Které dílo se nepovažuje za autorské?

7 měsíců před 33 zobrazení

Autorský zákon nepovažuje za porušení práv, pokud si pro svou osobní potřebu vytvoříte kopii, záznam nebo napodobeninu díla. Klíčovou podmínkou je, že takové užití neslouží k dosažení přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Které dílo není autorským? Hledejte odpovědi.

Které dílo není autorským, to je taková zvláštní otázka, víš. Vždycky jsem si myslela, že autorský je skoro všechno, co někdo vymyslí, namaluje, napíše. A pak přijde tohle, a najednou se mi to celé trochu zamotá.

Přitom si pamatuju, jak jsem jednou v listopadu 2022 seděla s kamarádkou u ní doma v Brně a řešily jsme, jestli si můžu nahrát z rádia písničku, co se mi fakt líbí, jen tak pro sebe. A ona říkala, že jasně, klidně, hlavně když to nechci prodávat nebo dávat dál. To mi přišlo takové lidské a logické.

Chápeš, když si doma vezmu tužku a snažím se nakreslit obrázek od mého oblíbeného umělce, to přece není nic špatného. Je to pro mě, do šuplíku, nikdo to nikdy neuvidí. Jen můj pokus.

A přesně o tom to asi je, i když se ta formulace v zákony zdá tak strašně složitá, ty jejich právnické obraty, co nikdo normální hned nepochopí. Když si teda pro sebe, jen tak, udělám třeba kopii nějaké knížky – tu, co jsem si koupila a chci ji mít i v digitální podobě, aby se mi líp četla v metru v Praze, nebo když si to prostě jen tak překreslím, jako to moje kreslení, tak je to v pořádku. To mi dává smysl.

Nikdy jsem nechtěla okrádat umělce, to ne, jen si užít to, co vytvořili, tak trochu po svém, v klidu domova. Bez nějakých kšeftů nebo vydělávání na tom. To je hlavní.

Takže to vlastně není tak, že by nějaké dílo nebylo autorské – ono autorské asi je – ale spíš jde o to, jak s ním naložím. To je ten klíč, co mi to celé objasnil. Že když si to jen tak udělám pro sebe, pro svoje oči, svůj poslech, tak je to prostě v pohodě. Dřív jsem myslela, že i to je problém. Měla jsem v tom fakt guláš.

Za jakých podmínek mohu užít dílo chráněné autorským právem, které bylo vytvořeno někým jiným?

Ten den, bylo to v létě 2019, seděl jsem v kavárně na Staromáku a zrovna jsem poslouchal novou písničku od mého oblíbeného zpěváka. Napsal jsem si pak pár vlastních textů a napadlo mě, jestli bych nemohl použít ten jeho refrén jako inspiraci. Bylo to tak lákavé, znít jako on. Ale hned mi v hlavě naskočilo, že tohle asi jen tak nejde.

Prostě si nemůžu jen tak vzít cizí dílo a použít ho. Autor má na svoje výtvory exkluzivní práva. Může s nimi naložit, jak chce, třeba je i předělat nebo spojit s něčím jiným. A může taky někomu dát svolení (smlouvou!), aby to jeho dílo taky použil.

Jiná osoba může dílo užít bez svolení autora jen ve specifických případech, které zákon jasně vymezuje. To nejsou nějaké obecné možnosti.

Třeba:

Citace: Když použiju krátký úryvek pro účely kritiky, recenze, zpravodajství, výuky nebo vědeckého výzkumu. Musí tam být jasně uvedený autor a dílo.
Osobní potřeba: Někdy si můžu dílo zkopírovat pro sebe na vlastní potřebu, ale to se netýká třeba hudby nebo filmů, které si pustím, ale spíš třeba fotky pro rodinné album.
Parodie: Legrace na účet originálu, ale musí to být rozpoznatelné.
Některé veřejně dostupné věci: Třeba informace, které už jsou volně na internetu a není u nich žádné omezení.

Ale tohle všechno má svoje pevné hranice. Nikdy si nemůžu myslet, že protože je něco "vidět" nebo "slyšet", je to automaticky moje volné území. Je to jako s pozemkem někoho jiného.

