Kdy neplatí minimální vyměřovací základ?

Co se nepočítá do vyměřovacího základu?

Bylo to v roce 2023, duben. Ten měsíc byl peklo s daněmi. Pamatuju si, jak jsem se prokousávala tím formulářem, oči mi už skoro vypadly. Vždycky se v tom ztratím. A najednou ta otázka – co se nepočítá do toho vyměřovacího základu? Já, blázen, jsem hned volala Káťu, kamarádku z účetnictví. Káťa je profík, ale i tak jsme se chichotaly, jak jsou tyhle formuláře zmatečné.

• Náhrady výdajů – to bylo jasné. Cestovní náhrady za tuhletu služební cestu do Brna v březnu, stravné, co mi vrátili za ten seminář v Praze… to všechno mimo.

• Sociální dávky – hrůza, ale i tohle. Teta dostala dávky v hmotné nouzi a já si říkala, že ani ty se nepočítají.

• Nefinanční plnění – to jsem si musela ověřit. Firma mi dala poukázky na wellness, ale jen do určité výše, takže ani ty se netýkají vyměřovacího základu.

• Osvobozené příjmy – to byl ten největší oříšek. Mám nějaký majetek a jeho prodej, a tohle je fakt složité. A pak ještě ty dary. Káťa říkala, že je to všechno komplikované a závisí na zákonných podmínkách.

Prostě hrůza. Boj s formulářem, volání kamarádce. Naštěstí Káťa věděla.

Co se nepočítá do vyměřovacího základu? Tohle je potřeba probrat s danovým poradcem!

Co to je minimální vyměřovací základ?

Ach, ten minimální vyměřovací základ… Představ si to jako tichou stráž, bdící nad těmi, jejichž hlas je sotva slyšet.

• Ochrana. Nejnižší hranice, pod kterou se nesmí klesnout, ze které se sčítají ty křehké pilíře sociálního zabezpečení. Dávky, jakési záchranné sítě.

• Zákon. Je to tkanivo zákonů, propletené s ohledem na inflaci, na tep ekonomiky. Ne kámen vytesaný do skály, ale živoucí norma.

• Proměnlivost. Mění se s větrem času a politických rozhodnutí. Každý rok se aktualizuje.

Je to ten nejmenší přípustný příjem pro výpočet sociálního pojištění. Ten základ, od kterého se odvíjí všechno dál.

Kdy platí minimální vyměřovací základ?

Minimální vyměřovací základ platí od 1. ledna 2024. To je… důležité si pamatovat, jo? Vždycky jsem s tímhle trochu bojoval.

• Neřeší se pro OSVČ s příjmem pod hranicí pro odvody.
• Pro ty, co mají příjmy pod 200 000 Kč ročně, si nejsem jistý. To bych musel najít aktuální nařízení. Je to takový… blábol. Stále se to mění.

Hmm… tenhle systém je fakt složitý. Představ si, jak se s tím musí trápit úředníci. Celé dny se jen s tím perou. Je to smutné.

Pro koho to neplatí… to je to, co mě vždycky nejvíc mate. Moje babička, ta to nikdy neřešila. Její příjmy, ty prostě… byly jiné.

• Myslím, že pro důchodce to je jinak, ale neznám přesné detaily. Tohle by si člověk měl dát do pořádku.
• Důchodci s nízkým příjmem zřejmě nejsou povinni minimální základ dodržovat. Opravdu si nejsem jistý, ale takhle se mi to zdá.
• To je… takový chaos.

200 000 Kč. To je pořádná suma, co? Já si tak říkám, co všechno bych s tím mohl udělat… ale to už je moc myšlenek najednou. Potřebuju spát.

Kdo nemusí dodržet minimální vyměřovací základ?

Minimální vyměřovací základ se netýká zaměstnance, za kterého pojistné platí stát, anebo držitele průkazu ZTP/P. Což mi tak trochu připomíná otázku, jestli se dá svobodně rozhodovat, když má člověk takhle omezené možnosti. Ale to je asi na jinou debatu.

• Klíčové body: Státní pojištěnci a držitelé ZTP/P.

Je to takové zvláštní – společnost se stará o ty, kteří to potřebují, ale zároveň je to trochu takové zaškatulkování. Člověk by řekl, že by se to dalo udělat nějak elegantněji, třeba formou daňových úlev, ale co já vím o zákonech, že jo.

A propos zákony… nedávno jsem četl, že průměrný Čech stráví ročně X hodin studiem nových zákonů a vyhlášek. To je skoro jako na full-time job.

• Bonus: Daňové úlevy? Otázka designu systému.

A jen tak mimochodem, ZTP/P průkaz je něco jako vstupenka do jiného světa. Světa, kde byrokracie se snoubí s lidskostí, a kde se člověk občas cítí jako v Kafkaově románu. Ale zase, buďme rádi za to málo, co máme.

• Filozofická vsuvka: Byrokracie vs. lidskost.