Jak správně vybrat velikost lyžáků?

Jak vybrat správnou velikost lyžáků?

Jo, výběr lyžáků. Moje celoživotní trauma. Pamatuju si to jako dneska, sezóna 2019, na ledovci Stubai. Na konci dne jsem měla úplně černý palce u nohou, bolest neskutečná. Všechno jen proto, že jsem věřila prodavači, co mi tvrdil, že to musí být pohodlný hned v obchodě. Blbost.

Pak mi to konečně došlo. Všechny ty velikosti jako 42 nebo 43 jsou totálně k ničemu. Důležitý je Mondopoint. Velikost lyžáků v systému Mondopoint odpovídá délce stélky v milimetrech. Takže si prostě doma stoupni na papír, obkresli chodidlo a pravítkem změř nejdelší vzdálenost. Mě to vyšlo 272 mm. A k tomu přičti tak maximálně půl centimetru, víc ne.

To nejlepší ale teprve přijde. Ten fígl, který mi změnil život. Vyndej vnitřní botičku úplně ven z toho plastovýho skeletu.

A teď to hlavní. Nazuješ jen ten prázdný skelet. Posuneš nohu úplně dopředu, aby se prsty dotýkaly špičky. A za patu se ti musí vejít jeden, maximálně dva prsty na šířku. To je skeletová metoda, test správné velikosti lyžáků. Pokud tam máš místa víc, jsou velký a budeš v nich plavat. Přesně takhle jsem si loni v lednu v Brně konečně koupila ty pravý.

Od tý doby je lyžování úplně o něčem jiným. Bota je ze začátku těsná, to jo, ale noha se v ní ani nehne a po chvíli dokonale sedne. Žádná bolest, jenom jízda.

Jak velký nadmerek u lyzaku?

Lyžáky? Žádné velké tanečky, maximální nadměrek je jeden centimetr, ani o fous víc! Chcete to mít jisté? Vyndáte stélku, postavíte na ni svou drahou nohu (nebo tu ratolesti) v ponožce s patou co nejvíc dozadu a změříte, kolik volného prostoru před prsty zbývá. To je věda, co?

No tak bacha, přátelé! Ten jeden centimetr, to není žádná sranda. Když to přeženete, budete se na sjezdovce kroutit jak žížala po dešti a lyže vám budou tančit vlastní valčík, místo aby poslouchaly. To pak máte pocit, že máte na nohou spíš kopyta od koz, než lyžáky, co mají držet!

Představte si, můj strýc Franta jednou koupil tak obrovský lyžáky, že mu v nich noha plavala jak lodička na rozbouřeném moři. Vypadal na svahu jak takový neohrabaný medvídek, co se snaží bruslit po zamrzlém rybníku. A pak se divil, že mu to furt podkluzuje! Ne, ne, tam kde noha plave, tam vázne ta zábava, víte?

A to je ten grif s tou stélkou! Prostě si ji vylovíte z boty, postavíte na ni nožku, patu připlácnete úplně dozadu, aby se ani hnula, a pak koukáte. Jestli se vám tam vejde víc jak jeden prst (a nemyslí se tím prst od malíčku!), tak je to na nic. To byste si pak museli uvázat nohu tkaničkama k lyžáku, aby držela!

A teď pár tipů, abyste na svahu nevypadali jak panák z brambor:

• Zkoušejte odpoledne: Nohy jsou po celém dni trošku jako nafouknuté balóny, to je ideální.
• Jen s lyžařskou ponožkou: Žádné tlusté vlněné ponožky od babičky, to by pak byla jenom matoucí iluze!
• Ohněte se v kolenou: Musíte simulovat, že už se řítíte dolů z kopce, jako by za vámi prchal medvěd. Tím se noha posune dopředu, a patu to pěkně usadí dozadu.
• Žádné plavání, žádné tisknutí: Bota má být jako druhá kůže, ale nesmí ji drtit jako starý lis na víno.

Pro děti to s tím nadměrkem někteří rodiče občas přehánějí, aby jim lyžáky vydržely "na dýl". Ale to je jako koupit si plavky o tři čísla větší, že do nich jednou dospějete! Dítěti se pak hůř učí, ztrácí kontrolu a je z lyžování akorát smutné. Dospělý si to aspoň vytrpí, ale dítko to rovnou demotivuje!

