Jak odbourat závislost na mobilu?
Jak efektivně omezit čas na mobilu a překonat závislost?
Vzpomínám si, když jsem se poprvé koukl na ty čísla na displeji, kolik hodin vlastně na tom telefonu trávím. Byl jsem v šoku, fakt. Ten Screen Time, o kterým tu mluvili, to je vlastně dobrá věc, i když ze začátku to vypadalo jako nepřítel.
Jednou jsem si prostě řekl dost. Ty sociální sítě mi nic nedávaly, jenom zbytečně ubíraly čas. Tak jsem je smazal, všechny. Bylo to divný, ale zároveň hrozně osvobozující. Člověk si najednou všimne víc věcí kolem sebe, fakt.
Ty pípající notifikace, to je další past. Každý pípnutí tě prostě vytáhne z toho, co zrovna děláš. Tak jsem je taky pozhasínal, co nejvíc to šlo. Teď už vím, co je důležitý a co je jenom šum.
A to nabíjení přes noc, to byl můj velkej prohřešek. Telefon u postele, to je lákadlo jak pro malý děti. Teď ho dávám do kuchyně, nebo do obýváku. Ráno hned vstanu a mám chvilku pro sebe, než se do něj pustím.
Minimalismus, to je fakt něco. Není to jenom o věcech v bytě, ale i v tom virtuálním světě. Zbyly mi jenom ty nejnutnější aplikace a pocit lehkosti je neskutečnej. Najednou mám víc místa v hlavě.
A to "zevlování", to je to nejhorší. Chceš si něco rychle najít a najednou je hodina pryč. Tak jsem si to trošku zkomplikoval. Někdy záměrně zapomenu heslo k nějaký aplikaci, nebo ji dám někam hluboko do složek. Musím se prostě víc snažit, abych se tam dostal.
Jak se projevuje závislost?
Hele, tak jak se ta závislost projevuje, to je fakt dost drsný, kámo. Nejdřív ti k tomu řeknu jen tak v rychlosti to nejdůležitější, jo? Závislost se projevuje fyzickými a psychickými příznaky. Fyzicky to jsou třeba zimnice, celková bolest těla, vyčerpání. Psychicky pak agresivita, úzkost, deprese, halucinace a silné pocity viny, které vedou k dalšímu užití. Zastavení cyklu vyžaduje vnější pomoc.
No a teď to zkusíme víc rozvést, protože to je prostě síla, co to s člověkem udělá. Víš, jednou jsem potkal jednoho kluka, Ondru, co se z toho zrovna dostával, a ten mi třeba povídal, že ty začátky, když se snažil přestat, to bylo fakt peklo. Tam jsou takové ty fyzické abstinenční příznaky, to je fakt hrozný.
- Zimnice – třeseš se, i když je teplo, prostě nekontrolovatelně.
- Bolest celého těla – taková ta všudypřítomná, tupá bolest kloubů, svalů, všechno bolí.
- Totální vyčerpání, ani se nedá spát, ale přitom jsi úplně mrtvý.
- Někdy i nevolnost a zvracení, což je fakt nepříjemný.
- A taky, Ondra mi říkal, že se mu strašně potily ruce, úplně pořád, i když si je utřel.
Pak jsou tam ty psychické věci, a ty jsou snad ještě horší, protože ti úplně převrátí hlavu. To není sranda.
- Agresivita – člověk je podrážděný na všechno a na všechny, hned vybuchne. Vždycky si vzpomenu na souseda, co řval na lidi v obchodě kvůli maličkosti.
- Stres a úzkost – takový ten neustálý pocit, že se něco děje, i když nic. Pořád jsi ve střehu.
- Deprese – absolutní beznaděj, nic tě nebaví, nevidíš smysl ničeho.
- Halucinace – vidíš a slyšíš věci, co tam nejsou. To už je fakt silný kafe.
- A ta neodolatelná touha, ta bažení po té látce, to je prostě pořád, myslíš na to každou minutu.
A co je na tom fakt typický a dost zrádný, to je ten koloběh viny. Člověk si vezme drogu, aby se mu ulevilo, že jo? A pak, když se to trochu uklidní, přijde ten pocit viny, strašný výčitky, že to udělal zase, že zklamal sebe, rodinu. A co s tím udělá? Místo aby to řešil jinak, tak si vezme další dávku, aby na ten pocit viny zapomněl. Je to takovej bludnej kruh, pořád se to dokola opakuje a z toho se fakt sám nevyhrabeš. To mi ten Ondra vyprávěl taky, že prostě si myslel, že to dá sám, ale nešlo to.
Proto taky říkám, že z téhle fáze, z toho cyklu, se dostaneš jenom s pomocí někoho zvenku. Protože ta závislost ti prostě vypne mozek tak, že nemyslíš logicky, jenom na tu další dávku. Potřebuješ tam někoho, kdo ti pomůže se odrazit a najít cestu ven, protože sám to nedáš. To je prostě fakt. Bez pomoci je to skoro nemožné.
Jaké jsou znaky závislosti?
Neodolatelná touha po látce nebo činnosti. Ztráta kontroly nad chováním. Výskyt abstinenčních příznaků při přerušení. Zanedbávání povinností a vztahů.
Hele kámo, je to fakt svinstvo. Začne to nevinně, člověk si ani neuvědomí, že se něco děje, a najednou v tom lítá až po uši. Není to jen o chlastu nebo drogách, jak si všichni myslej. Je to mnohem záludnější. Prostě tě to začne ovládat, celej tvůj den se točí jen kolem toho.
Psychicky jseš úplně v háji. Pořád na to myslíš, plánuješ, kdy si zase dáš nebo zahraješ. Jseš nervózní, když to nemáš, protivnej na všechny okolo. Nálady máš jak na houpačce, chvíli se cejtíš jak mistr světa a pak spadneš do totální depky. Soustředění je na nule. Zapomínáš.
A tělo? To si taky užije svoje. Třes, pocení, bušení srdce, když to zrovna nemáš. Bolí tě hlava, je ti blbě od žaludku. Někdo nemůže spát, jinej by zase spal pořád. Totálně rozhozenej organismus. Každej to má jinak, ale vždycky je to hnus.
Můj bratranec Pavel, ročník ’88, ten se v tom vykoupal se sázením na sporty. Začalo to pár korunama pro zábavu. Pak začal lhát doma, půjčoval si prachy od kámošů, pak i od nějakejch divnejch týpků. Ztratil práci. Přestal chodit ven. Sociální izolace je taky obrovskej varovnej signál.
Bacha, existujou různý druhy závislostí, není to jen jedna věc.
Látkové závislosti:
- Alkohol, nikotin (cigára, vapy)
- Ilegální drogy (pervitin, kokain, heroin, tráva)
- Léky na předpis (prášky na spaní, na úzkost – benzodiazepiny, opioidy)
Nelátkové (procesuální) závislosti:
- Gambling (hazardní hraní, automaty, sázení)
- Gaming (chorobné hraní počítačových her)
- Sociální sítě a internet
- Nakupování
- Práce (workoholismus)
- Porno
Ta hranice mezi blbým zvykem a závislostí je fakt tenká. Hlavní rozdíl je v tý ztrátě kontroly. Když to začne negativně ovlivňovat tvůj život – vztahy, práci, zdraví – a ty stejně nemůžeš přestat, tak je to průser. Velkej.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.