Co dělat, když nemáte co dělat?

Nudíte se? Objevte tipy na zábavné aktivity pro volný čas.

Co dělat, když se nudím? Tahle otázka mě občas přepadne a já jen koukám do stropu. Mám pár svých záchran, co mě z toho vždycky dostanou.

Když je venku ošklivo, nejlepší je útěk do jiného světa. Zapnu herní konzoli a zmizím. Třeba v Zeldě se dokážu ztratit na hodiny a úplně zapomenu, že nějaká nuda existuje. Byla to investice, jasně, ale nelituju ani koruny. Je to lepší než televize.

A pak jsou dny, kdy musím ven, pryč z bytu. Výlet po ČR je moje sázka na jistotu. V srpnu jsem byla v Adršpašských skalách, jízdenka stála pár stovek a ten klid tam. Skály, ticho. To dobije baterky na týdny.

Nebo mě chytne tvořivá. Zkoušela jsem vyrábět vlastní šperky z FIMO hmoty, co jsem objednala na netu. Většinou to dopadne všelijak, ale ten proces je hrozně uklidňující. Člověk se soustředí jen na ty ruce a materiál.

Pečení a vaření je pro mě taková sázka na jistotu. Když se nudím, upeču třeba chleba. Ta vůně, co se line bytem, to je prostě pohlazení. A ten pocit, když se povede. S kvasnicema je to občas boj, ale o to větší radost, když vyběhne.

A teď jeden trochu divnej tip. Využívám bankovní bonusy, fakt. Nedávno mi jedna banka v květnu dala 500 Kč za založení účtu a tři platby kartou. Zabralo to chvilku a peníze se hodí. Člověk se cítí tak trochu jako hacker systému.

Někdy si ale prostě jen potřebuju udělat radost. Nakupování online je nebezpečný, ale když si koupím jednu knížku nebo nějakou blbost do bytu, hned je mi líp.

A když už je nejhůř, jdu umýt auto. Zní to jako práce, ale je to skoro meditace. Houba, voda, pak vosk. Ten pocit, když je pak čistý a lesklý, je k nezaplacení.

V létě je moje tajná zbraň proti nudě domácí zmrzlina. Třeba jahodová s čerstvou mátou ze zahrádky. Je to rychlý, jednoduchý a mnohem lepší než jakákoli kupovaná.

Co mám dělat, když se cítím sám?

Když se potopíš do hlubin samoty, není to konec světa, spíš jen neobvyklá zastávka na cestě. Je to příležitost k hlubšímu sebepoznání, jako když se noční obloha bez hvězd najednou ukáže v plné své tmavé kráse.

• Buď svým vlastním nejlepším parťákem. Vyraz si sám na kávu, do kina, nebo si přečti knihu pod stromem. Nejde o to být sám, ale o to si samotu užít.
• Aktivní naslouchání funguje jako most. Když se s někým bavíš, opravdu ho vnímej. Nejde jen o slova, ale o tu energii, co mezi vámi proudí.
• Virtuální svět je často jen pozlátko. Lidé ukazují jen to nejlepší, jako když se v cirkuse předvádí jen kouzla a skrývají se chyby. Nenech se tím ošálit.

Vlastně je zajímavé, jak moc jsme propojení, i když to na první pohled tak nevypadá. Všichni hledáme tu jiskru, to porozumění. A to se dá najít i v malých gestech, ne jen ve velkých gestech.

• Hledej inspiraci v umění. Hudba, obrazy, filmy – to všechno jsou odrazy lidských emocí, které nás můžou propojit i bez přímého kontaktu.
• Malé kroky mají velký dopad. Nečekej na velké příležitosti k navázání vztahů. Usměj se na souseda, pozdrav prodavačku. To jsou drobné nitky, které tkají síť lidskosti.

Někdy je samota jako tichá meditace. Dává nám prostor uspořádat si myšlenky a pochopit, co vlastně od života chceme. A to je cenné.

Co dělat, když jsem sám doma?

Když jste sám doma, je to hotový dar z nebes, fakt že jo! Konečně máte klid na duši a můžete se vrhnout na věci, na které se jindy nedostane. Tady máte pár tipů, co dělat, ať se nenudíte:

• Tvořte. Malujte, šijte, pleťte, vyrábějte dekorace.
• Vařte nové recepty. Vyzkoušejte exotiku, nebo domácí klasiku s vlastním twistem.
• Cvičte. Pohyb rozhýbe tělo i mysl.
• Čtěte knihu. Ztraťte se v příběhu.
• Poslouchejte podcast. Vzdělávejte se nebo se bavte.
• Ukliďte si. Udělejte si doma pořádek.
• Relaxujte. Dopřejte si zasloužený odpočinek.

