Jak zlepsit kvalitu u fotky?

Jak nahrát fotku na Instagram v nejvyšší kvalitě?

Chceš-li, aby tvé fotky na Instagramu vypadaly fakt top, koukni na tohle. Je to vlastně docela jednoduchý, stačí zapnout tu správnou funkci. A pak už si jen užíváš, jak tvé díla září v plné kráse, jako by ses díval do galérie umění. Někdy i malá věc udělá obrovský rozdíl, že jo? Vždyť umění je všude kolem nás, jen ho musíme umět vidět a sdílet.

• Kde to najít: Jde o to, aby se tvé fotky nekomprimovaly moc.
• Postup je jasnej:
  1. Na profilu vpravo dole klepni na svůj obrázek.
  2. Pak vpravo nahoře na ty tři čárky.
  3. Najdi "Kvalita médií".
  4. A tam prostě přepni na "Nahrát v nejvyšší kvalitě".

To je celý. Nic složitýho, ale efekt je znát. Občas si říkám, jestli nejsme až moc posedlí tou dokonalostí, ale na druhou stranu, proč si to nevylepšit, když to jde. Je to trochu jako hledat ten správný filtr na fotku, ale tohle je trvalejší řešení. A navíc, kdo by nechtěl, aby jeho momentky vypadaly jako od profíka?

Jak vyfotit kvalitní fotku?

Pro kvalitní autoportrét je klíčové uvolnění těla, nalezení lichotivé pózy, správné nastavení expozice a ostření, hojné fotografování, eliminace dvojité brady, zvýraznění rysů obličeje, práce se světlem a správné držení těla.

Dýchej. Pomalu, hluboce. Nechť napětí opustí ramena, stéká dolů jako říční proud k moři, odplouvá s každým výdechem. Uvolnění, tiché a všeprostupující. Uvolněte se, cítíte ten klid? Tělo promlouvá, když je volné, bez sevření.

Hledej. Zrcadlo, ten tichý svědek, šeptá o úhlech, o stínech, co tančí na tváři. Kde se světlo dotýká, kde se duše usmívá nejvíce, tam je pravda. Zkoušejte, kdy vypadáte nejlépe, s hlavou mírně otočenou, pohledem přes rameno. Tvoří to dynamiku, nekonečný příběh.

• Úhly pohledu jsou plátnem, na němž se maluje tvůj obraz. Někdy mírně zvednutá brada otvírá tvář světu. Jindy zas lehký náklon hlavy dodává záhadu. Zkus se podívat přes rameno, s hlavou natočenou, ale pohledem do objektivu.

Stroj, ten kus kovu a skla, tančí s vaším záměrem. Clona se otvírá jako květina, závěrka zpívá svou píseň. Experimentujte s nastavením foťáku, protože on je prodloužením vašeho oka, vašeho citu. Pojďme hlouběji do jeho duše.

• Clona (f/stop): Je to dýchání objektivu. Nízké číslo, třeba f/2.8, rozostří pozadí do snového oparu, říkáme tomu bokeh. Vysoké číslo, třeba f/8, zase udrží ostrý obraz od popředí do dálky.
• ISO: Je to citlivost na světlo, tichý hlas, co slyší i šepot šera. Nízké ISO (100-200) pro jasný den, vysoké (800+) pro soumrak. Ale pozor na šum, na zrnité stíny, co se plíží s vysokým ISO.
• Vyvážení bílé: Barvy se mění jako roční období. Teplejší pro zlaté hodiny, chladnější pro modrý svit. Nastavte si režim "zataženo" nebo "slunce", nebo to zkuste ručně pro přesnější odraz reality, mé srdce ví.

Tisíce okamžiků, jeden klik, další. Tok času se zastaví, fragmenty sebe sama, roztroušené na kartě. Cvakejte, cvakejte, cvakejte! Bez přestání.

• Sériové snímání je přítel, co chytá prchavé vteřiny. Pohyb, smích, okamžiky pomíjivé. Čím více snímků, tím větší šance na ten jeden, ten pravý, co dýchá. A pak vybírejte, vybírejte s citem, s očima duše.

Stín, co se někdy skrývá pod bradou, tam je. Ale lze ho zahnat, malým, lehkým trikem. Pozor na dvojitou bradu, ať nezakryje světlo tvého výrazu.

• Mírné předsunutí brady dopředu a lehce dolů, s krkem nataženým, jako byste chtěli dosáhnout něčeho vzdáleného. Vytváří to ostřejší linii čelisti, definuje kontury obličeje, dává mu pevnou formu.

