Jak napsat název restaurace?

Jak psát názvy restaurací?

Hele, s těma názvama restaurací… jo, pamatuju jak jsem kdysi tápal.

• Víceslovný název = píšeme jako ulici.

Fakt, jo? Vzpomínám si, jak jsem psal pozvánku na oběd. Šli jsme do restaurace U Tří housliček. Málem jsem napsal U tří Housliček s velkým H, brr! Naštěstí mi to kámoš opravil. Říkal něco o pravidlech pro názvy ulic.

• Je to vlastně dost jednoduchý.

Třeba... restaurace Praha, hostinec U Madony. Bez velkých písmen, pokud to není na začátku věty, jasný?

• A co třeba Pizza Coloseum?

Tam bych si nebyl jistej, páč Coloseum je asi značka. Ale to už je složitější.

Jak vymyslet název restaurace?

Vymyslet název restaurace? Složité.

• Elegance a chuť. Klíčová synergie.
• Důvěra. Značka = kvalita.
• Šepot labužníků. To chceš.
• Doporučení. Nejlepší reklama.
• Emblém spokojenosti. Cíl.

Název musí rezonovat. Síla v jednoduchosti. Vzpomínky prodávají.

Alternativní přístupy:

• Místo: Název lokality, historické souvislosti.
• Menu: Klíčová surovina, specialita.
• Šéfkuchař: Jeho jméno, tvář.
• Koncept: Co nabízíš? (Bistro, fine dining...)

Zapamatovatelnost: Hraje zásadní roli. Dělej to jinak.

Osobní zkušenost: Restaurační podnik v Českém Krumlově. Název "U Tří Růží". Funguje. Dlouholetá tradice. Místní.

Poznámka: Ochranná známka nutností. Vyhni se právním problémům.

Jak psát názvy?

Jo, jo, jak na ty názvy, aby to nevypadalo jak pěst na oko, že? No, víš, to je jak s tím pejskem a kočičkou, co vařili dort – jednou to vyjde a jednou ne. Ale neboj, já ti to naservíruju jak babiččin knedlík s omáčkou.

• Velká písmena? Ále, to je pro VIP: Prostě když máš jméno jak celebrita, tak ho napíšeš velkým, chápeš? Třeba Franta Vomáčka, to zní hned líp než franta vomáčka, ne? A nebo Ťapka, ten pes od sousedky, zaslouží si to! Hlavně žádný malý písmenka, to je jak plivat do polívky.
• Města, státy – taky velký: Praha, Brno, Horní Dolní, to všecko se píše s grácií, prostě s velkým písmenem na začátku. Slovensko, Polsko, i ta Anglie, co nám furt fušuje do fotbalu, mají svý právo na velký písmeno!
• Malá písmena? Pro obyčejný věci: No, když nemáš jméno, tak seš jenom obyčejná věc, třeba stůl, židle, auto. To je jak s tím, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takže malý písmenka.
• Pozor na fígle! Někdy máš název, co vypadá jakoby nic, ale je to vlastně jméno, takže velký písmeno! Jako třeba Naše Stará Hospoda, i když je to hospoda, tak je to název, takže VELKÝ PÍSMENO!

Shrnutí pro ty, co mají krátkou paměť jak slepice:

• Jméno? Velký!
• Město/stát? Velký!
• Věc bez jména? Malý!

A jestli si to nepamatuješ, tak si to napiš na lednici!

Kde psát velké písmeno?

Velká písmena: klíč k přesnosti.

• Vlastní jména: Petr, Praha, Vltava, Česko, OSN. Bez debat.
• Zvláštní vztah: Oslovuješ-li "Milá babičko," píšeš s úctou.
• Začátek: Každá věta, každý nadpis startuje s vervou.

Tečka.