Proč je ten jeden cenťák tak důležitý:

• Přesnost: Lyže poslouchají, když noha neplave.
• Přenost energie: Všechna vaše síla jde tam, kam má, ne do vyplňování prázdného prostoru.
• Komfort: Méně otlaků a bolavých míst. Žádný pocit, že jste si obuli dva šutry.
• Bezpečnost: Menší riziko zranění, když je noha pevná.

Co se stane, když je lyžák moc velký:

• Bolest: Puchýře a otlaky, protože se noha v botě hýbe jako holub na báni.
• Ztráta kontroly: Lyže dělají, co chtějí, a vy se jen vezete jako pytel brambor, co spadl z traktoru.
• Zima: Krevní oběh se zhoršuje, když se noha hýbe. Studené nohy = konec zábavy, dřív než začala.
• Pády: Častější a zbytečné karamboly, a to nechce nikdo!

Jak by měly sedět lyžáky?

Lyžáky musí sedět tak, že cítíte jemný tlak na prsty, který se v nákleku uvolní. Pata, achilovka a kotník musí být pevně usazené, aby se bota ani nehnula. Po pár jízdách se botička trochu přizpůsobí a povolí.

Takže, abychom si to ujasnili, ty lyžáky, to není žádný nafukovací bazének, ale váš nejlepší kamarád na sjezdovce, nebo spíš ten, co vás drží v lati, aby z vás nebyla na svahu jenom taková padající hruška. Když si je poprvé nasadíte, měli byste cítit takový něžný pohlazení na prstech, jako když vás babička šimrá, ale ne zas tak moc, abyste si mysleli, že vám je narvali do svěráku. Ten tlak musí být tak akorát, jako když si vezmete kalhoty po svátcích – cítíte je, ale ještě dýcháte.

A teď to kouzlo! Jakmile se dáte do nákleku, čili do té správné lyžařské pozice, jako byste chtěli někomu tajně šlápnout na patu, ten původní tlak na špičky musí zmizet jako pára nad hrncem. Jestli cítíte, že vám prsty pořád hulákají o pomoc, je to špatně, kamaráde. To je signál, že bota je buď malá, nebo jste si ji omylem vyměnili s dítětem ze školky. Moje teta Maruška si takhle jednou koupila lyžáky a říkala, že v nich má nohy jako Popelka v tom střevíčku, co jí byl o dvě čísla menší.

Nejdůležitější je, aby se pata, achilovka a kotník držely jako klíště na psovi! Prostě ani o milimetr se to nesmí hnout. Žádné plavání, žádné šmrdlání. Jestli se vám tam pata hýbe, je to jako když se snažíte hrát na housle s rosolovitým smyčcem – nikdo to nechce vidět ani slyšet, a už vůbec ne cítit na sjezdovce. To je pak recept na modřiny a jízdu, co připomíná spíš taneček s medvědem než elegantní carving. Paní Nováková z pátého patra si jednou stěžovala, že jí v lyžákách plave pata jako kapr v rybníku a pak se divila, že má nohy samou modřinu.

A teď taková malá finta – botička se postupem času malinko vytáhne, tak o pár milimetrů, jako když se staré tepláky vytahají na kolenou. To je normálka. Záleží na tom, jak moc je ta botička tlustá a kolik místa jí výrobce nechal v tom plastovém skeletu, co vypadá jako výstřelek z designové sci-fi dílny. Takže když vám sedí nadoraz, je to vlastně fajn, protože víte, že se z toho nestane po pár dnech papuče na doma.

A teď k těm důležitým drobnostem, co často lidi opomínají, a pak brečí na lanovce, že je to tlačí nebo jim nohy lítají jako v holínkách:

