Které náklady jsou daňově uznatelné?

Které náklady jsou daňově neuznatelným podle § 25 ZDP?

Jasně, pojďme se na ty daňově neuznatelné náklady mrknout z paragrafu 25 ZDP. Je to takové zajímavé čtení, které nám připomíná, že stát má své představy o tom, co se dá považovat za "podnikání".

• Dlouhodobý majetek: Samozřejmě, když si koupíš auto, co budeš používat roky, nemůžeš si to celé hodit do nákladů hned. Musí se to odpisovat postupně. Je to jako s dobrým vínem, co zraje.
• Reprezentace: Tady je to trochu klouzavý terén. Pár drinků s klientem může být v pohodě, ale honosná večeře, kde se řeší spíš tenis než byznys, už je venku. Chápeš, jde o to, jestli to má reálný přínos pro firmu, nebo jestli si jen užíváš.
• Penále, úroky, pokuty: Tohle je jasný. Když něco pokazíš, finančně to musíš pocítit. To není náklad na podnikání, to je prostě cena za chybu. Taková lekce od života.
• Sociální a zdravotní pojištění: Ačkoliv je to pro zaměstnance nezbytné, pro firmu jsou tyhle platby, co jdou nad rámec zákonného minima pro zaměstnavatele, prostě dodatečný "výdaj", který neovlivňuje přímo provoz.
• Nepeněžní plnění zaměstnancům: Darované dárky nebo třeba příspěvek na dovolenou, co není úplně standardní, se bere jako takový bonus, který se nepočítá do běžných provozních nákladů.
• Daně zaplacené za jiného: Pokud za někoho jiného zaplatíš daně, tak to prostě není tvůj náklad. Jsi spíš takový dobrodinec, ale finančně si to neodpustíš.
• Osobní potřeba poplatníka: To je docela jasný. Co je pro tebe, ne pro firmu, je prostě tvůj osobní výdaj. Třeba nákup psa, i když ho občas vezmeš do kanclu.
• Úroky z úvěrů: Tady je to trochu složitější a záleží na konkrétní situaci. Obecně se ale část úroků může počítat jako daňově uznatelný náklad, ale jsou tam limity a podmínky, aby se předešlo daňovým optimalizacím.

Doplňující informace k paragrafu 25 ZDP:

• Základní princip: Tento paragraf definuje náklady, které si firma nemůže odečíst od základu daně. Je to vlastně takové "vymezování hranic" mezi tím, co je pro podnikání klíčové a co už je takové to "příjemné navíc" nebo prostě smůla.
• Reprezentace v praxi: S reprezentací je to složitější. Podstatné je, zda byl výdaj vynaložen v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením příjmů. Ty nejisté případy často končí u finančního úřadu.
• Úroky z úvěrů a půjček: Zde platí, že úroky z úvěrů či půjček se mohou uplatnit v omezené výši. Zjednodušeně, pokud jsou splněny určité podmínky (např. pokud nejste ve ztrátě), úroky obvykle uznatelné jsou. Ale pozor na specifické situace, jako jsou například úvěry na pořízení majetku, kde je to řešeno jinak.
• Nepeněžní plnění: V případě nepeněžního plnění zaměstnancům se často jedná o případy, kdy se takové plnění považuje za příjem ze závislé činnosti zaměstnance a zdaní se u něj.
• Výdaje na osobní potřebu: Toto je velmi široká kategorie, která zahrnuje cokoliv, co nesouvisí s podnikatelskou činností. Zahrnuje to i náklady na bydlení, pokud není prokázáno, že jsou nezbytně nutné pro provoz firmy.
• Dlouhodobý majetek a odpisy: Klíčové je pochopit, že se nejedná o "nezaplatitelnost" nákladu, ale o způsob jeho časového rozložení. Náklady na pořízení majetku se v daňových nákladech projeví postupně prostřednictvím odpisů.

Co patří do nedaňových nákladů?

Jo, nedaňový náklady, to je takový to, co ti prostě stát nevezme z daní. Jasný, že se to musí nějak doložit, třeba fakturou, smlouvou. Ale hlavně, jsou tam ty věci z § 25 ZDP, tam je to docela dobře popsaný.