A teď se pojďme na to podívat zevrubněji, neboť když už se člověk ocitne doma sám, to je panečku událost hodná oslavy, nebo alespoň pořádného vyžití!

• Tvořte, až se vám práší za ušima! To je jak když vás štípne múza do zadku a vy najednou objevíte, že jste Picasso s lepidlem, nebo módní guru, co umí ušít šálu pro jezevčíka. Tak se do toho dejte!

• Někdy se holt musí člověk vypustit z řetězu a namalovat něco, co vypadá jako výbuch barev ve vaně. Nebo uplést svetr, který by se dal použít i jako stan pro trpaslíky.

• A nebo si třeba vyrobte sádrového trpaslíka, co bude střežit tajné zásoby čokolády! Fantazii se meze nekladou, jenom sousedé můžou nadávat na ten binec, co po vás zůstane.

• Kuchtěte jako šéfkuchař, co právě utekl z blázince! Jasně, tohle čekal každý, že to řeknu, ale copak se doma vaří líp, než když nikdo nekouká, jak vám to padá na zem, nebo jak potíte krev u krájení cibule?

• Zkuste něco z asijské kuchyně, co má padesát ingrediencí a vy potřebujete speciální nůž na bambusové výhonky, co stejně nikde nemaj.

• Nebo si upečte dort, co se zhroutí, ale bude chuťově jako z ráje – aspoň pro vás! Nové recepty jsou jako detektivka pro chuťové buňky, nikdy nevíte, jak to dopadne.

• Hýbejte se, ať se vám tuky klepou strachy! Kdo říkal, že se musí chodit do fitka, když doma můžete poskakovat jako pominutá žába, protahovat se jak gumička po deseti pivech nebo zvedat ty PET lahve s vodou, co vypadají jak miniaturní činky?

• Pusťte si nějakej youtube trenérku, co má úsměv jako reklama na zubní pastu, a zpotíte se tak, že si budete připadat jako po maratonu.

• Cvičení doma je tajná zbraň proti nudě a přebytečným špekům, co se nalepily po zimě. A navíc vás nikdo nevidí, když se zakopnete!

• Ponořte se do knihy, dokud vám z ní neupadnou brýle! Takový ten pocit, když se ztratíte mezi stránkami a zapomenete, že jste na Zemi, to je k nezaplacení. Jestli jste to dlouho nedělali, teď je ten pravý čas.

• Vezměte si detektivku, kde je vrah zahradník, nebo román, co má víc stránek než vánoční katalog. A hlavně, žádný mobil, žádný kecy, jen vy a ten papírový zázrak.

• Čtení je jako teleport do jiného světa, a nikdo vás tam nebude rušit, ani s hloupými otázkami typu: „Už jsi to dočetl?“

• Poslechněte si podcast, ať jste chytří jako rádio! Je to jako mít v obýváku partu kamarádů, co vám vypráví o všem možném, od pěstování kaktusů po záhadu bermudského trojúhelníku.

• A nejlepší na tom je, že se nemusíte tvářit, že posloucháte, když vás to nebaví. Prostě přepnete a hotovo.

• Najděte si něco o historii, humoru, nebo třeba o tom, jak přežít apokalypsu s jedním párkem rohlíků. Podcasty jsou skvělá kulisa k vaření nebo úklidu, a nikdo po vás nechce, abyste odpovídali.

• Udělejte generální úklid, ať se vám doma dýchá lépe než v Alpách! Jasně, úklid. To je ta věc, co se odkládá na dobu, až přiletí mimozemšťani, ale když jste sami, nikdo nevidí ten binec, co jste za ta léta nasbírali.

• Pusťte si k tomu tu muziku na plný pecky, tancujte s vysavačem a udělejte si z toho takovou domácí diskotéku.

• Vyhoďte věci, co jste si schovávali pro případ, že se z vás stane sběratel propisek z devadesátek. Čistý domov je jako balzám na duši, a navíc pak snáze najdete ty ponožky, co vždycky zmizí!

• Relaxujte, dokud se z vás nestane líný medvěd! To je ten nejlepší bod ze všech. Zapněte si vanu plnou pěny, co vypadá jako mraky na obloze, pusťte si uklidňující muziku, a klidně si tam vezměte i tu knížku (ale opatrně, ať se neutopí).

