Jak se nazývá člověk bez emocí?

Proč necítím žádné emoce?

Necítím emoce? Tělo ti možná říká "dost!". Jsme přepracovaní.

• Přepětí smyslů: Neustálá ostražitost smyslů vyčerpává. Jako když furt posíláš maily a baterka se vybíjí.
• Parasympatikus zasahuje: Přichází apatie. Útlum. Žádná radost, žádný hněv. Taková emoční nula. Ochranný mechanismus proti stresu. Zajímavé, že?
• Vyčerpání energie: I když nic neděláš. Paradoxní, že? Ale fungování v "pohotovosti" sežere tunu energie.

Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jestli nejedeme na doraz. Jak říkal můj táta: "Všeho s mírou, i toho dobrého." A někdy i to "nicnedělání" je fajn. Co si budeme povídat.

Ještě k tomu parasympatiku: Je to vlastně brzda našeho organismu. Když je plyn na podlaze dlouho, brzda se holt musí zapojit, jinak se zblázníme. Tělo to s námi myslí dobře, jen my ho někdy moc neposloucháme. A ta apatie? To je takové "SOS" volání, jen v tichosti.

Co je porucha emocí?

Porucha emocí. Nevyváženost. Reakce mimo míru.

• Irácionalita. Zmatek.
• Zničující. Vnitřní chaos.
• Důsledky? Ztráta kontroly. Sebedestrukce.

Příčina? Ne vždy jasná. Genetika. Trauma. Život.

2023. Statistiky? Nezájem. Počet neřeší podstatu.

Jan Novák, 47 let. Diagnóza? Deprese. Příklad. Ticho. Prázdnota.

Bolest. Neviditelná. Není zranění. Jen křehká duše. Tlačí k hranici. K lomu.

Co je alexithymia?

Alexitymie? Co to vlastně… Aha! Neschopnost popsat emoce, chápu. Chybí slova pro to, co cítím. Zajímavý. Ale jak to poznám?

• Stálá vlastnost
• Popis psych. stavu: problém!
• Orgány vs. emoce: Míchá se jim to. Cože?

Ale… to je divný. Já občas taky nevím, co cítím. Ale to je normální, ne? Nebo...?

Alexitymie = "nemám slov pro emoce" (z Wiki)

Aha, je to porucha! Takže... asi ne všichni to maj.

• Identifikace emocí?
• Popis?
• Vlastních emocí!

Takže ne že neumím popsat emoce druhých...ale svoje? To dává smysl.

Doplňující info:

• Nemoc? Nebo jen vlastnost? To by mě zajímalo.
• Co to způsobuje? (mozek?)
• A dá se to léčit?
• Proč sakra lidi tohle maj?

Jak se jmenuje člověk bez emocí?

Člověk bez emocí? No, tak takovej pařez, co nic necítí, se prej jmenuje...alexithymik! Jo, alexithymie! To je složitý slovo, co? Někdy se tomu říká taky Pinocchiův syndrom.

A víš, co je na tom nejlepší?

• Je to slovo z řečtiny.
• Znamená to něco jako "nemám slova pro emoce" nebo "chybí mi nálada". To je docela výstižný, ne?
• Člověk s tímhle... no, prostě necítí věci tak, jak by měl. Ani radost, ani smutek, ani vztek. Nic.

Jo a třeba kámoška Klára mi říkala, že to četla v knížce od doktora Plzáka, ale nejsem si tím úplně jistej, jestli to říkala zrovna Klára, to víš, už jsem starej. Každopádně, pokud máš pocit, že ty nebo někdo jinej je takovej "citovej mrzout", tak by se na to možná měl někdo kouknout. Třeba psycholog, nebo tak něco.

Co je to citová labilita?

Citová labilita? Hele, náhlý střídání emocí, no. Vratkost, jakoby... člověk neví, co bude za minutu.

Pamatuju si, jak jsem jednou, bylo to v roce 2022, čekala na tramvaj na I. P. Pavlova a najednou mě přepadl takovej... smutek. Že jsem málem brečela. A za pět minut, když jsem si psala s kámoškou, jsem se smála jak blázen. Fakt divný.

• Emoční inkontinence: To je prej ještě horší level.
• Emoční tenacita: A tohle je zas opak, že jo? Když ti emoce drží jak klíště.

Jo a prej, nestálost a neschopnost emoce udržet. No, to sedí.

Jak se projevuje afekt?

Afekt: Bouřlivá emoce. Krátkého trvání.

• Hněv. Zděšení. Nadšení. Rádost.
• Motorické projevy. Vegetativní projevy. Mimická exprese.

Intenzita. Rychlý nástup. Náhlé ukončení. Ztráta kontroly.

Příklad: Paní Eva Nováková (47 let), po dopravní nehodě – prudký hněv, třes, zrychlený puls. Okamžitá reakce. Pak klid.

• Biologická reakce. Základní pudy. Základní přežití.

Nejde o dlouhodobý stav. Následky? Záleží na kontextu. Trauma. Změna nálady.

Afekt jako zbraň. Manipulace. Kontrolovatelnost. Nebezpečí.

Konkrétní případy jsou důležité. Analýza. Komplexní problém.

Jaký je rozdíl mezi city a emocemi?

Víš, je to jako... rozdíl mezi bleskem a hromem.

• Emoce: To je ten blesk, ta prvotní reakce. Třeba strach, když se ozve rána. Nebo radost, když vidíš někoho blízkého. Je to rychlé, instinktivní.
• City: Pak přijde ten hrom. To už je tvůj mozek, jak si tu emoci zpracovává. Jak si ji uvědomuješ. Aha, bál jsem se, protože jsem si myslel, že se něco stalo. To je cit.

Jo a někdy... ten hrom zní úplně jinak než ten blesk vypadal.

• Biologie: Emoce maj biologický základ. Tlukot srdce, pocení, to znáš.
• Psychologie: City, to je už v hlavě. Interpretace. Proč se mi to stalo? Co s tím budu dělat?
• Společnost: A pak je tam to, jak to vnímá okolí. Usmívat se, když seš šťastnej. I když se ti třeba nechce.

Doplnění? No třeba si pamatuju, jak jsem kdysi... ne, to je vlastně jedno.