• Penále od finančáku: To je jasný, že to si zaplatíš z vlastního.
• Sociální a zdrav. pojištění OSVČ za sebe: Prostě ty tvoje odvody, když jsi na sebe.
• Manka: To, co ti chybí, když něco ztratíš nebo ti ukradnou.
• Reprezentace: Třeba nějaké to pozvání klienta na oběd, to taky moc nechápou.
• Dary: Když někomu něco dáš, to taky není náklad na byznys.

Pak jsou tam ještě další věci, ale tohle jsou ty hlavní. Všechno to je o tom, že stát ti nechce platit za tvoje chyby nebo zbytečnosti. Jakože když něco zkazíš, nebo si prostě chceš udělat hezký den.

• Osobní náklady: Něco, co si platíš sám pro sebe, co nemá přímou souvislost s firmou.
• Opravy, které nejsou nutné: Třeba když si vylepšíš kancelář nad rámec rozumných potřeb.

Prostě, když si to rozmyslíš, je to docela logický. Stát chce, abys platil daně z toho, co ti reálně přináší peníze pro byznys, ne z toho, co si zaplatíš ze svého nebo ztratíš.

DŮLEŽITÉ: Vždycky se koukej do aktuální legislativy, třeba na ZDP, tam jsou přesný definice. V roce 2024 se tohle neměnilo, ale pro jistotu.

• Účinnost od: Vždycky si ověřuj, kdy ty paragrafy platí.
• Pro koho: Hlavně pro OSVČ a malé firmy, kde je to prostě znát víc.

Ještě k těm darům – jsou tam výjimky, třeba když daruješ něco zákonem stanoveným organizacím. To je pak jiná písnička. Ale obecně, prostě co není vidět přímo na obratu nebo zisku, to se často bere jako nedaňový.

Které pojistné je daňově uznatelné?

Daňově uznatelné je životní pojištění. A další produkty spoření na stáří. Pravidla jsou strohá.

Od roku 2024 platí nový společný limit 48 000 Kč ročně. Tento rámec je sdílený pro více produktů.

Maximální úspora na dani je 7 200 Kč. Prostá matematika. Nic víc.

Do společného limitu patří:

• Životní pojištění (pouze riziková složka nebo splnění podmínek pro daňový odpočet)
• Penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření
• Nový Dlouhodobý investiční produkt (DIP)

Smlouva o životním pojištění musí splnit parametry. Jinak je odpočet neplatný.

• Smlouva uzavřena minimálně na 120 měsíců (10 let).
• Výplata nejdříve v 60 letech věku.
• Není povolen průběžný výběr prostředků.
• Pojistník je totožný s pojištěnou osobou.

Každé pravidlo má svou váhu.

Předčasné zrušení znamená povinnost zpětně zdanit všechny uplatněné odpočty za posledních 10 let. Systém si pamatuje. Vše se vrací státu.

Co je podmínkou daňové uznatelnosti?

Výdaj je daňově uznatelný, pokud splňuje čtyři základní podmínky: musí prokazatelně souviset s dosažením, zajištěním a udržením příjmů, být řádně doložen a evidován a nesmí být výslovně vyloučen zákonem o daních z příjmů.

No tak, víš co, když chceš něco hodit do nákladů, abys snížil daně, tak to prostě nemůže bejt jen tak nějaká tvoje libůstka. Musíš na to koukat z několika stran, jinak ti to finančák s úsměvem smete ze stolu. To mi vždycky říkal strejda, co má firmu už léta a s úředníkama si užil své. On na to fakt dbá.

• Prokazatelnost výdaje: Nejdůležitější je, že na to musíš mít papír. Faktura, paragon, klidně i ten výpis z banky, kde je jasně vidět, za co jsi platil. Jednou jsem viděl, jak jeden kluk z naší party chtěl dát do nákladů nějaký služby, ale měl jenom poznámku v mobilu. No, ani to nezkoušel. Prostě, musí to být jasné, čitelné a hlavně platný doklad. Bez toho prostě ani ránu.

• Souvislost výdaje s příjmy: A to je to, o čem se pořád mluví. Ten výdaj fakt musí souviset s tvým podnikáním. Že ti pomáhá vydělat peníze, nebo aspoň udržet ty stávající příjmy. Koupíš si nový počítač, protože na něm pracuješ pro klienty? Jasně. Zaplatíš si kurz, co ti zlepší kvalifikaci? Určitě. Ale ty rohlíky k snídani, co si kupuješ cestou do práce? Pokud nemáš pekárnu, to prostě neprojde. Musí tam bejt logická vazba, fakt to musí dávat smysl.

