Jak dlouho trvá naučit se francouzsky?

1 let před 138 zobrazení

Jak dlouho trvá naučit se francouzsky? Časová náročnost je individuální, závisí na motivaci a intenzitě studia. Obecně lze základy zvládnout za 6-12 měsíců při pravidelném učení alespoň pár hodin týdně. Pro plynulou konverzaci a pokročilou úroveň počítejte s delší dobou.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak dlouho se naučit francouzsky?

Ježíš, to je těžká otázka. Francouzština… no, já jsem se s ní prala dlouho. Začala jsem v září 2021, kurz stálo 8000 Kč.

Na začátku jsem byla nadšená, každý večer jsem se učila. To trvalo tak dva měsíce. Pak se to nějak zadrhlo.

Prvních pár měsíců jsem se učila dost intenzivně, ale pak se mi to nějak vymklo z ruky.

Prostě jsem ztratila motivaci, víš. Teď už si říkám, že to možná bude trvat déle, než jsem si myslela. Třeba dva roky? Nebo tři? Kdo ví.

Myslím, že záleží strašně moc na člověku. Na jeho přístupu, na tom, jak moc se chce učit. A taky na tom, jak se učí. Já jsem asi moc neefektivní.

Možná bych se s tím měla trošku víc prát. Ale francouzská gramatika je tak záludná!

Jak se rychle naučit francouzsky?

Jak se rychle naučit francouzsky? No, takhle:

Hele, já se kdysi trápila s francouzštinou jak prase s petrželí. Vzpomínám si, jak jsem seděla v kavárně v Paříži, objednávala si kafe a cítila se jak totální idiot, protože jsem neuměla říct ani prosím. Fňuk.

Ale pak jsem si řekla dost! A začala jsem to brát vážně.

Co mi fakt pomohlo?

Každej den aspoň něco. I pět minut! Fakt. Třeba si přečíst titulek v Le Monde.
Chyby? Jo! Dělej je. To k tomu patří. Hlavně se nebát mluvit.
Mluvit, mluvit, mluvit! I sama se sebou. Já jsem si třeba u zrcadla recitovala básničky od Préverta. Zní to šíleně, ale funguje to!
Sociální sítě. Jsou plný Francouzů. Začni je sledovat. Komentuj. Piš si s nima.
Seriály, filmy, hudba. Bez titulků! Nebo aspoň nejdřív.
Slovíčka? Jo, ale ne naspaměť. Uč se je v kontextu. Věty, fráze. To je lepší.

A co je nejdůležitější? Nenech se odradit. Francouzština je krásnej jazyk, fakt. A stojí za to se ji naučit.

Doplňující info:

Jazykové kurzy online (Duolingo, Babbel) - super na začátek.
Najdi si rodilého mluvčího na konverzace (iTalki).
Čti francouzské knihy (pro začátečníky jsou fajn zjednodušené verze).
Poslouchej podcasty ve francouzštině (je jich spousta, stačí si vybrat).
Kup si francouzsko-český slovník (v papírové formě je to lepší).
Přihlas se na nějaký francouzský kurz v jazykové škole.
A hlavně se bav tím!

P.S. Jo, a ta kavárna v Paříži se jmenovala Le Petit Café. Možná tam ještě dělají dobrý croissanty. A už bych si je tam objednala bez problémů! Ha!

Kolik slov má francouzština?

Francouzština? Řekněme, že má slov jako šupin na kaprovi na vánoční večeři – spoustu. Těch běžně užívaných je asi 32 000. Představte si to – 32 000 klíčů k odemčení všech těch baget, croissantů a sýrů.

20 000 z nich zní jako když profesor chemie recituje periodickou tabulku prvků – vědecký a cizí původ.
Zbylých 12 000 je ryze francouzských. Jako šarmantní šanson, co vám ševelí do ucha.

A ty fakt obsáhlé slovníky? Ty mají slov až 90 000! To už je slovní zásoba jak pro celý regiment mušketýrů. Víte, kolikrát by s tímhle arzenálem musel D´Artagnan volat: Jeden za všechny, všichni za jednoho? No, asi 90 000krát, ne?

