Jak se vytváří bílé zlato?

Proč je bílé zlato dražší?

Bílé zlato není samo o sobě dražší než žluté zlato stejné ryzosti. Cenu primárně určuje obsah čistého zlata (ryzost). Pro výkup, zástavu nebo ocenění jako suroviny je barva zlata irelevantní; počítá se vždy jen hmotnost a ryzost žlutého kovu.

Pojďme se na to podívat trochu podrobněji, protože vnímání ceny je často spletité.

• Co je to bílé zlato?

  • Zlato je v ryzí podobě příliš měkké na výrobu šperků. Proto se leguje s jinými kovy, aby získalo tvrdost a odolnost.
  • Bílé zlato je slitina zlata s bílými kovy. Nejčastěji se používá:
    • Paladium: To je drahý kov, který dodává slitině krásnou bělost a zvyšuje její pevnost. Paladiové slitiny jsou obvykle dražší na výrobu kvůli ceně paladia.
    • Nikl: Dříve velmi běžný, ale kvůli alergiím se od něj ustupuje. Niklové slitiny jsou pevné a levnější.
    • Stříbro a další kovy: Používají se pro úpravu barvy a vlastností.

• Rhodium – ten pravý důvod pro vyšší maloobchodní cenu:

  • Mnoho slitin bílého zlata nemá dokonale zářivě bílou barvu; často mají lehký nažloutlý nebo šedavý nádech.
  • Aby se dosáhlo oslnivého bílého lesku, je většina šperků z bílého zlata pokovena vrstvou rhodia. Rhodium je platinový kov, který je extrémně lesklý, tvrdý a odolný proti poškrábání.
  • Proces rhodiozace přidává k výrobním nákladům. Navíc se rhodiová vrstva časem opotřebuje a je nutné ji nechat obnovit (tzv. přerhodiozovat), což je další servisní náklad. Tady je onen drobný háček, který může v konečné ceně hrát roli.

• Vnímání hodnoty vs. skutečná hodnota materiálu:

  • Je zajímavé, jak se vnímání ceny a exkluzivity formuje. Člověk by si řekl, že „bílá“ verze, která je složitější na výrobu a vyžaduje další úpravy (rhodium), musí být nutně dražší. A v maloobchodě často skutečně je, právě kvůli těmto dodatečným krokům a někdy i kvůli složitějším slitinám (např. s paladiem).
  • Ale pro zlatníka při výkupu, nebo když se díváte na čistou materiálovou hodnotu, je to všechno jen o gramáži a ryzosti ryzího zlata, které slitina obsahuje. Je to podobné jako s uměním – hodnota plátna a barev je zanedbatelná oproti umělecké hodnotě a značce.

Takže si to shrneme: Pokud se bavíme o ceně na pultě v klenotnictví, může být bílé zlato o něco dražší kvůli nákladům na dražší legovací kovy (paladium) a hlavně kvůli rhodiovému pokovení a práci s tím spojené. Ale pokud jde o inherentní hodnotu kovu, rozhoduje ryzost zlata, bez ohledu na jeho barvu. Cena je zkrátka komplexní záležitost, že? Nejen materiál, ale i proces, estetika a v neposlední řadě i marketing.

Jaký je rozdíl mezi žlutým a bílým zlatem?

Rozdíl mezi žlutým a bílým zlatem spočívá v příměsích, které určují jejich barvu. Žluté zlato získává svůj odstín díky přirozené barvě čistého zlata a legování s mědí a stříbrem. Bílé zlato vzniká přidáním kovů, jako je paladium, nikl, stříbro nebo zinek, které mu propůjčují stříbřitě bílý vzhled. Podíl ryzího zlata (karátovost) je u obou stejný.

Když se tak zamyslím nad rozdíly mezi žlutým a bílým zlatem, je to vlastně celkem fascinující. Ryzí zlato samotné, devětadevadesátka, má takovou tu sytou, teplou žlutou barvu. Ta se mi vždycky líbila, je to takový symbol slunce a trvanlivosti, že ano? Ale je moc měkké, proto se vždycky leguje, aby bylo odolnější.

Vlastně je to jen o tom, co k tomu čistému kovu přimícháme. U žlutého zlata, té klasiky, se obvykle přidává měď a stříbro. Právě jejich poměr pak určí finální odstín. Vzpomínám si, jak jsem kdysi pro babičku vybíral náušnice – některé žluté zlato bylo takové medovější, jiné světlejší. Čím víc mědi, tím je to zlato tmavší, až do takové syté, skoro oranžové žluti. Když je víc stříbra, tak je tón zase jemnější, světlejší. Je to jako malíř míchající barvy, viďte? Nekonečné možnosti.

No a pak je tu bílé zlato, které se stalo strašně populární. Mám pocit, že v posledních dvaceti letech ho vidím všude. Tady je princip podobný, ale cílem je potlačit tu přirozenou žlutou barvu zlata a dodat mu stříbřitě bílý vzhled. To se dělá přidáním "bílých" kovů.

Mezi ty nejčastější legovací prvky pro bílé zlato patří:

• Paladium: To je asi ta nejlepší volba, protože vytváří opravdu krásný, přirozeně bílý odstín a je hypoalergenní. Má to ale jeden háček, je dražší. Manželka má prsten s paladiem a ta bělost je prostě jiná, taková hlubší.
• Nikl: Dříve hodně používaný, ale jeho nevýhodou je, že může u některých lidí způsobovat alergické reakce. Je to taková daň za nižší cenu, což je vždycky zajímavý kompromis v materiálovém světě.
• Stříbro a zinek: Ty se často používají v kombinaci s paladiem nebo niklem k dosažení požadovaného odstínu a tvrdosti.