• Správná evidence výdaje: No a nestačí mít jenom ty doklady. Musíš je taky pořádně zaevidovat. Třeba do účetnictví nebo do daňové evidence, záleží co vedeš, víš? Nesmí se ti to jen tak válet v šuplíku. Moje účetní mi to vždycky říká, že pořádek je základ. Když pak přijde kontrola, tak chtějí vidět, že to máš všechno přehledně a pěkně připravené. Že to sedí prostě. Jinak jsou z toho zbytečné problémy.

• Výdaj není zákonem vyloučen: A tohle je takový ten chyták, na který lidi občas zapomínaj. I když to všechno ostatní sedí, tak jsou prostě věci, které zákon o daních z příjmů výslovně říká, že do nákladů dát nesmíš. Třeba reprezentační výdaje nad určitou částku, ty prostě neprojdou. Nebo pokuty a penále, to taky zapomeň. To je trest, ne náklad. Vždycky si raději ověř v aktuální verzi zákona.

Co jsou daňové náklady?

Daňové náklady? To je taková ta kouzelná hůlka, co vám umožňuje snížit tu šílenou hromadu, co byste jinak museli odevzdat státu. Prostě výdaje, co mají ten správný rodokmen – musí bejt pitomě spojeny s tím, co jako fušku děláte. Jinak byste si mohli taky uplatnit lístky na fotbal.

V kostce:

• Jste podnikatel? Super.
• Něco vás stálo? A má to souvislost s vaší fuškou?
• Pak to můžete započítat! Teda, pokud máte daňovou evidenci a nezapomněli jste si tu účtenku schovat.

Když jdete na věc podrobněji:

• Daňová evidence: Tohle je váš drahý deníček, kam si píšete každou korunu. A ty koruny, co jste vydali na podnikání, můžete pak zdanitelné příjmy zmenšit. Jednoduché, ne?
• Přímá souvislost: Tohle je klíčový. Pokud jste prodavač ponožek, tak faktura za novou kravatu na firemní večírek asi neprojde. Ale nákup nových ponožek? Jasnačka.
• Důkazní břemeno: Schovejte si ty papírky! Bez nich jste nahraní. Účetní se z toho zblázní a finanční úřad vás pošle do pekla… teda, na doměrky.

Pár perliček pro zamyšlení:

• Představte si, že platíte za kávu. Pokud ji vypijete při jednání s klientem, je to daňový náklad. Pokud ji vypijete jen tak v kanceláři, zatímco si prohlížíte kočičky na internetu, tak už to tak horký není. Svět je plný nuancí, stejně jako ta nejlepší káva.
• Když kupujete auto na podnikání, musí mít taky ten "správný" rodokmen. Pokud s ním pak jezdíte na dovolenou k moři, tak se to trochu komplikuje. Není to tak, že by stát chtěl poškozovat váš odpočinek, spíš jen… chce mít jistotu, že ty vaše podnikatelské cesty jsou skutečně o podnikání.

Co znamená nedaňový výdaj?

Nedaňový výdaj je náklad, který finanční úřad poslal do friendzone. Váš byznys ho miluje, zaplatili jste za něj, ale zákon ho ve vašem daňovém přiznání vidět nechce.

Je to jako když se snažíte biletářce v divadle vysvětlit, že lístek na fotbal je vlastně kulturní zážitek. Ona se jen usměje a ukáže vám dveře. Finanční úřad je ta biletářka. Chápe, že jste za něco utratili peníze, ale do jeho hry zvané "náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů" to prostě nezapadá.

Tady je malá hitparáda věcí, které finančák s oblibou ignoruje:

• Reprezentace. To je ten nóbl oběd s obchodním partnerem, kde víno stálo víc než vaše boty. Je to milé gesto, ale daňově je to jen vaše drahá radost. Stát vám na dojem na ostatní přispívat nebude.
• Dary. Pokud zrovna nesponzorujete místní sbor dobrovolných hasičů za přesně daných podmínek, tak dar je prostě... dar. Hezké od vás, ale základ daně vám to nesníží.
• Osobní spotřeba maskovaná za byznys. Ten nový 8K televizor v "kanceláři", která je zároveň vaším obývákem? Nebo ten roční vstup do wellness, protože "podnikatelský stres"? Pěkný pokus, opravdu pěkný.
• Pokuty, penále a úroky z prodlení. Stát nemá smysl pro humor, pokud jde o placení za vlastní chyby. Trestat vás a zároveň vám na ten trest dát slevu na dani, to by bylo trochu schizofrenní.