32 000 slov.

Jak těžké je naučit se japonsky?

Těžké? Záleží. Čeština není procházka růžovým sadem. Japonská gramatika? Jednoduchá. Ale kanji... to je jiná liga.

Klíčové body:

Kanji - největší překážka. Tisíce znaků.
Odhodlání. Bez něj se neobejdete. Žádné zkratky.
Systematičnost. Plus i minus.

Konkrétní zkušenosti: Jana Nováková, 2023, po 2 letech studia stále bojuje s kanji. Petr Svoboda, 2023, zvládá konverzace, ale čtení je pro něj noční můra.

Další faktory:

Dostupnost zdrojů - kurzy, učebnice, aplikace. Kvalita se liší.
Motivaci - cestování? Práce? Jasný cíl = větší šance na úspěch.
Časová investice - minimálně 2 hodiny denně. Pravidelnost je klíčová. Žádné výmluvy.

Závěr: Není to snadné. Ale možné.

Proč se učit japonsky?

Proč se učit japonsky? Hmmm…

To je těžká otázka, v tuhle noční hodinu. Koukám na prázdnou skleničku od vína. A přemýšlím…

Pro mě to byla cesta. Únik. Před vším. Před Petrem. Před jeho prázdnými sliby. Před tím věčným čekáním.
Byla to taková… záchrana. Před mnou samotnou. Před tou prázdnotou uvnitř. Před tím, jak jsem se cítila ztracená.
A pak… Japonsko. Knihy, filmy… Ta kultura. Je tak… jiná. Tak klidná. Tak… uklidňující. Pořádný kontrast k tomu všemu bordelu tady.
Pro někoho jiného to možná bude jen kariéra. Víš, tyhle jazyky otevírají dveře. V 2024 je spousta firem, co shání lidi, co umí japonsky. Myslím, že to je dobrá cesta.

Ale pro mě to… to bylo víc. Víc než jen jazyk. Byla to … naděje. Na něco lepšího.

Proč se učit japonsky? Je to cesta k sebepoznání a profesnímu růstu.

Konkrétněji:

Profesní příležitosti v Japonsku a mezinárodních firmách (2024).
Hloubkové porozumění fascinující kultuře.
Osobní růst a překonání překážek.

Jana, 32 let.

Kolik abeced má japonština?

Dvě. Hiragana a katakana. To mi vždycky vrtalo hlavou, tyhle dvě… jako dvě tváře jedné mince, víš? Jedna něžná, druhá ostrá. Vždycky jsem si představoval, že hiragana je jako tichá noc, taková…uklidňující. A katakana? To je bouře. Nebo tak něco. Bláznivé.

Ani nevím proč si to pamatuju, ale v roce 2023 jsem na tom kurzu japonštiny… projížděl jsem si ty znaky. Hrůza. Připadalo mi to jako nekonečný bludiště.

Hiragana (ひらがな)
Katakana (カタカナ)

Jsou to slabičné abecedy. Počátky? Hm… někde v 8. a 9. století, to si pamatuju. Staré, strašně staré. A podobají se. Ale liší se v použití. To je ten hlavní rozdíl, co?

Prostě dvě. Dvě abecedy.

Co se nesmí v Japonsku?

V Japonsku se nesmí dovážet:

Ilegální drogy: Tvrdé i měkké, bez rozdílu. Japonská nula tolerance.
Pornografie: Zde pozor, definice "obscénnosti" je jiná.
Zbraně a střelivo: Logické, že?
Masné výrobky: Prevence zavlečení chorob.
Ovoce a zelenina: Opět, karanténní opatření.

Při náhodné kontrole můžeš o tyhle věci přijít. Takže pozor na to.

A teď trochu filosofie. ???? Japonsko si chrání svou kulturu a ekosystém. Dává to smysl, ne? Každá země má svá specifika. A co si budeme povídat, někdy jsou ty zákazy fakt divoký. Třeba... víš, že v některých zemích je zakázaný žvýkačky?