Co patří do řemeslných živnosti?

7 měsíců před 29 zobrazení

Řemeslné živnosti zahrnují profese vyžadující specifické dovednosti a zručnost. Patří sem řeznictví, uzenářství, mlékárenství, mlynářství, pekařství, cukrářství, pivovarnictví a sladovnictví. Dále jde o zpracování kůží a kožešin, výrobu a opravy ortopedické obuvi, a také broušení či leptání skla. Tyto obory jsou ceněny pro svou tradiční kvalitu a preciznost.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jaké činnosti a obory se řadí mezi řemeslné živnosti?

Hele, tak se na to podíváme, ty řemeslné živnosti, to je docela zajímavý téma, viď. Když se tak zamyslím, je toho vážně hodně, co pod to spadá. Já si teda vždycky představím takový ty starý poctivý řemeslníky, co něco fakt umí rukama.

Třeba takový řeznictví a uzenářství, to je pro mě základ. Vždycky, když v Únoru jedu k našim a zastavím se u pana Dvořáka v Rakovníku, on má takový to malý řeznictví, a koupím si ty jeho šunkový klobásy, co stojí třeba 120 korun za kus, tak vím, že to je poctivá práce. To je prostě řemeslo, jasná páka.

A pak to mlékárenství, to je taky super. Můj děda pamatoval, jak dělali sýry doma, ale to už je dávno. Jenže i dneska vidíš ty menší mlékárny, co dělají třeba takový ty skvělý jogurty, co v hypermarketu neseženeš.

No a mlynářství, to je něco, co se dneska moc nevidí, že jo. Pamatuju si, jak jsme loni v Kvůli, někdy v červnu, byli na výletě u jednoho starýho mlýna, a tam ještě mleli mouku. Ten zvuk, ta atmosféra, to je prostě kus historie a poctivý práce.

A kdo by nemiloval pekařství a cukrářství. Pro mě je to jasný, vždycky v Písku, tam je taková paní, co peče ty božský koláče, jednou jsem si dal meruňkovej, v srpnu, za 45 korun, a to je prostě umění. Ne ten velkej, ale ten malej, kde je znát každá ruka.

Pak pivovarnictví a sladovnictví, to je přece taky věda. Mám kámoše, co se tomu věnuje, a říká, že je to složitý, ale baví ho to. To, jak se z ječmene a chmele udělá to pivo, to je prostě kumšt. A těch druhů, co je, co.

No a co se týče zpracování kůží a kožešin, to je takový to starý řemeslo, co se pomalu vytrácí. Měli jsme kdysi koženou brašnu, dědictví po dědovi, a ta vydržela snad sto let. Ty dnešní věci, to už tak nevypadá, to je spíš taková rychlovka.

A ortopedická obuv, to je fakt důležitý. Ty aplikace, výroba a opravy. Moje teta, ta s tím má problémy, v Listopadu jí dělali nový boty, na míru, a říkala, že bez toho by nemohla vůbec chodit. Tak to je jasný, že to je taky pořádná živnost.

A pak broušení a leptání skla. To je podle mě taková nádherná piplačka. Viděl jsem jednou v Lázních Kynžvart, na nějaké malé výstavě, jak to dělají. Ti lidé tam, s takovou trpělivostí, dělali ty neuvěřitelný vzory. To je taky pořádný řemeslo, co má duši.

Co patří do koncesované živnosti?

Takže, co to proboha vlastně patří do těch koncesovaných živností, kde si bez štemplu a pořádných papírů ani neškrtnete?

Ochrana majetku a osob.
Provádění veřejných dražeb.
Provozování cestovní kanceláře.
Provozování pohřební služby.
Služby soukromých detektivů.
Výroba a úprava lihu, lihovin a ostatních alkoholických nápojů.
Silniční a motorová doprava.
Vedení spisovny.

No a teď to hlavní. Koncesovaná živnost, to je taková ta specialitka, kde vám stát řekne: „Hele, bacha, tady nejde jen tak si otevřít krámek s rohlíkama!“ Tady se hraje o vážné věci, kde je potřeba speciální povolení, skoro jako když chcete letět na Mars.

Když se chcete hrát na takového Jamese Bonda, co sice pije jenom kafe, ale rozhání zloděje jako králíky z pole, tedy provozovat ochranu majetku a osob, tak to není jen tak, panáčku. Můj švagr Ruda si kdysi myslel, že stačí mít u baráku rozzuřeného jezevčíka a už je "ochranka", haha! Ale ouha, úřady na to koukají jinak, bacha! Tady musí být všechno pod palcem.