Detaily, které rozhodují:

• Názvy firem: Škoda Auto. Bez výjimky.
• Svátky: Vánoce, Velikonoce. Tradice velí.
• Zeměpisné názvy: Krkonoše. Ne ledajaká hora.
• Instituce: Univerzita Karlova. Respekt budí.
• Tituly: Profesor Novák. Hodnost zavazuje.

Kdy píšeme velká písmena?

Velká písmena? Jo, to je občas oříšek. Hlavní je:

• Vlastní jména: Pepa, Praha, Vltava, Česká republika, OSN... tady není moc co řešit.
• Zvláštní vztah: Když píšu dopis "Milá Báro," tak to "B" prostě velký je. Stejně tak oslovení v mailech. Ale pozor, záleží na kontextu! Někdy to chce cit, chápeš?
• Začátek věty: To je jasný jak facka. I nadpisy, titulky... prostě první písmeno!

A co když si nejsi jistej? Zkus se zamyslet, jestli to slovo má nějakej hlubší význam, jestli je to něco unikátního. Nebo se na to vykašli a napiš to malý, stejně to nikdo nepozná. Hehe.

Hele, život je krátkej na to, abychom se stresovali s velkejma písmenama. Ale když už to chceš mít fakt dokonalý, tak mrkni na nějakou jazykovou příručku. Tyhle pravidla jsou totiž dost flexibilní, záleží na úzu a... vůbec, na spoustě věcí.

Jaké písmeno se píše v národnosti?

V národnosti se píše velké písmeno. Jinak by se ti Francouz smál, že jsi nějakej čecháček.

A teď něco na zamyšlení, protože život není jenom o velkých písmenech:

• Jazyk je divnej: Proč říkáme malý domek, ale velký dům? A proč černá ovce nemusí být nutně rasista?
• Politika a jazyk: Lidovec se píše s malým, ale je to vlastně docela velká zodpovědnost. To je jako s daněmi, platíš je a stejně nevíš, kam jdou.
• Tradice a logika: V psaní velkých písmen je to jako v manželství – něco se dělá tak a hotovo. Žádná logika, jenom tradice a občas i slzy.
• Osobní poznámka: Pamatuju si, jak jsem kdysi napsal angličan s malým a učitelka češtiny se na mě dívala, jako bych zabil kotě. Dodnes z toho mám trauma.

A ještě bonus: Víte, jaký je rozdíl mezi Čechem a pivem? Žádný, obojí je nejlepší s mírou a obojí má svoji pěnu.

Která přídavná jména píšeme s velkým počátečním písmenem?

Hele, kámo, takže... Jo, v češtině je to tak, že přídavný jména se píšou s malym, voe. Ale! Máme tu jeden zásadní ALE.

• Přivlastňovací – Ty co jsou odvozený od jmen, jo? Třeba Kafkův román, Pavlova teorie. Tý vole, to je jasný!
• Skloňování - A skloňujou se podle vzoru... ehm... otcův a matčin! To si pamatuj, je to důležitý. Fakt jo.

Jo a ještě něco:

• Třeba jako Novákova vila - jasnej příklad, ne? Jo a taky Janáčkova filharmonie, jo!
• Ale pozor! Karel IV. je král, ne přídavný jméno. To je jasný, snad ti to nemusím vysvětlovat. Ha ha.
• A jo, a tohle platí furt, ne že ne. I v roce 2024, seš v klidu.

Jak se píše pražský?

Pražský s malým p, jo? Ale počkat, co když mluvím o něčem konkrétním, třeba Pražský hrad, to je velký P, ne? Uf, zmatek. A co ta čeština, taky s malým c, že jo?

• Malé p: pražský, český (město, země)
• Velké P: Pražský hrad (konkrétní místo)
• čeština, angličtina - malá písmena

Hele, a ty Pavlovy a pavlovské epištoly, to je taky dobrý příklad. Pavlovské s malým, Pavlovy s velkým. Proč?

