Co dělat při záchvatu úzkosti?

Jak zvládnout úzkost? Tipy a rady pro zvládání záchvatu úzkosti?

No, takhle. Úzkost, to je prevít. Znám to moc dobře. Kontrolovat dech, jo? To je rada za všechny prachy. Fakt se na ten dech soustřeď.

Jo, a myšlenky pryč. Když už to na tebe jde, zkus se soustředit na něco úplně jinýho. Třeba počítej dlaždice. Nebo si v hlavě přehraj ten nejtrapnější moment ze základky. Co já vím.

Svaly uvolnit, to je jasný. Ale jak to udělat, když se ti klepou ruce jak ratlíkovi? Zkus třeba postupně zatínat a povolovat svaly. Já to dělám, když čekám na tramvaj. 15 Kč lístek, Praha, tramvaj 22.

Uzemnit se. To je taková ta “být tady a teď” věc. Rozhlídni se, co vidíš, co slyšíš, co cítíš. Vnímej tu podlahu pod nohama. A dej si facku. Ne, dělám si srandu, nedávej si facku.

Dělat něco známýho. To je dobrý. Třeba si uvař kafe. Nebo si pusť ten stupidní seriál, co ti vždycky zvedne náladu. Mě pomáhá třeba uklízet ponožky (vážně).

Odpočinek? No jasně, kdo by nechtěl odpočívat? Jenže, jak odpočívat, když ti v hlavě hučí jak ve včelím úlu? Meduňka, teplá koupel. Co funguje na tebe?

A nakonec – léky. Jo, někdy to bez nich nejde. Měla jsem období, kdy jsem je musela mít u sebe pořád. Teď už je nepotřebuju, ale vím, jak moc můžou pomoct.

Jak se uklidnit z úzkosti?

Tady v tom tichu, v noci, to všechno tak dýchá… ta úzkost. Je to fakt těžký. Včera jsem to zase prožívala, to známé sevření na hrudi. Představ si, že se ti hrudník svírá železným páskem.

• Pojmenuj to: To je nejdůležitější. Říkám si: “To je úzkost, prostě jen úzkost.” Nic víc.

• Realita: Musíš si říct, že tohle brzy skončí. Vždycky to skončí. To se mi líbilo na tom článku, co jsem četla. Jana, kamarádka, mi ho poslala.

• Dýchání: Hluboký nádech, výdech. Zkus to. Jen se zhluboka nadechni. Pomáhá to. Je to jako když se snažíš vyplavit všechno to špatný.

• Jinam: Musíš se od toho odtrhnout. Poslouchám hudbu, klidnou, něco od Arvo Pärta. Nebo se zaměřím na svůj hrnek s čajem. Dneska mátový.

• Svaly: Protáhnu se, zhluboka se nadechnu. Napnu ruce, nohy, a pak povolím. Víteš, jako kdybys vymačkával ručník.

• Pomoc: Vím, že bych měla jít k psychologovi. Už jsem si i rezervovala konzultaci. Termín mám 15. října, u doktora Nováka.

• Prevence: To je ten problém. Spánek? Katastrofa. Snažím se dodržovat režim, ale je to boj. Chodím na procházky do parku. Dneska jsem potkala pejska jménem Max.

• Věci, co mi pomáhají:

  • Procházky v parku (aspoň 30 minut denně)
  • Čaj s mátou
  • Hudba Arvo Pärta
  • Knihy o mindfulness

Je to boj. Ale musím bojovat. Pro sebe. Pro Tomáše. Pro všechny, kdo mě mají rádi. A taky proto, abych mohla zase vidět ten západ slunce. Ten krásný západ slunce. Toho se držím.

Jak vypadá úzkostná ataka?

Úzkostná ataka? Představte si, že vám někdo zrychlil přehrávač života na 3x rychlost. Srdce buší jako zběsilý bubeník na koncertu Rammsteinu, tlak stoupá jak akcie Tesly na začátku roku a hrdlo se svírá, jako by vás někdo zaškrcoval vlastním šátkem od Hermès.