Vždycky je nejlepší si to ověřit. Pokud chci něco použít a nejsem si jistý, je lepší autora kontaktovat nebo si najít oficiální licence. Dneska je spousta skvělých věcí volně dostupných pod licencemi jako Creative Commons, ty jsou na to dělané.

A ta moje písnička? Tu jsem nakonec napsal úplně jinak. Bylo to sice víc práce, ale ten pocit, že je to opravdu moje, ten se nedá ničím nahradit.

Co je to autorské dílo?

Autorské dílo je originální výtvor autora, spadající do kategorií literárních, uměleckých nebo vědeckých děl. Je to jedinečný výsledek tvůrčí činnosti, který se projevuje v jakékékoli objektivně vnímatelné podobě, ať už fyzické nebo elektronické.

No, a teď k tomu, proč je to takový rambajz! Autorské dílo není jen tak něco, co plácnete na papír nebo do počítače a hned se tváříte jako velký umělec. To by pak moje nákupní seznamy, plné kreativních zkratek a rozmazaných čísel, byly největší umění!

Ale kdepak, tohle musí být plod mozkové bouře, která se fakt zpotila a něco nového vypotila. Musí to být prostě něco originálního, co z vás vylezlo jako pára z hrnce, a ne okopírované od souseda.

Víte, já jsem si jednou myslela, že když Pepíkovi přemaluju obrázek, že to bude originál, ale Pepíkova maminka na to měla jiný názor. Zkrátka, musí tam být nějaká ta jiskra kreativity!

A co to všechno může být za ty "plody mozkové bouře"? Tady se držíme té svaté trojice, co ji právníci milují víc než kafe ráno. Mluvíme o:

Literárních dílech: Romány, básničky, divadelní hry, scénáře filmů, co pak koukáme na Netflixu. I učebnice nebo počítačové programy sem spadají! Prostě všechno, kde se mozek plácá ve slovech a větách.

Moje sestra Vlasta píše ty nejúžasnější e-maily plné sprostých slov, ale autorské dílo to asi nebude, i když jsou fakt originální. Zato román delší než fronta na banány za komunismu? Tak to jo!

Uměleckých dílech: To je ta barvička, sochařina, muzika, tance, architektura, fotky, filmy. Představte si, že by někdo ukradl mojí fotku vánočního cukroví! To bych ho hnala, až by mu plíce lítaly ven.

Musí to mít prostě nějakou formu, co se dá vidět, slyšet nebo dotknout, a ne jenom jako prd ve větru. Někdo se s tím musel nadřít, aby to mělo hlavu a patu.

Vědeckých dílech: Od výzkumných zpráv po mapy, technické kresby, tabulky a další věci, co nám dělají z mozku guláš, ale posouvají lidstvo dopředu. Tady je to taky o tom, že se někdo pořádně zamyslel a něco nového objevil nebo popsal.

Kdo je ten autor? No, většinou to je prostě člověk, který si s tím dal tu práci. Může to být ale klidně i firma, co si na to najme kupu lidí, kteří se pak tváří, že je to jeden mozek.

Důležité je, aby to prostě vylezlo z něčí hlavy a mělo to nějakou objektivní formu.

Forma je klíčová: Může to být napsané na papíře, nahrané na cédéčku, digitálně v cloudu, vytesané do kamene nebo namalované na strop kostela. Dokonce i v Braillově písmu!

Což mi připomíná, že jednou jsem si spletla Braillovo písmo s receptem na knedlíky. To byla ale ostuda!

Velikost nehraje roli: Je jedno, jestli je to velký román jako cihla nebo jenom třístránková básnička o mravencovi, co má depresi. Prostě se to počítá.
Účel a význam taky ne: Není podstatné, jestli to má změnit svět, vydělat miliony, nebo je to jenom taková hloupost pro pobavení, co pobaví maximálně vašeho bratra. Důležité je, že to je originální plod vaší snahy.

Co je předmětem autorského práva?

