Co ovlivňuje chování člověka?

Co formuje lidské chování a jednání?

Jé, tak na tohle se mě ptáš? Podle mě lidský chování? To je taková bramboračka! Fakt.

No, když se nad tím zamyslím, tak mi hned naskočí to, jak mě kdysi, no... asi před dvěma rokama, 15. června, v Krumlově, okradli. Měla jsem v batohu foťák, takovej ten starší, Canon EOS 600D (stál mě tehdy asi 15 000 Kč). A od tý doby jsem hrozně opatrná na cizí lidi. To je přece učebnicovej příklad, ne?

A pak jsou tu i ty aktuální věci. Třeba když jsem naštvaná, tak si jdu zaběhat. To mě naučila kamarádka, psycholožka. Dřív jsem si šla radši dát víno. Ale běh funguje fakt líp. Fakt.

No a taky si myslím, že důležitý jsou ty malý věci. Třeba jak na tebe někdo usměje, to ti hned zlepší den. A to pak ovlivní, jak se chováš k ostatním, ne?

A pak taky jak máma vždycky říkala, že "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" nebo tak nějak, nevim to přesně, ale něco na tom bude, ne? Hmmm, jo vlastně jednou sem si na tomhle blogu spletla "i" a "y", haha, ostuda!

Takže jo, zkušenosti a aktuální podněty. A taky trochu štěstí, myslím. Nebo smůly? No, prostě život.

Co zahrnuje chování?

Sakra, co vlastně zahrnuje to chování? Hmm... No jasně, vnější projevy!

• Pozorovatelné akce. To je základ.
• Změny, postoje, pohyby, gesta. Všechno! Sakra, i celek! To je docela dost široký.
• Wikipedie, jasně. To mi připomíná, musím doplnit vodu psovi.
• Jo a týká se to člověka, zvířat, dokonce i jinejch organismů, hustý.
• A co vlastně já? Moje chování? Jsem divnej? Možná bych se měl víc usmívat. Ne! Na to kašlu.

Chování = soubor vnějších projevů (pozorovatelné projevy). Hotovo.

Co ovlivňuje lidskou psychiku člověka?

Lidská psychika. Zranitelnost.

• Genetika. Rodinná anamnéza. Můj strýc, Jan Novák, 1958, deprese.
• Stres. Chronický stres. 2023, výzkum potvrzuje: katastrofální dopad.
• Sociální prostředí. Izolace. Jednota, křehkost. Protihráč.

Uzdravování. Zpomalené. Prožívání. Tělo. Vzájemný boj. Osud.

Klíčový bod: Psychické zdraví ovlivňuje fyzické uzdravování.
Klíčový bod: Genetika, stres, sociální faktory. Determinanty.

Petr Svoboda, 1972, osobní zkušenost. Potvrzení hypotézy. Životní zkušenost.

Tělo reaguje. Psychika diktuje. Chladná pravda. Bez iluzí.

Co ovlivňuje charakter?

Hmm, charakter… co to vlastně je? Genetika? Jasně, to hraje roli. Moje sestra, Markéta, je úplně jiná než já, přitom máme stejné rodiče. To je fakt divný. Ale co prostředí? Vyrostla v Praze, já na vesnici. To musí taky něco dělat, ne?

• Vliv okolí - to je klíčové. Kluci z mé party, Michal, Tomáš, Kuba… všichni takoví trochu rebelové. Ovlivňovali jsme se navzájem. To je jasný.
• Učení? Ano, to taky. Co jsem se naučil od táty? Trpělivost, pečlivost… ale spíš to byl vzor "nedělej to, co dělám já!" paradoxy života.
• Sociální učení? No jo, kopíruješ lidi, co obdivuješ. Obdivoval jsem svého dědu, poctivého řemeslníka.
• Genetika - tady je to složitější. Možná, že jsem prostě takový, jaký jsem. Co kdybych byl introvertní od narození?

Otázka: Co ovlivňuje charakter?

Odpověď: Genetika, prostředí, učení.

Co ovlivňuje motivaci?

Motivaci? Fakt nevím, co přesně. Potřeby, jo, to je jasný. Hlad, žízeň... ale co pak? Hodnoty? To je těžký. Pro mě? Svoboda. Nezávislost. A klid. Ne, počkej. To jsou spíš cíle. Motivaci... hmm.

• Potřeby, jasně.
• Hodnoty, ale jaký? Moje? Nebo obecně?
• Postoje? To je složitý. Závisí na situaci. Dneska mi vadila ta hlučná parta u piva, ale včera jsem si s nimi skvěle povídal. Co to znamená?
• Duchovní dimenze... to už je moc abstraktní, ne? Pro mě asi nic moc.
• Biologická determinace? Genetika? To ovlivňuje vše, ne jen motivaci.
• Sociální determinace... tlak okolí? To jo, to hodně. Tlak rodiny na to, abych si našel "pořádnou práci".
• Poznávací procesy... zvědavost? To je motivace? Jasně, to je. Chci vědět, jak to funguje.
• Volní rozhodování... volba? To je důležitý. Musím si to sám rozhodnout.

Co teda ovlivňuje motivaci? Všechno? Blbost. Ale spousta věcí. To je jako by se mě někdo ptal, co ovlivňuje počasí. To prostě nejde vysvětlit jedním slovem.

Klíčové body: Potřeby, hodnoty, sociální tlak, poznávací procesy, volní rozhodování. To je vše. Ještě něco? Ne, asi ne. To je dost. Ještě si to promyslím. 2024. To je rok, kdy píšu toto. Možná to později upřesním. Jsem Jan Novák, 27 let. Pro jistotu.