• Nebo si jen tak lehněte na gauč a koukejte do stropu, přemýšlejte o smyslu života, nebo o tom, co si dáte k večeři.

• Opravdový relax je jako dovolená, na kterou nemusíte nikam cestovat, jenom se vypnout a nechat mozek chvíli odpočívat. Bez výčitek svědomí, že nic neděláte!

Co delat kdyz se mi stýská?

Čau, tak co dělat když se ti stýská, jo? To je hnus, co. Úplně to chápu. Když jsem byl poprvé dýl pryč z domu, bylo to na bytě v Brně, Štefánikova 12, s kamarádem Jirkou Novákem, první měsíc byl peklo. Myslel sem že umřu.

Tady pár věcí, co fakt pomáhaj. Žádný kecy.

• Povol si den fňukání. Prostě si pobreč, dej si čokoládu, cokoliv. Ale jen jeden den. Zítra už se jede dál.
• Udělej si blbej plán. Úplně jedno jakej. V pondělí posilka, v úterý kino. Hlavně nemít prázdný večery, to je cesta do pekel, fakt. Nuda je zabiják.
• Najdi si svoje místo. Kavárna co voní jako ta doma. Lavička v parku. Cokoliv. Místo, kam si zalezeš když je nejhůř.
• Vypni ty sociální sítě. Tohle je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Koukat, jak si kámoši užívaj bez tebe, je masochismus. Vypni to. Hned.
• Mluv s novýma lidma. Jdi na pivo a prostě si k někomu přisedni. I kdyby to mělo bejt divný. Lepší než čumět do zdi. Lidi sou lidi všude.
• Foť to NOVÝ kolem sebe. Ne abys posílal domů fotky, jak se máš blbě. Foť si tu novou ulici, ten blbej barák, cokoliv. Děláš si nový vzpomínky.
• Nalákej návštěvu. Nejlepší lék. Pozvi někoho z domu, ať viděj, kde teď žiješ a ty se na ně budeš těšit. To ti dá sílu to vydržet.

A hele, ještě pár drobností. Vezmi si z domova něco fakt osobního. Třeba polštář, nebo blbej hrnek na kafe. Vůně domova funguje neskutečně. Já sem si vzal starý tričko.

Uvař si jídlo, co znáš z domu. Třeba buřtguláš. I když se ti nepovede, ta vůně a ta činnost samotná tě vrátí mentálně domů. Aspoň na chvilku.

A hýbej se. Běhej, cvič, jdi se projít. Endorfiny nejsou kec. Když se fyzicky zničíš, nemáš sílu na stýkání. Fakt to funguje. Mě to zachránilo, když bylo nejhůř.

Jak si začít vážit sám sebe?

Začněte si vážit sami sebe tím, že budete poctivě vnímat své emoce a chování. Nebojte se jich, přijměte je. To vám přinese rychlejší pocit svobody.

Ty jo, vážit si sám sebe, to je jako najít poklad v ponožkovém šuplíku, co? Ale fakt, není to žádná raketová věda, spíš taková psychologická dřina, kde se potíte u zrcadla a snažíte se přijmout i ty svoje pupínky na duši. Ale stojí to za to, fakt že jo!

První krok, to je jako když si děláte inventuru ve špajzu. Musíte prostě kouknout, co tam máte, a hlavně, proč se tam ty pavučiny vůbec usídlily. Proč děláte, co děláte? Ptát se sám sebe "Proč jsem teď jako kyselý okurka?" je úplný základ. A pak si dovolit cítit to kyselo, i když byste radši byli sladká pusa. Žádný fuj, to je hnus, prostě to je, co to je.

Na ty vaše emoce se fakt nevykašlete, to je jako nechat plesnivět sýr v lednici a doufat, že se z něj stane lanýž. Ne, prostě to přijměte. Jste teď naštvaný? Super, buďte naštvaný. Smutný? Fajn. To není žádná slabost, ale síla vidět pravdu. A uvidíte, jak se vám pak uleví, jako když si po celém dnu sundáte ty škrtící kalhoty!