A ještě jedna věc, která je klíčová u bílého zlata, je povrchová úprava. Většina šperků z bílého zlata je potažena tenkou vrstvou rhodia. To je platinový kov, který dodá šperku ten brilantní, zrcadlově lesklý, čistě bílý vzhled, který známe. Je to vlastně takový kabát, který se časem opotřebuje a proto je potřeba ho obnovovat. To je ta "údržba", která je s bílým zlatem spojená. Někdy si říkám, jestli ta touha po dokonale bílém lesku není odrazem naší snahy o perfekcionismus i v každodenních věcech. Ale co už, krása si žádá své. Ať už je to žluté nebo bílé, zlato je prostě fascinující kov.

Shrnutí klíčových bodů:

• Žluté zlato: Příměsi mědi a stříbra. Čím více mědi, tím tmavší žlutá.
• Bílé zlato: Příměsi paladia, niklu, stříbra, zinku.
• Rhodium: Většina bílého zlata je kvůli brilantnímu lesku pokovená rhodiem. Tato vrstva se může časem opotřebovat.
• Karátovost: Obsah ryzího zlata je stejný u obou typů, například 14K (585/1000) nebo 18K (750/1000).
• Alergie: Nikl v bílém zlatě může vyvolat alergické reakce. Paladium je v tomto ohledu bezpečnější.

Myslím, že je to docela dobrý přehled. Obě varianty mají své kouzlo a své místo, záleží jen na osobním vkusu a, řekněme si to upřímně, občas i na tom, k jakému tónu pleti šperk ladí nejlépe. Krása je subjektivní, ale zlato je prostě zlato.

Jak dlouho vydrží bílé zlato?

Bílé zlato si udrží svou zářivou bělost od pár měsíců po několik let. Záleží čistě na tom, jestli s prstýnkem jenom elegantně mícháte kafe, nebo s ním jdete o půlnoci rýt brambory na zahradu.

Ta jeho sněhobílá krása je totiž tak trochu podfuk. Je to jen tenoučká vrstvička kovu jménem rhodium, nanesená na původní zlato. A to původní zlato má barvu spíš jako unavený heřmánkový čaj nebo vyšeptalé šampaňské. Prostě taková nažloutlá nuda. Ta vrstva rhodia je tenčí než trpělivost úředníka na poště před zavíračkou, takže se časem prostě ošoupe.

Zákeřní nepřátelé vaší sněhobílé nádhery:

• Bazénový chlór: Ten sežere rhodium rychleji než já guláš po celodenní túře. To je prostě chemický zabiják.
• Domácí saponáty: Všechny ty čističe, leštěnky a bůhvíco ještě. Prstýnek není Popelka, nepotřebuje pomáhat s úklidem, sundejte ho, proboha.
• Drsné povrchy: Cihly, činky v posilovně, ocelová futra. Prostě všechno, co dře a škrábe, je nepřítel číslo jedna.

Naštěstí obnova pokovení není žádná věda. Každý slušnější zlatník vám tu parádu za pár stovek zase obnoví a prsten bude zářit jako psí kulky. A klidně to můžete dělat každý rok nebo dva, podle toho, jaký jste ničitel. Já, Jarda z Prahy 4, si nechávám snubák obnovovat každý rok před Vánoci. A manželka taky.

Jak obnovit bílé zlato?

Ježíš, to bílý zlato vypadá hrozně. Tmavý fleky, jako kdyby to bylo někde ve sklepě. Zkusila jsem tu kyselinu citronovou, jo, tu, co je i v tom prášku na praní.

• Citronovka + voda. Prostě to rozmíchat. Nevím kolik čeho, tak od oka.
• Ponořit. Jako na dýl, aspoň 10 minut. Nebo dýl? Uvidím.
• Opláchnout. V teplejší vodě.
• Vyleštit. Hadříkem. Úplně do sucha.

Doufám, že to pomůže. Ty hodinky od dědy musí zazářit. Zlato je prostě zlato, i když je bílý. Je to taková věčná klasika. Přemýšlím, jestli to funguje i na stříbro? Asi jo, že jo? Nebo to je jiný? Musím zjistit, co je vlastně to bílý zlato zač.

• Bílé zlato = slitina zlata (obvykle 18K, tedy 75 % zlata) s jinými kovy.
  • Nejčastěji nikl, palladium, mangan nebo stříbro.
  • Tyhle kovy mu dodávají bílou barvu.
  • Často se navíc pokrývá rhodiem (taky z platiny). To dodává lesk a chrání.
• Proč se zašpiní?
  • Rhodiový povlak se časem opotřebuje. Pak prosvítá žluté zlato nebo šedivý kov.
  • Reakce s potem, kosmetikou, parfémy.
  • Mechanické poškození.

Aha, takže to není jenom zlato, ale i něco jinýho. To je divný. Ten rhodiový povlak je tenký, takže se to asi opotřebuje snadno. Asi bych to měla dělat častějc. Jenže já na to furt zapomínám. A pak se divím. No nic, jdu to zkusit znova. A kouknu na ty náušnice. Ty jsou taky divný.