Jak se vyhnout Alzheimeru?

Bojím se Alzheimera. Vážně. Viděla jsem ho u babičky… ta zmatenost, ta bezmoc. Je to děsivé. A co já? Co když se mi to taky stane? Snažím se dělat, co můžu. Luštím sudoku – fakt se u toho někdy zapotím! – a zkouším se učit španělsky. Asi teda spíš tak pokulhávám, ale lepší než nic, ne? Slyšela jsem, že je dobré trénovat mozek. Jako sval. Jako když cvičíš v posilovně. No a mozek je taky takový sval, jenom neviditelný. Babička teda nic takového nedělala… vždycky říkala, že křížovky jsou pro starý báby. A teď… teď už ani neví, kdo jsem. Je to hrozně smutný.

Jasně, že s věkem člověk trochu zapomíná. Kde mám klíče? Co jsem to chtěla říct? Ale tohle je jiný. Alzheimer bere všechno. Myšlení, řeč… prostě všechno. Pamatuju si, jak babička dřív vyprávěla ty nejúžasnější historky z mládí. Do detailu. A teď? Teď si ani nevzpomene, co měla k obědu. Hrůza!

Taky jsem četla někde – teď nevím, kde přesně, bylo to asi na internetu – že důležitá je i zdravá strava. Že prej nějaká středomořská dieta je dobrá. Olivový olej, ryby, zelenina… No, snažím se. Ale občas zhřeším, co si budem povídat. Čokoláda je moje slabost! A co teprve ty babiččiny buchty… ty mi teď tolik chybí. Říkali, že Alzheimera má asi 60 procent lidí s demencí. To je šílený číslo, co? Šedesát procent! Musím na sobě fakt makat, ať se tomu vyhnu.