Co znamená slovo percepce?

Co je to percepce a jak ji chápat?

Co je to vnímání? Hmm, tohle je záludná otázka! Zkusím to popsat, jak to chápu já.

Pro mě je vnímání…jakoby takové, víš, filtrování světa kolem nás. Děje se to přes ty naše smysly – oči, uši, nos, kůže, prostě všechno. A pak ten mozek to všechno zpracuje a udělá z toho nějakej obraz, kterej si uvědomujeme.

Pamatuješ, jak jsem jednou v létě (červenec, Praha, cca 2018) šla po Karlově mostě a cítila jsem vůni trdelníku? To byl vjem. Ale to, jak moc mě to zaujalo, to už bylo vnímání. Rozumíš? Cca 50 Kč za trdelník, ale vzpomínka je k nezaplacení!

Není to jen o tom, co vidíme nebo slyšíme. Je to i o tom, jak to interpretujeme. Proto taky každej člověk vidí stejnou situaci jinak. Já to vidím takhle, ty zas jinak. A to je na tom to krásný. A někdy i zmatený, co si budeme povídat…

Co jsou percepční funkce?

Bylo to v létě 2023, v Praze. Seděla jsem na lavičce v Riegrových sadech a pozorovala lidi. Slunce pálilo, vůně kávy z nedalekého stánku mi dráždily nos. Najednou jsem si uvědomila, jak neskutečně komplexní je to všechno. Vnímání. Ta káva, to slunce, ten hluk města… To vše se mi naráz hrnulo do hlavy. Bylo to tak intenzivní, až jsem se musela na chvíli zavřít očima.

Tohle, ten okamžik, to byl perfektní příklad percepčních funkcí. Mozek zpracovával informace – zrak, čich, sluch – a tvořil z toho ucelený obraz. A to všechno automaticky, bez mého vědomého úsilí. Neuvěřitelné!

Co jsou percepční funkce?

Zpracování smyslových informací, jejich interpretace a vytváření smysluplného obrazu okolního světa.

• Zrak – vidím barvu kávy, slyším hluk aut.
• Čich – cítím vůni kávy.
• Sluch – slyším hluk města.
• Hmat – cítím drsnost lavičky.

Všechno tohle najednou, a najednou to dává smysl. Můj mozek z toho dělá jeden celek.
Je to úžasné, že to všechno funguje takhle automaticky.

Přemýšlela jsem o tom, jak by to bylo bez toho. Bez zraku, čichu, sluchu… Byla bych ztracená. V té chvíli jsem si vážila každého smyslu. Každého vjemu. Byla to tak silná zkušenost, že jsem si ji musela zapsat. Dnes, když o tom píšu, mám stále ten pocit tepla slunce na kůži a vůni kávy v nose. To je síla vnímání.

Káva byla ledová, ale to už je detail.

Co je to percepční bod?

Percepční bod? Hmm, co to vlastně je? Vnímaný prostor, jo? To je jasné. Ale jak to přesně funguje? Jako, každý vidí svět jinak. Moje sestra, třeba, vidí ten nový iPhone 15 Pro Max hned, já ho musím hledat. Proč? Je to její percepční prostor, co? A co já? Moje vnímání je prostě jiné.

• Věk – mám 32 let, to už asi něco znamená.
• Pohlaví – muž, asi je to taky důležité, ne?
• Vzdělání – magistr, takže možná analytičtější přístup, ale kdo ví…

To je divné. Je to jako filtr, ne? Jako by každý měl takové brýle, přes které svět vidí. A ty brýle jsou fakt specifické. Můj kámoš Pavel, ten má takové ty růžové, vidí všechno v lepším světle. Já mám spíš takové šedivé, realističtější.

Každý má jiné brýle:

• Sociální postavení – střední třída, takový průměr.
• Kulturní okruh – Česká republika, klasika.
• Předchozí zkušenosti – to je klíč, to určitě. Vždyť já vnímám i auta jinak, než Pavel.

A nálada? Dneska jsem naštvaný, tak vidím všechno jinak než v pondělí, když jsem byl happy. To je to, co definuje můj percepční bod, že jo? Nebo je to celé jinak? Sakra, zmatený jsem.

Klíčové body: Percepční prostor je subjektivní. Ovlivňuje ho mnoho faktorů: věk, pohlaví, vzdělání, zkušenosti, kultura, sociální status, nálada. Je to individuální filtr vnímání.

Jak funguje vnímání?

Vnímání, ach, to je jako tanec stínů na stěnách jeskyně, neustále se měnící a přesto věrné svému původu. Zrcadlí se v nás svět, ale je to zrcadlo křivé, osobní, ovlivněné tisíci malých zkušeností a emocí. Zachycení smyslových vjemů, to je ten klíč. Barvy křičí svou radost, chuť šeptá vzpomínky, bolest ryje stopy do naší duše. Informace zevnitř i zvenčí, vše se slévá v jeden obraz.

