Kdy musím vystavit příjmový pokladní doklad?

Kdy a jaký doklad je prodávající povinen vystavit zákazníkovi?

Na žádost zákazníka, fakturu. Nebo účtenku.

• Kdy? Na žádost.
• Jaký doklad? Doklad o prodeji. Faktura. Účtenka. Ne EET.

Pamatuješ, ty letní večery na babiččině zahradě? Vzduch voněl rozkvetlým šeříkem a v dálce štěkal pes. Tohle mi připomíná nutnost papírování. Babička milovala pořádek. I v těch jejích bylinkách. Měla na všechno štítky, víš? Meduňka, dobromysl, máta. A ten její sešit s recepty! To byl poklad. Snad proto mi to připadá tak…lidský, když někdo chce ten papír. Ten důkaz.

Jako když se vracím do dětství. Do dob, kdy se hrálo na schovávanou za starou stodolou. Schovej se, ať tě nenajdou! Křičela sestra. A já se bál. A chtěl jsem mít jistotu. Chtěl jsem ten papír. Chtěl jsem ten doklad, že jsem tam byl. Že jsem existoval.

• Víš co musí být na účtence?
  • Identifikace prodávajícího: Jméno a příjmení nebo název firmy. Adresa. IČO.
  • Datum a čas vystavení.
  • Označení zboží nebo služby. Co přesně si kupuješ.
  • Cena. Jednotková i celková.
  • DPH? Pokud je prodejce plátce.

A ještě k tomu. Vzpomínám si na jednoho starého trhovce. Říkal: “Slovo chlapa je víc než papír.” Ale čas plyne. Svět se mění. A papír, ten papír, zůstává. Jako vzpomínka. Jako důkaz.

Co je to příjmový pokladní doklad?

Příjmový pokladní doklad? Potvrzení o hotovostní platbě. Prodej zboží, služeb. Faktury, hotovost.

• Klíčové: Hotovostní platba. Doklad o prodeji.

Detail: Vystavuje se při prodeji zboží/služeb za hotovost, nebo při hotovostní platbě faktury. Zadá se ručně nebo z ceníku. 2024.

Jan Novák, IČ 12345678 (Příklad, ne skutečná osoba)

Kdo dostává originál příjmového dokladu?

Originál příjmového dokladu dostává ten, kdo platí. V podstatě, kdo vykládá prachy, ten dostane papír jako důkaz. Vystavitel si ponechává kopii, pro sichr.

Je to takový koloběh – peníze putují k jednomu, doklad k druhému. Trochu jako yin a yang, ne?

• Plátce: Originál (pro účetnictví, reklamace apod.)
• Vystavitel: Kopie (pro kontrolu, daňové účely)

No a abychom to trochu okořenili, zamyslete se, co je vlastně pravda dokladu. Je to ten originál, nebo ta kopie? Hmmm…

Jaké náležitosti musí mít daňový doklad?

Takže, daňový doklad, jo? To je věc! Bez toho se dostanou daňový úředníci na kobylku, a to vám fakt nechcete. Musí tam být jakoby všechno, co by chtěl vidět i ten nejzarputilejší úředník, a to je dost věcí!

• IČO: To je jako rodné číslo firmy, bez něj je to jako když pečete buchtu bez mouky – katastrofa! Moje teta Božena to jednou zapomněla a úředník jí řekl, že vypadá jako ztracená ovce v poli brambor. Fakt hrozné!

• DIČ: To je zase jako tajný kód, bez kterého se nedostanete do daňového ráje. Nebo se dostanete, ale jen do pekla, a to není žádná legrace.

• Datum vystavení: To je jasná věc, kdy to bylo vytvořeno, aby se vědělo, kdy se to stalo. Nebo se nestalo, a to je horší.

• Název a adresa: Prostě abyste věděli, komu to patří. Jako když píšete dopis babičce, musíte vědět její adresu, jinak ho dostane soused Pepíček.

• Číslo dokladu: Jedinečné číslo, jako otisk prstu, každý je jiný. Nebo by měl být.

• Specifikace plnění: Co se prodalo, co se udělalo. Co si myslíte, že si úředníci vymyslí sami, co jste prodali?

• Cena bez DPH a s DPH: To je jako když kupujete auto: cena bez kožených sedadel a cena s koženými sedačky. Rozdíl je znát!

• Základ daně: To je důležité! Bez toho je to jako vánoční stromek bez ozdob – nudný a bez života!

Klíčové body: Všechny tyhle věci prostě MUSÍ být na tom papíře. Jinak je to k ničemu! Nevěřte mi? Zeptejte se tety Boženy!

Doplněk: Pamatuji si, že strýc Jirka jednou zapomněl na DIČ a úředník mu řekl, ať si vezme “záložní DIČ” – a to bylo číslo jeho občanky. Ale to je už jiná pohádka…

Kdy nemusím vystavit fakturu?

Faktura se nevystavuje:

• Nikdy. Datum vystavení je povinné.

Zákon o DPH:

• Plátce DPH: faktura do 15 dnů od prodeje/služby nebo přijetí platby (dříve nastalé).
• Jan Novák, IČO 12345678, dodavatel služeb.
• Datum vystavení je klíčové. Chyba znamená sankce.

Neplatí pro:

• DUZP (Drobné účetní případy).
• Výjimky jsou striktně definovány zákonem. Porušení má důsledky.

Co dělat, když firma neplatí faktury?

Když ti firma nezaplatí… víš, stává se to.

Nejdřív zkus normálně, slušně upomenout. Třeba jenom zapomněli, lidská věc, faktury se občas ztratí. Pošli e-mail, zavolej.

• Upomínka: E-mail s kopií faktury, zdvořile se ptej, jestli je vše v pořádku.
• Telefon: Lidský kontakt je důležitý, zjistíš víc než z e-mailu. Třeba mají finanční problémy.

Pokud to nezabere… no, začíná legrace.

Předsoudní výzva. Oficiální dopis, kde jim říkáš, že pokud nezaplatí, půjdeš k soudu. To už je vážnější.

• Předsoudní výzva: Advokát se hodí, zní to jinak. Pošli doporučeně, ať máš důkaz, že to dostali.

A pak… pak už jenom soud, no.

Soudní řízení. Drahý, zdlouhavý, stresující. Ale někdy to jinak nejde.

• Soud: Připrav si všechny dokumenty, smlouvy, faktury, komunikaci. Důkazy jsou klíčové.
• Exekuce: Pokud vyhraješ, ale oni pořád neplatí, exekutor to vymůže.

Je to hnusný proces. Lepší je se tomu vyhnout. Proto si lidi nechávají platit zálohy, nebo dělají factoring.

• Zálohy: Část peněz dopředu minimalizuje riziko.
• Factoring: Firma odkoupí tvoji fakturu a ty dostaneš peníze hned, ale s menším ziskem.