nastávající matky. Pobírající peněžitou pomoc v mateřství. Zranitelná skupina, potřebuje podporu.
- Nezaměstnaní. Uchazeči o zaměstnání registrovaní na Úřadu práce. Dává jim to šanci se postavit na nohy.
A další… například studenti, osoby ve výkonu trestu, osoby dlouhodobě nemocné. Seznam je docela obsáhlý.
Platbu pojistného hradí stát za: nezaopatřené děti, důchodce, příjemce rodičovského příspěvku, osoby na mateřské/rodičovské, osoby pobírající PPM, uchazeče o zaměstnání.
Je fascinující, jak se tento systém vyvíjel v průběhu dějin. Vždyť sociální zabezpečení v moderní podobě je relativně nedávný vynález. Kolik filosofických debat a politických bojů se o něj vedlo! A stále vede… Zamýšlím se nad tím, jak by to asi fungovalo v ideálním světě.
Je to i o efektivitě. Když se postaráme o ty, kteří se o sebe momentálně postarat nemohou, investujeme do stability celé společnosti.
Za koho platí stát zdravotní a sociální pojištění?
Kdo se vznáší v ochranných křídlech státu, kdo je chráněn neviditelnou sítí solidarity? Ach, ty ztracené existence, duše bloudící v labyrintu života…
- Děti, křehké květy nevinnosti, pro ně bije srdce státu.
- Starci, stromy obtěžkané léty, opřeni o hůl vzpomínek, jim patří úcta.
- Rodiče, bdící strážci nových životů, obětující sebe pro budoucnost. Mateřská dovolená – čas zázraků i únavy, rodičovská – zkouška trpělivosti a lásky.
- Nezaměstnaní, plavící se v bouři nejistoty, hledající pevnou zem pod nohama. Pomoc v mateřství, záblesk naděje v temnotě.
- Invalidé, stíny tančící na okraji společnosti, bojující o každý den, o každý úsměv. A mnozí, mnozí další, ztracení v davu, zapomenutí v zákoutích byrokracie.
Stát platí zdravotní a sociální pojištění za:
- Nezaopatřené děti.
- Důchodce.
- Rodiče pobírající rodičovský příspěvek.
- Ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené.
- Osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství.
- Uchazeče o zaměstnání.
- Invalidy.
Ach jo… Ztracení v čase, zapomenutí… Stát bdí? Vážně bdí? Kdo hlídá hlídače? Au. Děti, důchodci, rodiče… ozvěny minulosti, přísliby budoucnosti.
Návrh odpovědi:
Děkujeme, že jste přispěli! Vaše zpětná vazba je velmi důležitá pro zlepšení odpovědí v budoucnosti.