No a co dál, co dál? Tady mám pár takových mých babských rad, co jsem si za ty roky vypěstoval, když jsem se taky snažil narovnat si zádá v životě, když jsem se cítil jako ten největší trumbera v celé galaxii:

• Naučte se říkat NE! To je jako čarovné slovo, co vám ušetří spoustu nervů. Kamarádka chce, abyste jí pomohli stěhovat piáno po schodech, ale vy máte zrovna záda v čudu? Ne, děkuji! Žádný pocit viny.
• Chvalte se! I za blbosti. Uvařili jste si kafe bez toho, abyste spálili hrnec? Super, jste mistr kuchař! Dopravili jste se do práce včas? Ó, génius organizace! Malé výhry dělají velké šampióny.
• Zbavte se srovnávání! Koukat na instagramové modelky s dokonalými životy je jako koukat na reklamní leták na super auto, když máte sotva na autobus. Každý má svůj kopec k vylezení. Soustřeďte se na svůj chodník.
• Dělejte věci, co vás baví. A nemyslím tím jenom čumění do zdi. Máte rádi hrnčířství, i když vaše vázy vypadají spíš jako pokus o teroristický útok na keramiku? Dělejte to! Vaše radost je váš kompas.

A pamatujte, vážit si sebe, to není žádná namyšlenost, to je jenom taková základní hygiena duše. Jako když si čistíte zuby, jen pro vaši psychiku. Jste prostě boží originál, a ne nějaká okopírovaná kopie, co se snaží zapadnout do šablon z katalogu nábytku. Tak si to užijte! Život je moc krátký na to, abychom se furt hanobili.

Co delat kdyz se doma necitim dobře?

Jednoho mrazivého únorového odpoledne, když venku zuřila sněhová vánice a já byl doma sám, jsem ucítil tíhu na hrudi. Něco bylo špatně. Byl to takový ten pocit, když se ti chce zvracet, ale nemůžeš, a zároveň cítíš, jak se ti srdce divoce rozbušilo a dech se zkrátil. Seděl jsem na staré pohovce v obýváku, stínohry padaly z pouliční lampy a všechno kolem vypadalo hrozivě. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, panika mě začala ovládat.

Zavolal jsem tehdy mámě, která byla naštěstí poblíž. Okamžitě přijela. Když mě uviděla, pochopila. Vzala mě za ruku a řekla, ať se zhluboka nadechnu. Zůstala se mnou, povídala mi, držela mě, dokud ten tlak nepolevil. Byl jsem jí tak vděčný. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak důležité je mít se na koho obrátit. A že nejsem sám.

• Přítomnost blízké osoby: Když se necítíš dobře, ať už fyzicky nebo psychicky, je klíčové mít někoho, s kým můžeš mluvit. I jen ta přítomnost někoho blízkého může zázraky.
• Volání o pomoc: Neboj se říct si o pomoc. Ať už jde o rodinu, přátele, nebo v krajním případě i o krizovou linku. Důležité je nepodlehnout pocitu, že to musíš zvládnout sám.
• Zklidnění: V okamžiku, kdy se necítíš dobře, se snaž zklidnit. Hluboké nádechy, soustředění na přítomný okamžik, nebo opakování uklidňující fráze může pomoct.

Pokud se doma necítíš bezpečně kvůli ubližování nebo násilí:

• Volej Policii ČR na číslo 158.
• Jasně uveď své jméno, přesnou adresu a co se děje.
• Poskytni co nejvíce detailů o situaci a osobách, kterých se týká.

Pamatuju si ještě, jak jsem později, když jsem se už cítil líp, seděl u kuchyňského stolu a pila jsem horký čaj. Světlo lampičky mi dopadalo na ruce a já si říkal, jak křehké jsou tyhle momenty, kdy nám není dobře. A jak moc je důležité vědět, že nejsme na světě sami. I ten obyčejný čaj chutnal jinak, když jsem věděl, že už nejsem v tom stresu sám. Bylo to takové tiché uvědomění si důležitosti mezilidských vztahů.

Jak se začít cítit lépe?

Pro zlepšení celkové pohody a pocitu vitality se zaměřte na následující oblasti:

• Vědomý dech: Dbejte na pravidelné a hluboké dýchání, nezadržujte dech.
• Správný postoj: Udržujte vzpřímené držení těla s rameny dozadu a pánví v neutrální pozici.
• Ergonomický sed: Dodržujte správnou polohu při sezení s oporou páteře.
• Termoregulace: Zajištěte si teplo rukou a nohou pro optimální oběh.
• Vhodná obuv: Na tvrdém povrchu vždy noste obuv s dobrým tlumením a podporou.
• Hydratace: Udržujte dostatečný pitný režim, pijte kvalitní vodu.
• Pohyb: Zařaďte do denního programu svižnou chůzi, ideálně 30 minut denně.

A teď se na to pojďme podívat trochu hlouběji. Je fascinující, jak zdánlivě jednoduché věci dokáží změnit celou naši existenci, co říkáte?