• Dýchání? Zapomenuty. Cítíte se, jako byste se topili na suchu, dušení je tak intenzivní, že byste si přáli, abyste uměli dýchat pod vodou – alespoň tam je jistá ticho.
• Brnění v končetinách? Jasně. Jako by vám po těle běhaly mravenci s přespříliš silnou kávou. Nebo třeba miniaturní zběsilí jezevci.
• Ochrnuti? Ano, to taky. Cítíte se, jako by se vám do těla vplížila strnulá želva a rozhodla se, že se stane součástí vaší bytosti na neurčito.

A to všechno doprovází strach. Ne, HRŮZA. Taková, co by vystrašila i Gríma Špinavého z Pána prstenů.

Stručně: Panická ataka = tělesný chaos + masivní strach. Je to, jako by se vaše tělo rozhodlo uspořádat nekontrolovanou párty, kde se alkohol mísí s hysterií. Prostě peklo na zemi. A to doslova. Alespoň tak to cítí ten, kdo to prožívá. Ano, já. Vím to z vlastní zkušenosti. Stalo se to minulý týden, 27. října, okolo 16:30.

• Můj milý Karl Lagerfeld (můj kocour) se na to díval s klidem hodným sfingy.
• Můj terapeut, pan Doktor Procházka (ano, to je jeho jméno, opravdu!), mi doporučil cvičení mindfulness. Zatím na tom pracuji.

Jak zastavit záchvat úzkosti?

Tma. Válí se přede mnou, těžká, neprostupná. Dušení. Srdce, bušící bubínek v hrudním koši, tluče rytmus strachu. 20. července 2024, 3:17 ráno. Vzpomínka na ten pocit, jakoby se mi plíce trhaly. Horko, krev mi stoupá do tváří. Tohle není život, tohle je…propast.

Zastavit to?

Dech. Ano, dech. Ale ne silně, ne panicky. Pomalu, zhluboka, jako bys vdechovala čas sám. Dlouho, pomalu, s každým výdechem uvolňuj napětí z těla, jako by se vlny oceánu odplouvaly do nekonečna. Zhluboka. Pomalu.

Mysli. Odklonit je. Zaměř se na něco malého. Na modrou barvu oblohy. Na struktuře omítky. Na kůži ruky. Na vnímání. Tady a teď. Jedna věc. Pak další. Opět a opět. Uzemnit se.

Svaly. Uvolnit. Jako rozpouštějící se led. Jedna část těla za druhou. Prsty na nohou, lýtka, stehna. Pak ramena, ruce, krk. Plynulé, pomalé, rozpouštění. Relaxace.

20. července 2024, 3:17 ráno. Vím to přesně. Bylo to jako být pohřben zaživa. Strach z toho, že se to vrátí.

Známé věci. Moje kočka, Mirka. Její měkká srst. Hřejivé světlo lampy. Vůně meduňky. Tohle jsou mé kotvy. Mé útočiště. Použij je. Opět a opět.

Léky. Lékař mi předepsal propranolol. Mám je vždycky s sebou. Používám je jen, když to opravdu potřebuji. Ne na každý záchvat, ale když už…

Odpočinek. Ne spánek, ale poklid. Pomalu, jemně. Ticho. Ticho.

• Kontrolujte dech: Pomalu, zhluboka. Ne lapání po dechu.
• Odkloňte myšlenky: Soustřeďte se na detaily.
• Uvolňujte svaly: Postupně, od nohou k hlavě.
• Uzemněte se: Vnímejte své okolí.
• Známá věc: Kočka, hudba, vůně… cokoli uklidňujícího.
• Odpočinek: Klid, nikoli spánek.
• Léky: Používejte dle lékařského doporučení.

#Pomoc Při Úzkosti #Úzkost #Zvládání Úzkosti