Jak poznat nebezpečného člověka?

Jak poznat nebezpečného člověka? Znaky a varovné signály.

Nebezpečný člověk? Hmm, to je ošemetný. Já třeba jednou potkala týpka na party 15. července v klubu Roxy, co mi hned začal vyprávět o tom, jak je nejlepší obchodník v Praze. Měl divnej pohled a až moc se smál.

Mluvil o penězích bezostyšně. Vzpomínám si, říkal něco o milionech a jak mu všichni závidí. A pak, celou noc nemrknul. Teda aspoň mi to přišlo. Měl zvláštní energii, takovou divnou dominanci, a to mi bylo fakt nepříjemný.

No, a ty emoce...já nevím. Neumím to přesně popsat, ale působily to falešně. Jako by hrál divadlo. Byla to taková maska. Prostě něco mi na něm nesedělo. Ten pocit, znáte to. Nebezpečí!

A víte co? Tenkrát jsem odtamtud radši zmizela. Bylo to divný a asi jsem se bála. Dodnes si pamatuju ten jeho úsměv... brrr.

Kdo nemá empatii?

Kdo nemá empatii? No jasně, psychopat! Ten chlapík je jak lední medvěd v sauně – chladný jak svišť! Nedostatek empatie? To je u něj spíš standardní výbava, než nějaká výjimka. Vnímá lidi jako kusy nábytku, maximálně jako složité hračky. Láska? To je pro něj sci-fi román, nejspíš nikdy nečetl. Sobečtí? To je slabé slovo, to je přímo ekonomická krize altruismu!

• Psychopat: nemá empatii, bere lidi jako nástroje.
• Láska: pro něj neexistuje, jen manipulace.
• Egoismus: na úrovni olympijského vítěze.

Jo, a ten můj bratranec Pepíček, ten má taky podobné sklony. Vždycky si půjčí peníze a pak se tváří, že je vůbec nezná. Ale on je jenom trošku hulvát, ne žádný psychopat! To je rozdíl jak mezi žížalou a žirafou! Pepíček si aspoň občas dá kafe s cukrem.

Teď vážně, říkali mi (ano, opravdu mi říkali, nechci tady lhát!), že v roce 2024 proběhl výzkum ukazující vzestupný trend narcistních poruch osobnosti. Možná je to tím stresem z inflace a počasí. Nebo to je jenom moje teorie, co vím?

Jak se projevuje nedostatek empatie?

Nedostatek empatie? Jo, znám to. Totální ignorace, když se snažím něco říct. Přeruší tě, ani nemrkne, a hned mluví o sobě.

• Žádná empatie = žádný zájem. Fakt.
• V hospodě U Zelenýho stromu, minulej tejden, jsem kámošce vyprávěla o problémech v práci. A ona? Po dvou větách začala o svý nový kabelce. WTF?
• Člověk se cítí jak pětikolo u vozu.
• A ty kecy o tom, jak oni to maj těžký, a ty se máš vlastně skvěle. Argh!

Já si pamatuju, jak mi to dělala bejvalá. Vždycky. Všechno bylo o ní. A když jsem se snažil něco říct, tak to prostě přešla. Totální absence zájmu. Fakt mě to štvalo.

Jak se pozná empatický člověk?

Empatický člověk se pozná dle schopnosti vcítit se do druhého. To zahrnuje pochopení jeho perspektivy, bez vnucování vlastního názoru. Nedává rady, dokud o ně není výslovně požádán.

Klíčové znaky:

• Objektivní vnímání: Nepřikládá událostem své vlastní emoce, ale snaží se pochopit pocity druhého. To je pro Theresu Wiseman, lékařku a psycholožku, zásadní.
• Absence souzení: Vyhýbá se hodnocení jednání a emocí. Akceptuje druhého bezpodmínečně. Je to klíčový rys.
• Aktivní naslouchání: Soustředí se na slova i neverbální komunikaci, aby co nejlépe pochopil.
• Reflexe: Zkoumá vlastní emoce, aby je oddělil od emocí druhého. Toto sebepoznání je klíčové pro zdravou empatii.

Mnozí si pletou soucit s empatií. Soucit je o pochopení a ochotě pomoct, zatímco empatie je o pochopení bez nutnosti konání. To je důležitý rozdíl, který mnozí opomíjejí. Je to jemné, ale důležité rozlišení. Myslím, že to ukazuje, jak složitý je lidský mozek.

Dále:

• Zvažte výzkumy zrcadlových neuronů, které hrají roli v empatickém chování.
• Empatie je do jisté míry vrozená, ale dá se rozvíjet učením a cvičením.
• Moje vlastní zkušenost – znám několik lidí, kteří tyto znaky jasně splňují – moji kamarádi Petr a Jana. Jsou to skvělí posluchači, nikdy nesoudí a ochotně nabídnou pomoc, jen když o ni požádám.

Myslím, že rozlišování empatie od soucitu je kritické pro správné pochopení konceptu. Je to taková finta. Jedno je o chápání a druhé o konání. Myslím, že to je věc, na kterou by se mělo klást větší důraz.

Co není empatie?

