Jak se řekne anglicky srab?

No jo, “jak se řekne anglicky srab?”… Hned mě napadne coward, to je jasný, že jo. Ale nezdá se mi to nějak… dost? Víš, jak to myslím? Je to takový suchý, strohý. Jako definice ze slovníku, ne živá emoce.

Chicken je zas úplně jiná liga. To už mi přijde spíš pro děti, takový roztomilý. Představím si kachnu v klobouku, jak utíká před myší! Což asi není úplně ten efekt, který chci, když někomu chci říct, že se bojí.

A teď vážně, záleží vůbec na kontextu? Mám pocit, že jo. Coward bych použila spíš, když jde o něco fakt vážnýho. Třeba když někdo v práci kryje vlastní chyby a hodí to na kolegu, chápeš. To už je dost hnusný na to, aby se to dalo nazvat “cowardice”, ne?

Ale když kamarádka odmítne jít na ten horor do kina, protože se bojí bubáků, tak to je spíš chicken, ne? To je takový… neškodný srabáctví.

A pak je tu wimp. To má takovej ten správně… jak to říct… opovržlivý nádech. Jako by ses na toho člověka dívala shora. To se mi líbí, to by se dalo použít! Pamatuju si, jak mi to říkal táta, když jsem se bála skočit do bazénu. “Don’t be such a wimp!” No, zabralo to. Ale nevím, jestli to bylo proto, že jsem se tak lekla jeho slova… Nebo spíš z toho bazénu? No nic, to je fuk.

Takže co si z toho odnáším? Coward na velký věci, chicken na malý a wimp, když chci někoho fakt naštvat (ale tak trochu s láskou, samozřejmě!). No, snad jsem to srabácky nezvorala!