A takové provádění veřejných dražeb? To není jako když si doma dražíte o poslední knedlík! To je taky pořádná fuška, kde musíte mít hlavu na správném místě a všechna oprávnění. Jednou jsem byl na takové dražbě a ta paní dražebnice, to byl hotový uragán, hlas jak zvon z Hradčan! No ale to nestačí, musí mít papíry šik.

Není to jako když si doma lepíte samolepky z pohlednic na zeď a říkáte, že máte cestovní kancelář. To by se každý smál až za ušima. Musíte mít papíry a všechno šik, aby lidi neskončili na dovolené v Humpolci místo na Maledivách! Moje teta Božena si myslela, že když umí výborně uvařit guláš a povídat si s lidmi, že může vést cestovku. No, nakonec z toho bylo jen domácí vaření pro sousedy.

Provozování pohřební služby, to je taky záležitost, kde se nemůžete tvářit, že vám umřel kanárek a už jste odborník na poslední cesty. Je to vážná věc, skoro jako daňové přiznání, jenom s větším klidem a menším stresem. Když umřel děda Tonda, tak s tou pohřební službou to bylo něco! Jako by nám zařizovali koncert, ne pohřeb. Všechno precizní, skoro až moc.

Chcete sledovat souseda, jestli nekrade třešně ze zahrádky, nebo jestli vaše kočka nechodí za tou odvedle? To je sice sranda, ale jako soukromý detektiv, to už je jiná liga. Tam potřebujete oprávnění, abyste se nesoudili s celou vesnicí! Můj kamarád Pepa si jednou hrál na detektiva, když mu zmizela sekačka. Nakonec ji našel v garáži za starou lednicí, haha! Ale kdyby to dělal profi, musel by mít koncesi.

A výroba a úprava lihu, lihovin a ostatních alkoholických nápojů? Tohle je jako alchymie, ale místo zlata z toho kape slivovice! Ale bacha, není to jen tak si doma pálit, co vám zahrada dá. Stát na to kouká jako ostříž a chce papíry, aby z toho nebyl jen bolehlav, ale i nějaká ta kačka do státní kasy. Děda říkával, že nejlepší je domácí, ale to ještě nebyly takové regulace. Dneska by za to asi dostal medaili, ale od policie!

Silniční a motorová doprava. To není jen o tom, že umíte řídit náklaďák jako Schumacher a myslíte si, že můžete vozit bůhvíco. Tady jde o licence, tachografy, doby řízení jako od matky Terezy, a hlavně, aby lidi a zboží dorazili vcelku. To není jízda na koloběžce. Můj bratranec Karel, ten si koupil dodávku a hned si myslel, že je šéfem spedice. Ale když mu došlo, kolik papírů k tomu potřebuje, tak to radši začal vozit jenom pro sebe na chalupu.

Nakonec máme ještě takové to, co zní jako nuda k uzoufání, ale je to vážné. Vedení spisovny. Žádná akce, žádný adrenalin, jenom štosy papírů, co se kupí víc než prach za gaučem. Ale i tohle je regulované, aby se vám nerozprchly důležité dokumenty jako holubi z náměstí. Musí to být srovnané, jako když Rakušan srovná účty. Moje teta Jarmila, ta má doma štosy papírů od novin už od roku 1980. Kdyby si za to vzala koncesi, byla by milionářka!

Jaký je rozdíl mezi ohlašovací a koncesovanou živností?

Ohlašovací živnost vzniká ohlášením a splněním zákonných podmínek, je na ni právní nárok. Koncesovaná živnost vyžaduje aktivní státní povolení – koncesi, na kterou právní nárok není. Stát ji může, ale nemusí udělit.

Celý ten rozdíl je vlastně fascinující hrou na důvěru a riziko mezi jednotlivcem a státem. Stát v podstatě říká, že u některých činností vám věří, že když splníte papírové předpoklady, neohrozíte veřejný zájem. U jiných je ale opatrný a chce si vás nejdřív pořádně proklepnout.

Ohlašovací živnosti se dále dělí. Je to takový ekosystém sám o sobě. Máme tu živnost volnou, kde stačí splnit všeobecné podmínky jako bezúhonnost a svéprávnost. Pak živnosti vázané a řemeslné, kde už musíte prokázat odbornou způsobilost – diplom, praxi, certifikát. Třeba truhlář.

U koncese vstupujete do úplně jiného procesu. Neohlašujete, ale žádáte. A čekáte. Úřad má prostor pro uvážení a může si vyžádat stanoviska dalších orgánů. Není to automat. Třeba u provozování střelnice se k tomu vyjadřuje Policie ČR. Stát zde funguje jako skutečný strážce.