Předmětem autorského práva je jakékoli dílo, ať už literární, umělecké nebo vědecké, které je jedinečným výplodem tvůrčího mozku autora a dá se nějak vnímat, třeba i na obrazovce, pořád nebo jen na chvilku, nezáleží na tom, jak je veliké, k čemu je nebo co znamená. To je prostě základ, bez cavyků!

Takže, představte si to takhle, sestro, autorské právo je jako taková babka kořenářka, co chrání všechno, co někdo vymyslel z vlastní hlavy, a není to jenom taková plácanina do vody. Ono je to totiž:

Literární dílo, to je každá ta věc, co se dá číst, třeba romány tlusté jako moje babička po svíčkové, nebo básničky, co si je můj děda šeptá pro sebe, když zapomene, kam dal brýle. Ale taky i obyčejný kuchařka s recepty, co jste si je sama namyslela a neopsala z internetu!
Umělecké dílo, to je zase všechno, co vám z toho třeba vypadne slza nebo naopak smích. Obraz, co na něj koukáte a nevíte, jestli je to pes, nebo rozteklá zmrzlina, socha, co vypadá, že se každou chvíli rozpadne, ale drží. Nebo třeba písnička, co si ji zpíváte ve sprše a soused se diví, co se to tam děje. Dokonce i můj syn, když postavil hrad z písku na pláži, co vypadal jako Karlštejn, tak to bylo dílo!
A pak tu máme to vědecké dílo, to jsou ty věci, co jim nerozumím ani za boha, jako nějaké vzorečky, studie o životě žížal nebo takový ten elaborát o vesmírných částečkách. Prostě něco, co vypadá hrozně chytře a nikdo neví, jestli je to pravda, ale někdo to musel vymyslet a sepsat.

Hlavní je, že to musí být jedinečný výsledek tvůrčí činnosti. To znamená, že to není jen tak, že si někdo vezme cizí obrázek a řekne, že je jeho. To je pak jako když moje teta Růžena plete svetr – i když je tam díra, je to její originál! Ne jako ta fabrika na ponožky, co chrlí jedno jako druhé. Fujtajbl!

A musí to být vyjádřeno v nějaké objektivně vnímatelné podobě. To znamená, že se to dá vidět, slyšet, číst. Klidně i elektronicky, jako když mi vnuk poslal tu svoji novou "pecku" do ucha, co z ní málem praskají okna. No prostě, ať už je to na papíře, ve vzduchu, nebo na té divné krabičce, co jí říkají počítač.

Jestli je to trvale nebo dočasně, na to se nekouká. Když jsem minule pekla buchty a na plech jsem namalovala sluníčko z povidel, tak to sice bylo za chvíli snězené, ale na tu chvilku to bylo taky umění! A na rozsah, účel nebo význam se taky kašle. Jestli je to jenom věta, co vám probleskla hlavou, nebo tlustý román, co s ním můžete mlátit komáry. Autorské právo se na to kouká stejně, když je to to vaše, originální. A hotovo dvacet!

Co znamená volné dílo?

Volné dílo. Majetková práva vypršela. Můžeš ho volně použít. Kopírovat, šířit, měnit.

Ale. Nesmíš si nárokovat autorství. Nesmíš dílo znehodnotit. Jméno autora musíš uvést. Vždycky.

Doba trvání majetkových práv je 70 let po smrti autora.
U děl spoluautorů se doba počítá od smrti toho, který zemřel poslední.
U anonymních děl je to 70 let od jejich oprávněného zveřejnění.

Majetková práva končí. Osobnostní práva autora jsou věčná. Nikdo si nesmí osobovat cizí dílo. Nikdy.

Příklad. Dílo Karla Čapka († 1938) je volné od 1. ledna 2009. Dílo Boženy Němcové († 1862) je volné dávno.

Pozor na odvozená díla. Překlad Máchova Máje je nové dílo. Překladatel má svá práva. Fotografie 2D volného díla, třeba obrazu, nemá vlastní autorskou ochranu. Je taky volná. Jiná situace je u 3D děl, třeba soch. Tam fotografie ochranu má.

Hudba Beethovena je volná. Její konkrétní nahrávka symfonickým orchestrem z roku 2023 chráněná je. Chráněn je výkon umělců a záznam.