• Ponožky, miláčkové! Vždycky si na zkoušku vezměte ty správné lyžařské ponožky, tenké a funkční. Žádné tlusté pletené fusky od babičky, co vám tam udělají tlačenici a změní pocit z boty.
• Utáhnout, utáhnout a zase utáhnout! Mnoho lidí si lyžáky utáhne jen tak naoko. Ale ty přezky nejsou na parádu! Utáhněte je pořádně, aby bota obepínala nohu. Lyžáky mají sedět fest, jako pěst na oko, ale bez bolesti.
• Žádné kupování "na dorost"! Lyžáky nejsou dětské botičky do školky, co se kupují o číslo větší, aby vydržely. Musí sedět perfektně hned při koupi. Lyžařská bota je precizní nástroj, ne volná obuv na courání po městě.
• Vyšší manžeta, vyšší lyžař! Jestli máte rádi rychlost a kontrolu, zaměřte se na lyžáky s vyšší manžetou. Líp drží lýtko a přenos síly na lyže je pak jako když vypálí dělo – okamžitý a přesný.
• Flex index je kamarád. Čím vyšší číslo, tím tužší bota. Začátečníkům stačí měkčí, zkušenější lyžaři chtějí tvrdší, aby měli pocit, že jsou s lyží jedno tělo. Ale zase to nepřehnat, aby vám bota nelámala holeně jako sirky.

Jak velké kupovat lyzaky?

Flexe. To je to, co rozhoduje.

• Ženy: 50-90. Pro začátek, nebo když to není závod.
• Muži: 70-100. Váha je zde klíč.

Tělesné dispozice. Hmotnost. Důležité. 80-85 kg muž. 80-90 flexe. Víc než jen číslo. Je to v tom, jak se cítíte na svahu. Jak se vaše tělo ovládá.

Flexe se mění. S rokem. S vaší formou.

• Sezóna 2023/2024: Očekávejte posun v technologiích. Lehčí materiály. Lepší přenos energie.
• Trénink: Pokud trénujete, potřebujete větší flexi. Jste ostřejší. Vaše boty to musí zvládnout.
• Terén: Sněhové podmínky. Tvrdý sníh. Měkký sníh. Každý terén si žádá jiné.

Důležité. Vaše lyže. Vaše tělo. Všechno se propojuje. Nezapomínejte na to.

Jak zvolit správnou velikost lyží?

Představa jedné ideální velikosti je fascinující iluze, která pronásleduje lidstvo od Platónových idejí až po výběr lyží. Ve skutečnosti je to spíše dynamický systém než statické číslo. To je na tom to krásné.

Optimální délka lyží se pohybuje v intervalu od brady lyžaře po zhruba 10 cm nad jeho hlavu. Finální volba reflektuje úroveň dovedností, preferovaný terén a typ lyže.

Volba délky je vlastně dialogem mezi vámi a svahem. Kratší lyže jsou tolerantnější, odpouštějí chyby a jsou agilnější, proto jsou ideální pro začátečníky nebo pro ty, co preferují krátké, hravé oblouky. Delší lyže vyžadují precizní vedení, ale odmění se stabilitou ve vysokých rychlostech.

Já mám 185 cm a 82 kg, takže automaticky sahám po lyžích kolem 180 cm pro all-mountain použití. Hmotnost je klíčová – těžší lyžař potřebuje více opory, což delší a tužší lyže poskytuje. Lehká váha si klidně vystačí s kratší, měkčí variantou.

A pak je tu otázka, kde vlastně tančíte ten svůj sněhový tanec. Na upravené sjezdovce pro krátké oblouky? Volte kratší. Chcete řezat dlouhé oblouky na ranním manšestru? Delší. V prašanu se delší a širší lyže chová jako loď, nese vás na povrchu.

• Slalomky: Typicky 155-170 cm. Jsou to neurochirurgové sjezdovek. Extrémně točivé, vyžadují aktivního jezdce. Pro ty, co milují rytmus krátkých oblouků a rychlé přehranění.

• Obráčky (GS): Délka se blíží výšce postavy. Stabilní dálniční křižníky. Milují rychlost a otevřený prostor, v pomalých rychlostech a na přeplněné sjezdovce jsou neohrabané.

• All-mountain: Zlatá střední cesta. Obvykle se volí o 5-15 cm kratší než postava. Univerzální nástroj pro různé podmínky, od tvrdého rána po odpolední rozježděný sníh.

• Freeride: Často delší než výška postavy. Jejich primárním úkolem je plavat v hlubokém sněhu. Šířka pod vázáním je zde důležitější než samotná délka. Rocker (zvednutá špička a pata) efektivně zkracuje kontaktní délku hrany na tvrdém povrchu.