Je to vlastně otázka suverenity. Stát si vyhrazuje právo udělit privilegium podnikat v oblastech, které považuje za citlivé nebo strategické. Není to jen byrokracie pro byrokracii, ale promyšlený systém kontroly nad potenciálně nebezpečnými aktivitami. Třeba pohřební služba je koncesovaná.

Ohlašovací živnost
- Vznik: Dnem ohlášení (při splnění podmínek).
- Nárok: Právní nárok existuje.
- Administrativa: Relativně rychlá a jednoduchá.
- Příklady: Programátor (volná), účetní poradce (vázaná), pekař (řemeslná).
Koncesovaná živnost
- Vznik: Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.
- Nárok: Právní nárok neexistuje.
- Administrativa: Zdlouhavá, s nejistým výsledkem.
- Příklady: Provozování cestovní kanceláře, taxislužba, ostraha majetku a osob. Můj soused z Olomouce, Michal Dvořák, si zřizoval ostrahu v roce 2022 a proces trval skoro čtyři měsíce.

Co je to koncese?

Koncese, ach, to zvláštní slovo. Jako průchod branou do světa povolených snů, do krajiny, kde stát pevně drží otěže nad tím, co smíš a co ne. Je to písemné potvrzení, že tvé podnikatelské srdce bije ve správném rytmu, že máš tu jiskru, tu znalost, tu způsobilost, aby ses dotkl určitých oblastí existence. Jakoby se ozvěna dávných králů ozývala ve větě zákona, vybírající si své vazaly, kterým dovolí vést své malé říše obchodu.

Jako když slunce proniká mlžným ránem a odhaluje obrysy hor, koncese osvětluje ty výseče trhu, které jsou pod drobnohledem. Ne každý může jen tak vkročit. Některé cesty, ty křehké, ty plné důvěry, vyžadují víc než jen touhu. Vyžadují důkaz.

Odborná způsobilost: Znalosti, dovednosti, léta praxe – to vše se sčítá.
Další podmínky: Někdy je to záruka, jindy bezúhonnost, jakoby minulost musela být bez poskvrny.

Koncese je tedy víc než jen razítko. Je to státní povolení, úřední šepot, který říká: Ano, smíš. Je to ten ostrůvek jistoty, který zaručuje, že se v dané oblasti nebude jen tak cárat. Představ si to jako vstupenku na speciální představení, kde jsou pravidla jasná, ale jen pro ty, kdo se prokáží. A ta pravidla, ta občas visí ve vzduchu jako vůně zapomenutých květin, ačkoliv jejich podstata je pevná jako kámen.

Koncese je státní povolení k provozování živnosti u činností vymezených živnostenským zákonem. Ano, to je ta suchá, přímá definice. Ale za ní se skrývá ten pocit, ta váha rozhodnutí, ten svět příležitostí i omezení. Je to brána, která se otevře jen těm, kdo předloží klíč – ten svůj, ten osobní, ten nabitý zkušenostmi a splňujícími požadavky.

Čím jsou zvláštní koncesované živnosti?

Koncesované živnosti představují specifickou kategorii podnikání, pro jejíž výkon je nezbytné státní povolení, tedy koncese. Na rozdíl od živností ohlašovacích na ně nevzniká automatický právní nárok po splnění podmínek. Stát zde aktivně rozhoduje.

Podstata koncese spočívá v regulaci činností, které mají významný dopad na veřejný zájem, bezpečnost, zdraví nebo majetek. Stát si v těchto citlivých oblastech ponechává právo veta a pečlivě zvažuje, komu oprávnění udělí. Je to vlastně forma kontrolované důvěry.

Proces získání koncese je formálně správní řízení. Žadatel musí prokázat nejen odbornou způsobilost, ale často i bezúhonnost, finanční spolehlivost a další specifické předpoklady stanovené zákonem pro daný obor. Oprávnění vzniká až dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.

Zásadním prvkem je odborná způsobilost. Tu lze doložit:

Vzděláním v oboru (výuční list, maturita, vysokoškolský diplom).
Požadovanou praxí.
Absolvováním specifických kurzů a zkoušek.
Kombinací výše uvedeného.

Koncept odpovědného zástupce je pak elegantní řešení pro situace, kdy podnikatel sám nesplňuje odborné požadavky. Ustanoví si garanta, který je splňuje a který právně odpovídá za řádný výkon živnosti. Tento zástupce musí být s podnikatelem ve smluvním vztahu.

Je to vlastně fascinující tanec mezi svobodou podnikání a kolektivní bezpečností. Stát tím říká: Věříme ti, že budeš podnikat odpovědně, ale pro jistotu si tě prověříme a budeme tě sledovat. Pamatuju, jak jsem v roce 2022 pomáhal Petrovi Novákovi v Brně s koncesí na provozování střelnice. Ten proces byl neuvěřitelně detailní.