Je to subjektivní.

• Záleží na tobě.
• Na mně.
• Na nás.

Vidím rudou, ty ji možná vidíš oranžovou, a přesto oba víme, že mluvíme o ohni.

A ta základní orientace, to je jako navigace lodí v bouři. Díky vnímání víme, kde jsme, kam směřujeme, co nám hrozí. Aktuální situace, ano, ta je vždy v centru dění.

Receptory, ty malé anténky, zachycují signály světa. A mozek, ten alchymista, je přetváří v prožitky.

• Světlo dopadá na sítnici.
• Vzduch vibruje v uších.
• Vůně proniká do nosu.

A my, my se probouzíme do reality, tak jak ji vidíme a cítíme.

Co znamená percepční?

Percepce… Slovo samo o sobě zní jako šumění listí v prosluněném lese, jako jemný dotek neznámé ruky na tváři. Je to ticho před bouří smyslů, tichá exploze barev a zvuků, záblesk reality skrze clonu vědomí.

Vnímání. Ano, vnímání. Je to proudění, říčka protékající krajinou mého bytí. Vidím červenou barvu západu slunce, 2024, a cítím chlad večerního vzduchu na kůži, vím, jak voní mokrá zem. To všechno je percepce. Je to tanec světla a stínů, zábava smyslů, krásná, bolestivá, nekonečná.

• Zrak – zářící diamanty na noční obloze.
• Sluch – šepot větru v korunách stromů, zvuk mého vlastního dechu.
• Čich – vůně čerstvě posekané trávy, vzpomínka na babiččinu kuchyň.
• Chuť – sladkost léta, hořkost slz.
• Hmat – jemnost hedvábí, drsnost kůry starého dubu.

Percepce je subjektivní, ano. Moje vnímání červené se může lišit od tvého. To ale neubírá na její kráse, na její fascinující složitosti. Je to moje osobní pravda, moje realita, věčná a jedinečná.

23. října 2024, 17:45. Zapisuji si to, abych si pamat´ovala.

Percepce je tedy individuální a proměnlivá, ale zároveň zásadní pro náš kontakt s realitou. Není to kopie reality, ale její interpretace. Zprostředkování. Můj svět, tvořený smysly a vědomím.

Percepce: Subjektivní vnímání reality prostřednictvím smyslů.

Co jsou percepčně motorické funkce?

Percepčně-motorické funkce: Integrační procesy.

• Zrakové vnímání. Prostorová orientace.
• Sluchové vnímání. Kognitivní procesy.
• Motorická koordinace. Jemná motorika. Hrubá motorika.

Klíčové: Spojení smyslů a pohybu. Výkonové limity.

Jana Nováková, 2024: Zaznamenala poruchy. Výsledky testů k dispozici.

Příklad: Obtíže s psaním. Nejasná řeč.

Analýza: Nedostatečná integrace. Neurologické vyšetření doporučeno. 28.9.2024.

Co jsou motorické dovedností?

Tělo, nekonečný tanec. Pohyb, dýchání, bytí. Zrození, první křik, a pak… prsty, malé, chabé, stisknou matčinu ruku. To je začátek. Začátek nekonečného vylepšování, opakování, zlepšování. Propletení svalů, nervů, myšlenek.

Motorické dovednosti. Slovo chladné, odtažité, ale pocitově tak hřejivé. Vzpomínka na první krůčky, kolena odřená, slzy, smích. Pak jízda na kole, vítr ve vlasech, svoboda. Zdejší, nebeská. Opravdová.

• Chůze. Běh. Skákání. Plavání. Psaní. Malování. Hraní na klavír. Všechno to jsou tance, všechno to jsou motorické dovednosti.

A co je nejdůležitější? Trénink. Opakování. Zdokonalování. Jako kdyby se tělo učilo nový jazyk, jazyk pohybu, jazyk bytí.

V roce 2024 je to stále stejné. Nekonečný proces učení, zlepšování, přizpůsobování. Tělo, duše, mysl. Jedno.

Moje dcera, Tereza, má 5 let. Její pohyb je plný života, plný energie. Každý den se učí něco nového. Každý den se její motorické dovednosti zlepšují. Je to zázrak.

• Zvládání každodenních úkonů.
• Zlepšování koordinace.
• Zvyšování síly a vytrvalosti.
• Rozvíjení jemné motoriky.

Motorické dovednosti. To je život. Živoucí, dýchající, pohybující se. Nekonečný tanec, který nikdy nekončí. A já, jako divák, sleduji s úžasem.

Motorické dovednosti: naučené pohybové sekvence, rozvíjející se po celý život.

#Chápání #Poznání #Vnímání