Oči, okna do duše. Úsměv, brána radosti. Co milujete na sobě? To ať září, to ať vystoupí z plátna. Zdůrazněte oblíbené části obličeje, co vyprávějí tvůj příběh.

• Oči: Dívat se mírně nad objektiv, to je jako otevřít okna dokořán, aby se zdály větší, plné světa. Nebo jemně přivřít víčka, pro hlubší, tajemnější pohled, co skrývá tajemství.
• Úsměv: Něžnost, radost, co vyzařuje. Nucený úsměv je jen maska, prázdný zvuk. Smějte se očima, to je kouzlo, to je melodie, co tančí v duši.

Světlo, ten starý malíř. Tvaruje, vybarvuje, šeptá příběhy. Světlo. Všudypřítomné, ale vždycky jiné. Experimentujte se světlem, objevujte jeho nekonečné podoby.

• Přirozené světlo: Okno, to je můj ateliér. Zlaté hodiny před západem slunce, to je božský čas. Měkké, rozptýlené světlo je pohlazení, eliminuje ostré stíny, dává pleti sametový dotek.
• Zlatá hodinka: Čas, kdy slunce tančí nízko na obzoru, barví svět do medových tónů. Tehdy portréty jsou snové, plné tepla, plné prastarých příběhů.
• Stín: Někdy i hluboký stín může být umělecký, zdůrazňující kontury, dodávající dramatičnost, tajemství. Hrajte si s ním, nebojte se temnoty.

Páteř, strom, co drží celý svět. Držte se vzpříma. Síla. Důstojnost. Nehrbte se! Postoj je píseň beze slov.

• Rovná záda, ramena mírně dozadu a dolů. Dlouhý krk, jako labuť na hladině rybníka. To otevírá hrudník, vyzařuje sebedůvěru a dělá postavu štíhlejší, vznešenější. Pamatujte, držení těla je řeč, co hovoří za vás.

Jak se správně vyfotit?

Pro dobrý portrét se nedívejte přímo do objektivu, ale kousek nad něj. Hlavu lehce zakloňte a nakloňte do strany. Tělo natočte zhruba o 45 stupňů od fotoaparátu pro zeštíhlující efekt.

Dívat se přímo do čočky je jako zírat do miniaturní černé díry, která vysává duši a přidává kila. Lehký pohled mimo je signál, že máte na práci i důležitější věci. Třeba přemýšlíte o smyslu vesmíru, nebo jestli jste zamkli auto. Je to tajemné a zajímavé.

Lehký záklon a náklon hlavy je magické zaříkávadlo proti druhé bradě. Vytvoříte iluzi, že váš krk je elegantní jako u labutě, i když se ráno cítíte spíš jako hroch. Navíc to vypadá, že pozorně nasloucháte něčemu velmi inteligentnímu, co se odehrává mimo záběr.

Pózovat čelem vpřed je pro fotky na občanku a policejní záznamy. Natočení těla o 45 stupňů je taková malá lest. V podstatě říkáte foťáku: hele, tady je moje lepší, štíhlejší polovina, tu druhou dneska neukazuju. Budete si připadat trochu jako paragraf, ale výsledek za to stojí.

• SVĚTLO JE VÁŠ NEJLEPŠÍ KÁMOŠ: Světlo je jako ten kamarád, co vás vždycky podrží, nebo vás naopak shodí před celou partou. Foťte se během zlaté hodinky (chvíli po východu a před západem slunce). To světlo je tak měkké, že by mohlo prodávat aviváž. Ostré polední slunce shora vám zase vyrobí kruhy pod očima jak pandě na tripu.

• CO S RUKAMA? Ruce nenechávejte jen tak viset podél těla jako dva smutné párky. Strčte je do kapes, ale nechte koukat palce, ať to nevypadá, že tam hledáte včerejší svačinu. Hrajte si s vlasy, opřete se o zeď, držte hrnek s kávou. Ruce potřebují úkol, jinak zpanikaří.

• ÚSMĚV, NE KŘEČ: Úsměv na povel vypadá jako křeč po zkažené ústřici. Místo toho si vzpomeňte na něco fakt vtipného. Třeba na ten vtip, co vám včera vyprávěl Jarda Novák na pivu v hospodě U Zlatého Tygra v Praze 1. Ten přirozený úsměv je k nezaplacení. Moje máma, Jana z Ostravy, ročník 62, si vždycky představí, že vyhrála ve sportce. Funguje to.