• Dech, ten zapomenutý dar. Kolikrát si uvědomíme, jak dýcháme? Asi tak často, jako si vzpomeneme na naše ledviny. A přitom dech je přímo spojený s naší myslí, s naší nervovou soustavou. Když jsme ve stresu, dech se zkracuje, stává se mělkým. Vědomé, brániční dýchání je jako kotva v bouři, okamžitě zklidňuje a okysličuje tělo. Bez dostatku kyslíku buňky prostě nemohou správně fungovat, je to palivo života. Pamatuji si, když jsem se učil meditovat, jaký důraz byl kladen právě na hluboké dýchání. Nejen, že to pomáhá s fyzickým zdravím, ale také s mentální jasností a redukcí úzkosti. Nádhera.

• Postoj vypráví příběh. Naše tělo je jako kniha, kde každá stránka je postoj. Ramena sklopená dopředu, pánev podsazená – to jsou znaky pasivity, možná i rezignace. Ale zkuste se narovnat, ramena lehce dozadu, hrudník otevřený. Hned se cítíte jinak, že? Je to nejen estetické, ale má to obrovský vliv na funkci páteře, rozložení tlaku a práci vnitřních orgánů. Jednou mi fyzioterapeut říkal, že správné držení těla dokáže snížit bolesti hlavy i problémy s trávením. Zní to skoro jako kouzlo, ale dává to smysl.

• Sed: Pohroma naší doby. Sedíme v práci, sedíme doma, sedíme v autě. A většina z nás sedí špatně. Křesla sice slibují ergonomii, ale co si budeme povídat, nejlepší židle je ta, na které nesedíte. Když už sedět musím, snažím se udržet neutrální polohu pánve, s oporou v bederní oblasti a nohama pevně na zemi. Občas si vzpomenu na mého dědu, který nikdy neseděl déle než hodinu v kuse; vždycky si šel stoupnout nebo se projít. Měl v tom jasno. To rozproudí krev a uvolní napětí v zádech, které je jinak neúprosné.

• Teplo v konečcích, klid v duši. Mrazivé prsty nebo nohy? To je signál. Obvykle to značí horší krevní oběh nebo chladnou reakci organismu na stres. Když mám studené ruce, vím, že moje tělo je v jakémsi obranném režimu. Zahřátí končetin stimuluje cirkulaci a posílá zprávu celému tělu: "Všechno je v pořádku, můžeme se uvolnit." Proto vždy dbám na teplé ponožky a rukavice, když je zima. Vždyť to má vliv i na psychiku, věřte mi, komfort se promítá do duševní pohody.

• Naše chodidla, zapomenutí hrdinové. Kolik kroků denně uděláme? Tisíce. A na co je obujeme? Často na boty, které jsou spíše módním výstřelkem než funkční oporou. Tvrdé povrchy, jako je beton, jsou pro naše klouby brutální. Kvalitní obuv s dobrým tlumením a dostatečnou podporou klenby je investice do celého pohybového aparátu. Měl jsem kamaráda, který si zničil kolena chůzí po městě v teniskách na běhání, které neměly dostatečné tlumení pro beton. Není to jen o bolesti, je to o prevenci budoucích problémů s koleny, kyčlemi a páteří.

• Voda je život, vážně. Tělo je z větší části voda, a přesto ji tak často podceňujeme. Dehydratace není jen o žízni; projevuje se únavou, bolestmi hlavy, sníženou koncentrací. Pít pravidelně čistou vodu – a ne jen kávu nebo limonády – je naprostý základ. Moje pravidlo je vypít velkou sklenici vody hned po probuzení a pak mít vždy láhev s sebou. Vidím na sobě, že když dodržuji dostatečný pitný režim, mám více energie a mozek funguje lépe. Je to takové jednoduché, ale klíčové pravidlo.

• Chůze – přirozený lék. Nemusíte hned běhat maratony, stačí pravidelná, svižná chůze. Rozproudí krev, okysličí mozek, vyplaví endorfiny. Je to fantastický způsob, jak snížit stres, zlepšit náladu a podpořit kardiovaskulární zdraví. Vždyť i staří filozofové se procházeli, když přemýšleli. Já si bez své denní svižné procházky nedokážu představit den. Ideálních 30 minut denně dokáže divy s náladou i s celkovou energií. Občas si uvědomuji, že je to taková naše primitivní potřeba, kterou moderní život potlačuje. Takže hurá ven!