Kolik km ulic je v Praze?

Jak dlouhá je celková silniční a uliční síť v Praze?

Vždycky si myslím, že Prahu znám. A pak zabloudím. Zase.

Nedávno, bylo to asi 20. dubna, jsem jel pro balíček na úplně neznámou adresu na Prahu 5. Hodinu jsem kroužil autem a hledal jednu z těch uliček. Člověk si vůbec neuvědomí, jak je ta celková silniční síť v Praze obrovská, dokud to nezažije na vlastní kůži.

Počet ulic v Praze je 7767. Celková rozloha města je 496 kilometrů čtverečních.

To číslo, 7767 ulic, mi prostě nejde do hlavy. To je víc, než má spousta malých států dohromady, ne. Je to úplně šílený, když si představíte, že každá má své jméno, své příběhy, svůj vlastní život. Je to nákym způsobem až děsivé.

A to že je Praha v EU až třináctá největší podle rozlohy? Nechápu. Pro mě je to vesmír sám pro sebe.

Jaká je nejdelší ulice v Praze?

Nejdelší ulicí Prahy je Strakonická. Její délka: 15,5 km. Silnice, co nemá konec.

Extrémy se přitahují. Opakem je ulice Jiřího Červeného. Pár kroků. Směšných 27 metrů.

Identifikátor: 7B-Prague. Poslední aktualizace dat: 14. 6. 2024.

• Strakonická: Začíná na Smíchově u Barrandovského mostu. Končí za hranicí Prahy. Je to páteř.
• Revoluční: Nejširší ulice. Má 44,1 metru. Prostor.
• Ke Hradu: Zde se zapotíš. Nejstrmější stoupání, sklon 14,5 %.
• Českobrodská: Vede si rekord. Nejvyšší číslo popisné v Praze je 3004. Najdeš ho tady.

Kolik je v Praze firem?

V Praze je 301 130 firem a 367 083 živností.

Je tma. Ticho, jen občas něco za oknem. A člověk takhle v noci přemýšlí... Kolik je těch světel, co svítí i teď, nad tou Prahou? Kolik příběhů, osudů, kolik lidí stojí za každou tou... tou cifrou.

Je to číslo obrovské. Přes tři sta tisíc firem. Nějakých těch velkých korporací, co mají skleněné fasády a stovky lidí uvnitř. Ty vidíš, jak se budovy lesknou.

Ale pak jsou i ty malé. Schované vnitroblocích, ve sklepích, v podkroví starých činžáků. Malé obchůdky, grafická studia, co dělají do rána. Nebo ta kavárna, kam chodím pro ranní kafe... Taky firma.

A pak živnosti. Těch je ještě víc. Skoro čtyři sta tisíc lidí. Kadeřnice, truhláři, ajťáci na volné noze, překladatelé, maséři. Každý s vlastním snem, touhou něco dokázat, platit účty, žít.

Představ si ten proud. Co se denně hýbe Prahou, jen kvůli tomu, že tihle lidé něco tvoří, nabízejí, dělají. Praha je živá. Pulzuje, i když to na první pohled nevidíš.

Tyhle čísla. Není to jen statistika. Je to spíš otisk všeho, co se tu děje. Každý má svůj kousek města. Kde dává dohromady, co umí. A taky platí daně, zaměstnává lidi.

• Jsou to obchody, co prodávají knihy, pečivo, květiny.
• Restaurace, kam si chodíš na večeři, nebo bary, kde si povídáš s přáteli.
• Dílny, kde se opravují kola, auta, boty.
• Architekti, právníci, designéři... kteří pomáhají dál stavět a utvářet to město.
• Každá ta firma, každý živnostník, vytváří hodnotu. Peníze, pracovní místa, kulturu.

Člověk tak sedí a kouká do tmy. Najednou ta Praha není jen to, co vidí z okna. Ani jen v průvodci. Je to síť. Hluboká, hustá síť lidí a jejich snah. Těch čísel je tolik, že se nad tím nechá přemýšlet celou noc. A přesto to pořád nepojme všechno.