Jaké je největší riziko spojené s dluhopisy?

Největší riziko spojené s dluhopisy: Selhání emitenta

Pochopení investičních hrozeb pomáhá chránit kapitál před fatálními ztrátami. Znalost toho, jaké je největší riziko spojené s dluhopisy, odhaluje skrytá nebezpečí firemních cenných papírů. Správné vyhodnocení finanční stability vydavatele zamezí zbytečné ztrátě peněz. Poznejte hlavní hrozby investování dříve, než svěříte peníze neznámým podnikům.

Jaké je největší riziko spojené s dluhopisy?

Při investování do dluhopisů se často mluví o výnosech, ale málokdo se hlouběji zamýšlí nad odvrácenou stranou mincí. Největší riziko spojené s dluhopisy představuje riziko selhání emitenta dluhopisů neboli neschopnost dostát svým závazkům.^[1] Pokud firma, která dluhopisy vydala, zkrachuje nebo se dostane do vážných finančních potíží, můžete přijít o celou svou investici. Zdaleka přitom nemusí jít hned o podvod, i když podezřele vysoké úroky často lákají k opatrnosti.

Kreditní riziko a finanční zdraví firmy

Kreditní riziko u dluhopisů je jádrem celého problému. Když kupujete korporátní dluhopis, v podstatě půjčujete peníze dané společnosti. Věřili byste každému podnikateli na ulici? Pravděpodobně ne, ale u firem to investoři často přehlížejí. Úspěch v podnikání je vrtkavý a špatně odhadnutý vývoj na trhu dokáže poslat do insolvence i zavedené hráče. Makroekonomické vlivy, jako jsou hospodářské krize nebo náhlý růst nákladů, umí situaci ještě zhoršit.

Sám jsem si kdysi myslel, že známé jméno firmy na obalu dluhopisu stačí jako záruka bezpečí. Realita mě ale rychle vyvedla z omylu. Stačila jedna špatná strategická sázka managementu a hodnota dluhopisů se začala propadat. Bonita emitenta se může změnit rychleji, než by člověk čekal.

Jak se liší rizika u státních a korporátních dluhopisů?

Zatímco státní dluhopisy jsou považovány za bezpečný přístav, protože stát může v krajním případě vždy vybrat daně nebo vytisknout peníze, korporátní dluhopisy hrají úplně jinou ligu. Nabízejí sice atraktivnější úroky, ale za cenu násobně vyššího rizika. Pokud emitent zkrachuje, držitelé dluhopisů bývají ve frontě věřitelů až vzadu.

Na co si dát pozor u firemních nabídek

Podezřele vysoké výnosy slibované na každém rohu obvykle maskují zoufalou potřebu firmy získat kapitál, protože banky jí už dávno půjčit odmítly. Než pošlete peníze, zvažte, na co si dát pozor u firemních dluhopisů. Prověřte si účetní závěrky, zadluženost a historii majitelů. Pokud ty informace chybí nebo jsou nečitelné, ruce pryč.

Další úskalí: Inflace, úrokové sazby a likvidita

Kromě samotného krachu emitenta existují i další nepřátelé vašich peněz. Inflace dokáže reálně znehodnotit pevně daný výnos, takže po letech zjistíte, že si za peníze koupíte méně než dříve. Ruku v ruce s tím jde i pohyb úrokových sazeb na trhu. Pokud centrální banka zvedne sazby, staré dluhopisy s pevným a nižším úrokem rázem ztratí na atraktivitě.

Velkým tématem je také likvidita. Získat své peníze zpět před řádným termínem splatnosti může být u firemních dluhopisů obrovský oříšek. Sekundární trh často neexistuje a hrozí tak ztráta peněz z dluhopisů, nebo je budete muset prodat se ztrátou.

Srovnání typů dluhopisů podle míry rizika

Rozdíl mezi jednotlivými typy dluhopisů zásadně ovlivňuje šanci na návratnost vaší investice.

Státní dluhopisy

• Pro konzervativní investory a ochranu kapitálu
• Obvykle nižší, často jen pokrývá inflaci
• Vysoká, snadný prodej na sekundárním trhu
• Extrémně nízké, stát garantuje závazky celou svou silou

Korporátní dluhopisy (Kvalitní emitenti)

• Pro vyvážené portfolio a zkušenější investory
• Střední až vyšší, zajímavější než u státu
• Střední, závisí na burze a zájmu investorů
• Střední, závisí na finančním zdraví stabilní firmy

Firemní dluhopisy rizikové ⭐

• Pouze pro spekulanty s malou částí peněz
• Velmi vysoký, často nad 10 % p.a.
• Nízká, prodej před splatností je složitý či nemožný
• Vysoké, reálná hrozba krachu a ztráty celé jistiny

Příběh investora a rizikových dluhopisů

Petr, zkušenější investor z Brna, se nechal zlákat nabídkou malé stavební firmy s úrokem dvanáct procent ročně. Ignoroval varovné signály a chybějící auditované výsledky, protože slibovaný výnos vypadal příliš lákavě.

Po necelém roce firma zastavila výplatu kupónů a přestala komunikovat. Petr zjistil, že jeho peníze skončily v neprošlapaných projektech, které nikdo nechtěl koupit.

Snažil se dluhopisy prodat na neoficiálním trhu, ale nikdo je nechtěl ani za zlomek ceny. Musel sledovat, jak celá investice míří do insolvenčního řízení.

Nakonec získal zpět jen zlomek původní částky. Tato zkušenost ho naučila, že vysoký úrok je vždy vykoupen obrovským rizikem selhání emitenta, a od té doby raději volí bezpečnější diverzifikaci.