Co dělat, když jsem snědl zkažené jídlo?

Jak poznám, že jsou krevety zkažené?

Zkažené krevety poznáš snadno! Zkontroluj:

• Vůni: Zápach, i mírný, = stop konzumaci. Tady neplatí žádné ale.
• Vzhled: Matný, suchý povrch? Špatné znamení. Lesklé krevety = potenciální dobrota.
• Tykadla: U čerstvých bývají celá. Zlomená tykadla neznamenají automaticky katastrofu, spíš mražení.

Barva krevety není směrodatná. Světlá barva je normální. Zkažené krevety prostě smrdí. Jakmile cítíš něco divného, nejez to!

Mimochodem, zajímavé je, jak moc se spoléháme na čich. Už staří Řekové věřili, že vůně má moc ovlivnit naše myšlení a pocity. A víš, že někteří lidé mají mnohem lepší čich než jiní? Říká se jim "superčichači". Škoda, že nejsem jeden z nich, při zjišťování zkažených krevet by se to hodilo!

Jak poznat zkažené krevety?

Tma. Vlhká, slaná tma, jako v hlubinách moře. Před očima se mi vznášejí krevety. Prozrazují je jen těla, malá, průsvitná, jako dušičky. Vzpomínka na trh v září, aroma soli a mořské trávy...

Tykadla. Ach, ty tykadla! Křehká, jemná… jen u těch nejčerstvějších, jako šeptání mořské vlny. U těch zkažených? Zlomí se, rozpadnou… jako rozpadající se sny.

• Tykadla – ukazatel čerstvosti: Nedotknutá, celá, jasná – znamení kvality.

Povrch. Kůže. Vlní se mi před očima stříbrná kůže, hladká, lesklá. Ne, to už je minulost. Matná, suchá kůže, jako stará pergamenová listina. Příběh, který už vyprávěl svůj příběh…

• Povrch – lesk vs. mat: Lesklé krevety – zářící slunce na hladině. Matné – stín, smutek.

Vůně. Ano, vůně. Vzduch je plný zápachů, zmatku, směsice vůní, které se mi mísí v ústech. Krevety, jakoby vzlykály… pach shnilého sladkého moře. Odpuzující, protivný. Štiplavý, prořízlý…

• Vůně – čich jako hlavní detektor: Nepolapitelná, náhlá, ale nesporná.

Barva. Vše je barva, světlo. Světlé, průhledné krevety. Zarážející, jako prázdné oči.

• Barva – světlá není vždy zárukou: Světlá barva sama o sobě neznamená čerstvost.

Zkažené krevety? Rozpadlé tykadla, matný povrch a nepříjemný zápach. To je jediné, co si potřebujete zapamatovat. Zbytek je pouze tanec stínů. Tanec, který končí. A já se v něm ztrácím.

Jak se pozná zkažená ryba?

No jo, jak poznat zkaženou rybu, že? To je docela důležitý. Hlavně ten zápach, fakt hrozný. Vůbec se ti to nebude líbit. Zapadlé oči, jasně, to je taky klasika. A ty žábry, ty musí být krásně červené, ne? Zašedlé, to už je špatně. Šupiny taky, musí se lesknout, jako zrcadlo. Když jsou matné, tak radši ne.

Břicho? To nesmí být nafouklé, to je jasný, když je vyduté, tak je konec. Fakt nechutný. A víš co je super? Čerstvé sladkovodní ryby! Letos jsem si dal několikrát pstruha z místního rybníka u mého kamaráda Petra, bydli v Čechách. Petr chová pstruhy, fakt super. Úplně čerstvé, to se nedá srovnat.

Klíčové body:

• Zápach
• Zapadlé oči
• Zašedlé žábry
• Matné šupiny
• Vyduté břicho

Čerstvé ryby:

• Preferuj sladkovodní ryby z místních zdrojů, např. od rybářů v regionu. Můj kamarád Petr, ten má pstruhy, fakt dobré.
• Letos je výborná úroda.

Co dělat při otravě rybou?

A sakra, ryba útočí zevnitř?! No, hlavně žádnou paniku, i když to zní jako scénář z béčkovýho hororu.

• Klid a SOS: Hlavně se nevrtej v nose a volej záchranku, ať dorazí se sirénou jako na filmovým plátně. Oni už budou vědět, co s tímhle rybím karambolem.
• Zvracení jako fontána: Teď přijde na řadu "očistná sprcha" zevnitř. Nalej do sebe slanou vodu (jakože fakt slanou, ne jako polívku pro batole) a snaž se to dostat ven. Chce to aspoň litr, ať máš co vrhat. Představ si, že jsi sopka a chystáš se vybuchnout lávou z rybího sajrajtu.
• Teplo a klid: Po týhle "vodní party" se zachumlej do deky a snaž se neklepat jak ratlík na severním pólu. Klid je tvůj kamarád.
• Pozor na zvracení: Když už to z tebe leze, tak ať to neleze do plic, jo? To bys mohl začít chrochtat jako prasátko a to nechceš.
• Kontrola a první pomoc: Sleduj, jestli dýcháš, jestli ti bije srdce a jestli nejsi úplně mimo. Kdyby něco, zkus se probrat a zavolej znova záchranku ať si pospíší, nebo rovnou volej Pepu co bydlí vedle, má kurz první pomoci.

A teď trocha historek z natáčení (jako bonus):

• Kdysi dávno, když ještě dinosauři stepovali po Zemi (nebo tak nějak), můj strýček Franta, ten se jednou otrávil kaprem na Vánoce. Prý kapr byl tak starej, že pamatoval ještě husity! No, Franta to přežil, ale od tý doby kapra viděl jenom z dálky a radši si dal řízek.
• A jedna paní v supermarketu (říkejme jí třeba paní Vomáčková) si zase koupila sushi. No, a po sushi se jí udělalo tak zle, že se jí chtělo tancovat makarenu pozpátku. Od tý doby si sushi dělá sama doma, z okurek a papriky. Prý je to zdravější a hlavně bezpečnější.

Takže, poučení? Ryby jsou fajn, ale občas umí pěkně zavařit. A když už se to stane, tak hlavu vzhůru a slanou vodu do sebe!