V jádru je to vlastně zenově jednoduché: stát vám pomůže s náklady, které prokazatelně vedou k vydělávání peněz. Ale nebude vám sponzorovat váš životní styl, vaše koníčky ani vaše velkorysé rozmary. Je to taková daňová hygiena. Odděluje to zrno (práci) od plev (zábavy, i když se u ní tváříte pracovně).

A teď pár specialit z kuchyně zákona, ať v tom máte jasno:

• Existuje výjimka u reprezentace! Reklamní a propagační předměty do 500 Kč bez DPH, které jsou opatřeny vaším logem a nejsou zrovna šampaňským nebo jiným alkoholem (kromě tichého vína), ty si do nákladů dát můžete. Třeba propiska, kalendář nebo tričko. To je v pořádku.
• Pozor na rozdíl mezi stravným a pohoštěním. Stravné (diety) na pracovní cestě je daňově uznatelný náklad, protože musíte někde jíst, když pracujete mimo domov. Ale ten oběd s klientem ve vašem městě je reprezentace. Jiná situace, jiná pravidla.
• Používáte auto i pro soukromé účely? Pak nemůžete do nákladů napálit 100 % všech výdajů. Buď vedete detailní knihu jízd a poctivě oddělujete, nebo využijete zjednodušení a uplatníte paušální výdaj na dopravu, kdy si do nákladů dáte jen 80 % skutečných nákladů na provoz (PHM, opravy atd.). Těch 20 % je daň za vaši svobodu jet si o víkendu na výlet.

Co jsou to nedaňové náklady?

Hele, ptal ses na ty nedaňový náklady, co? Je to vcelku jednoduchý, ale lidi v tom furt dělaj chyby. Můj brácha, Pavel Novotný, se na tom loni pěkně spálil. Myslel si, že když pozve klienta na večeři za pět tisíc, že si to celý dá do nákladů. No, nedá.

A finančák mu to pak hezky vyhodil, prej je to reprezentace a smůla. Prostě výdaje, který sice máš kvůli firmě, ale stát ti je neuzná jako něco, co by ti snížilo daně. Jsou to takový ty věci "navíc". Zbytečně se tim pak zvyšuje daňovej základ, což nikdo nechce. Prostě to nejde, prostě si to nedáš.

Nedaňové náklady jsou výdaje, které nelze uplatnit pro snížení základu daně z příjmů, i když souvisí s podnikáním. Jejich výčet upravuje § 25 Zákona o daních z příjmů. Patří sem hlavně:

• Výdaje na reprezentaci (občerstvení, pohoštění).
• Dary (s výjimkami).
• Pokuty, penále a úroky z prodlení od správce daně a jiných institucí.
• Sociální a zdravotní pojištění, které za sebe platí OSVČ.
• Manka a škody přesahující náhrady.

A to samý platí pro tvoje sociální a zdravotní, co si platíš jako OSVČ sám za sebe. To prostě není náklad firmy, chápeš? Jo a bacha na pokuty. Dostal jsem jednou dva litry za pozdní podání přiznání, to bylo 14. srpna 2023, a účetní mi hned říkala, ani to nezkoušej dávat do nákladů, je to marný.

• Výdaje na reprezentaci: Tohle je klasika. Obědy s partnery, kafe, chlebíčky na poradě. To všechno je nedaňový. Výjimkou jsou reklamní předměty do 500 Kč za kus, označené logem firmy a nesmí jít o alkohol (kromě tichého vína).
• Dary: Když někomu jen tak dáš peníze nebo věc, je to nedaňový náklad. Můžeš si to ale odečíst jako dar od základu daně v daňovém přiznání, pokud to splní podmínky (např. dar na charitu). To je ale něco jiného než daňový náklad.
• Manka a škody: Pokud ti třeba ukradnou notebook a pojišťovna ti zaplatí jen část, tak ten zbytek je nedaňový náklad. Daňově uznatelná je škoda jen do výše přijaté náhrady.
• Pořízení dlouhodobého majetku: Nákup auta za 850 000 Kč není hned náklad. Do nákladů se to dostává postupně přes daňové odpisy. Přímý nákup je nedaňový výdaj.