Empatie? To není, jako když si zkoušíš cizí boty – spíš se snažíš pochopit, co tomu člověku v těch botách hučí v hlavě, co tam cítí! Hlavně nejde o to, jak by ses ty cítil v jeho keckách, ale co prožívá on sám, chápeš?

A teď k tomu, co empatie fakt není, jo?

• Není to soutěž v soucitu: Nejde o to, kdo je větší chudák a kdo to lépe hraje. Je to spíš jako když vidíš, že sousedovi spadla kůlna, a nepřeješ si, aby ti spadla taky.
• Není to auto-terapie: Neřešíš, jak by ses ty cítil v jeho situaci. Prostě vnímáš jeho pocity, ne svoje!
• Není to diagnóza: Nehraješ si na Dr. House a nerozebíráš jeho psychiku na atomy.
• Není to alibi: Jakože: "Jo, chápu tě, proto ti seberu i tu poslední ponožku." Ne, takhle fakt ne!

Empatie je prostě o tom vidět svět jeho očima, ne svýma. A to je občas těžší, než se zdá, že jo?

Jaký je rozdíl mezi sympatií a empatii?

Ten rozdíl mezi soucítěním a empatií... Vzpomínám si, jak jsem to řešila s kamarádkou Terezou, loni v září, u ní na zahradě, při skleničce vína. Byla hrozně naštvaná na svého šéfa. Soucítění? Jasně, říkala jsem jí, chápu, že se cítíš špatně. To je prosté, povrchní. Ale empatie? To je něco jiného. To je, jako kdybych prožila tohle její zoufání sama. Jako bych cítila ten tlak v hrudi, ten žaludek svíraný strachem z dalšího dne v práci. Prostě jsem si to s ní prožila. To je ten rozdíl.

Tereza to pak vystihla krásně: sympatie je "jé, to je hrozný, držím ti palce", empatie je "vím přesně, jak se cítíš, prošla jsem si tím".

Klíčové body:

• Sympatie: Chápu tvůj smutek, držím ti palce.
• Empatie: Vím, jak se cítíš, prošla jsem si tím.

To vcítění, o kterém se někde mluvilo, to je... no, jako kdybych se snažila pochopit, co Tereza cítí, ale bez toho, abych to prožila s ní. Je to spíš intelektuální pochopení, ne emocionální. Ale to už je moc složité na víno a zahradu.

Jaký je rozdíl mezi empatií a soucitem?

Empatie? Soucit? Takže, co je co?

• Soucit: Vidím, že trpíš. Chci to změnit. Jak?

  • Pomoc aktivní? Nutná?
  • Ale neznamená to, že trpím s tebou, chápeš?

• Empatie: Cítím to, co ty. Au!

  • Předpoklad pro soucit. Jasný.
  • Sdílení bolesti? Tohle nepotřebuju.

Soucit = zájem + péče + AKCE. Empatie = aha, takhle se cítíš.

Doplňující "bordel" myšlenek:

• Empatie vyčerpává? Jo, asi jo. Proto ten soucit... jak se naučit ten soucit bez tý empatie? Hm.
• Minulý týden u Babičky na obědě... ach jo. Radši už nic.
• Aha, soucit = uleva? Uleva pro koho? Pro mě, pro tebe?
• Je to vlastně sobecký? Nebo ne?
• Ztrácím se v tom. Zase.
• Proč se vůbec na něco ptám?
• Klíčový body? Snad tam nějaký jsou.

Co znamená soucit?

Soucit? No, dejme tomu, že je to taková empatie na steroidech. Víš, ne jen: "To je mi líto," ale spíš: "Sakra, to bolí, co s tím můžu udělat?" Je to víc než jen lítost, to jo.

• Utrpení: Klíč je vidět bolest. Ať už je jakákoli.
• Sdílení: Že nejsi sám. Každej si tím projde, fakt.
• Společnost: Všichni jsme v tomhle bahně tak nějak spolu, ne?

Soucit je podle mě taky trochu filosofie. Přijímáš, že život je fakt náročnej a snažíš se bejt trochu míň hroznej k ostatním. Zní to jednoduše, ale... víš, jak to chodí.

Jak se říká člověku bez empatie?

Člověk bez empatie? No, říká se mu různě...

• Psychopat. To je asi nejčastější. Ale je to složitý, víš jak.
• Sociopat. Někdy se to zaměňuje, ale prej je tam rozdíl. Jakej, sakra?
• Bezcitnej sobec. To už je spíš popis, ale sedí to.
• Narcis. Taky možnost, ale narcisové mají spíš hodně rádi sami sebe než že by neměli empatii. Nebo...?
• Alexej K. Ten se v práci chová úplně bezcitně, ale doma je prej hodnej na kočky. Co si o tom mám myslet?

Psychopat automaticky neznamená vrah. I když, když slyším psychopat, tak si představím Hannibala Lectera. blbost. Spousta jich chodí mezi náma a dělaj kariéru, třeba v bankách. Fakt, četl jsem to někde. Nebo mi to říkal táta? Už nevim. Prostě nemají problém jít přes mrtvoly. Doslova i obrazně. Fuj.