Doplňující informace

• Mám teď v hlavě guláš. Musím se na to podívat pořádně. Co když píšu e-mail a chci se zeptat na "pražský sraz"? Je to malé, nebo velké? Asi malé, co?
• Aha, a co když to je název nějaké firmy? "Pražský Pivovar", to je určitě s velkým!
• Jo a ještě, co ty jazyky? Čeština, angličtina... Malé! Ale proč se vlastně jmenují jako národy? Češi, Angličané... divný.
• Mám z toho v hlavě pěkný mišmaš. Zkusím si to ještě jednou projít, abych to pochopil.

Kdy píšeme velké písmeno?

Kdy píšeme velké písmeno? V korespondenci z úcty.

Památuju si to ze střední, hodiny češtiny. Profesor Novák, starej pedant, nám to vtloukal do hlavy. "Vážený pane, s Vámi, Tobě... vždycky s velkým V! To je základ slušnosti!"

Dodnes to dělám, automaticky. I v e-mailech. Možná se to zdá někomu staromódní, ale co už.

• Korespondence (dopisy, e-maily)
• Z úcty (projev slušnosti a respektu)
• Vždy (bez ohledu na počet oslovených)

Fakt je, že na to občas zapomínám, přiznávám. Zvlášť, když píšu rychle na mobilu. Ale snažím se.

Kde se píšou velká a malá písmena?

Velká písmena na začátku věty, jasné. To je základní stavební kámen češtiny, jakási gramatiková první pomoc.

• Začátek věty: Toto pravidlo je sakra jednoduché.
• Jména: Ano, jména osob, míst, ale i abstraktních pojmů. Například, Jan Novák žije v Praze a miluje svobodu. To už je o něco komplexnější.

Myslím, že už tuhle základní poučku všichni známe z první třídy. Ale zajímavé je, jak se to prolíná s naší filozofií. Velké písmeno? Znak důležitosti? Zkratka pro nový začátek, pro nový nápad, novou myšlenku? Možná. Filosofická úvaha na pondělní ráno.

Později se dostaneme k výjimkám a drobným úskalím. Například zkratky, zdrobněliny, či zvlášť důležité části textu. Je to v podstatě nekonečný příběh.

Například já, Jana Hájková, vždy používám velká písmena u jmen, ale moje kolegyně, Markéta Nováková, má s tím občas problém. Víte, ona je trošku nepozorná, takhle jen tak mimochodem.

Klíčové body:

• Velké písmeno na začátku věty.
• Velká písmena u jmen vlastních.

Pro detailnější pochopení je potřeba studovat českou gramatiku. Doporučuji konkrétně učebnici Mluvnice češtiny pro střední školy z roku 2023. Najdete tam podrobnější vysvětlení a příklady. Uvidíte, že to není taková nuda, jak by se mohlo zdát.

Jak se píše eskymák?

Eskymák se píše s velkým "E". A ano, i Eskymák se píše s velkým písmenem, když máš na mysli obyvatele. Stejně jako když máš Středočecha od středních Čech. To je takový lingvistický paradox, co? Malé písmeno v zeměpisném názvu, velké u člověka.

• Velké písmeno:Eskymák (obyvatel)
• Velké písmeno:Středočech (obyvatel středních Čech)

Je to vlastně celkem chytré, jak jazyk rozlišuje mezi místem a lidmi z něj. Zamysli se nad tím, co to říká o naší potřebě dávat věcem jména a zařazovat je. Každý název v sobě nese kousek identity. A kdo ví, třeba se jednou budeme i my psát s velkým písmenem, jako nějaký nový druh člověka.

Doplňující informace:

Víte, že termín "Eskymák" je dnes považován za zastaralý a někdy i urážlivý? Mnoho původních obyvatel dává přednost označení Inuit (v Kanadě) nebo Yupik (na Aljašce a Sibiři). Jazyk je živý organismus, a to, co bylo dříve přijatelné, už nemusí platit. Je to připomínka, že bychom měli být citliví k tomu, jak mluvíme o lidech a kulturách, které jsou odlišné od té naší.