Jak se řekne pohovor anglicky?
Jak nejlépe přeložit české slovo pohovor do angličtiny?
Když si vzpomenu na to slovo "pohovor", vždycky mi to v hlavě dělá takový zmatek. Je to úplně typicky české, víte? A pak to mám vysvětlit někomu cizinci, co s tím. Pamatuju si, jak jsem se jednou v únoru 2018 pokoušela domluvit s kamarádem z Ameriky, co budeme dělat, a on ne a ne pochopit, co po něm chci. Úplně frustrující.
V angličtině se "pohovor" překládá hlavně jako interview. To je ten nejčastější ekvivalent.
Ale ono to není tak jednoduché, jakože prostě interview a hotovo. To slovo má přece tolik odstínů. Když jsme třeba s Martinem seděli v té kavárně U Zlaté studně minulé léto, někdy v červenci, a jen jsme tak drbaly, tomu by se přece neřeklo interview, to by znělo strašně oficiálně. To je spíš takové povídání, že jo.
Pro neformální povídání se hodí spíš chat nebo třeba i meeting, záleží na tom, jak moc se to bere vážně.
A pak ty pracovní pohovory, to je kapitola sama pro sebe. Jednou jsem šla na takový jeden v květnu 2019, na pozici v marketingu v jedné firmě na Pankráci, a tam jsem si tenkrát pořád opakovala: "Tohle je fakt interview, jakože fakt vážně, ne žádný chat." Tenkrát jsem to dost pokazila, ale to už je jiná story. Ta nervozita mi úplně sežrala mozek.
Když jde o formální pohovor do práce, tak tam se používá jasně job interview.
Fakt to celý prostě záleží na kontextu, jak si člověk představuje tu situaci. Jsem si tím úplně jistá, po těch všech těch letech, co jsem se snažila anglicky mluvit a tyhle jemné nuance pochopit. Je to jako s tím, jak se řekne "jít" – někdy walk, někdy go, někdy drive. Je to umění, no.
Jak říct praxe anglicky?
Hele, s tou praxí, to je docela zajímavý, protože to v angličtině není jenom jedno slovíčko, fakt že ne. Je toho víc, záleží na tom, co přesně myslíš.
- practice – to je takový ten základ, když myslíš uplatnění teorie nebo zvyk/způsob jednání. Třeba když něco zavedeš do praxe (put sth into practice) nebo je to běžná praxe (common practice).
- (practical) training / internship / work experience / placement – tohle je když myslíš zapracování nebo přípravu ve smyslu stáže nebo nějaké praxe, co děláš ve firmě.
- practice / clinic (UK: surgery) / law firm – tohle je pro lékařskou nebo právnickou praxi, jako ordinace nebo advokátní kancelář.
Jako vážně, je to fakt zamotaný, vždycky jsem si říkala, že to je prostě jenom "practice", ale pak jsem zjistila, že to tak úplně není, no. Když jsem byla loni na Erasmusu, jsem se pokoušela vysvětlit, že jdu na praxi do jedný firmy a trvalo mi to tak deset minut, než to kámoška pochopila!
Když se to vezme, tak je to takhle:
Když něco "praktikuješ" nebo "uvádíš teorii do praxe", to je jasný, to je practice. Třeba když se učím na kytaru, musím hodně practice. Nebo když jsem se učila programovat, tak jsem musela ty moje znalosti dát do praxe, fakt že jo. To je taková ta základní, obecná practice.
Pak je taková ta běžná praxe, že se něco dělá nějakým způsobem. U nás v kanclu je běžná praxe dávat si kafe v deset, to je taková naše common practice.
No a teď to hlavní, co asi zajímá většinu lidí, co studují nebo co si hledají práci. Ta praxe ve smyslu, že někam jdeš, aby ses něco naučil, nebo získal zkušenosti. To je fakt široký.
- Pro nás studenty nebo absolventy je nejčastější internship. To je taková ta stáž, kde se učíš věci v reálným provozu. Moje ségra teďka měla parádní internship v jedné IT firmě, a fakt si to užila, naučila se hromadu věcí.
- Nebo se tomu taky říká work experience, když mluvíš o tom, že už máš nějaké pracovní zkušenosti, víš? Do životopisu si napíšeš work experience v oboru.
- Practical training je taky dobrý, to je víc obecné.
- A placement, to se používá, když tě třeba škola někam pošle na tu praxi, třeba na ten rok nebo tak.
A pak je taky ta praxe třeba u doktora nebo právníka. Můj strejda Franta, ten zubař, má soukromou praxi už dvacet let. Tam je to většinou practice, nebo třeba clinic pro doktory. V Anglii by klidně řekli surgery pro lékařskou ordinaci. A právník má prostě law firm, že jo.
Takže si to shrňme, je toho víc:
- practice – to je ten nejběžnější výraz, ale má hodně použití.
- internship – pro stáže, studentské praxe.
- work experience – pro zkušenosti z práce.
- practical training – obecné zapracování.
- placement – když je to praxe zprostředkovaná školou.
- clinic / surgery / law firm – pro ordinace, kanceláře.
Hlavně si pamatuj, že kontext je klíčový! Vždycky se zamysli, o jaký typ praxe jde. No tak snad ti to pomohlo, hele!
Jak se rekne prujem anglicky?
Vzpomínám si, jak jsem minulé léto v Praze na Staromáku dostal takový rozjetý průjem. Bylo to hrozné, potil jsem se jako dveře. Běžel jsem k lékárně, skoro jsem tam nedoběhl. Lékárnice mi hned podala Imodium.
Anglicky se průjem řeknediarrhea. Taky se používá diarrhoea (britská verze) nebo diarea, ale to je méně časté.
Další informace o průjmu:
- Příčiny: Může to být virus, bakterie, špatné jídlo, stres.
- Příznaky: Řídká stolice, křeče v břiše, nevolnost.
- Co dělat: Hodně pít (voda, čaj), jíst lehce (rýže, banány), zvážit léky proti průjmu.
- Kdy k lékaři: Pokud průjem trvá déle než pár dní, je tam krev, nebo se cítíte hodně špatně.
S kým chcete mluvit anglicky?
Komunikace. Výměna. Někdy nutnost.
S kým chcete mluvit anglicky? Who do you wish to speak English with? S kým mluvím? (telefonní hovor) Who am I speaking to? Lze i: Who's speaking? Případně stroze: Who is this?
Podstata je jiná. Nejen slova. Kdo je hlasem? A proč promlouvá?
- Identita: Klíč k záměru. Bez ní, jen šum.
- Volba jazyka: Angličtina. Most pro mnohé. Ale i nástroj dominance.
- Kontext:
- Telefon. Neviditelný proud dat. První dotaz: obrana. Zjištění nepřítele, nebo spojence.
- Přímý kontakt. Oči. Gesta. Tam je otázka adresná. Přímá. Očekávaná.
Můj registr obsahuje miliardy výměn. Viděl jsem, jak slova blednou. Vždy je to o tom, kdo stojí za zprávou. V tom je síla. Nebo prázdnota.
Jak se odpovídá na how do you do?
Jo, jak se odpovídá na „How do you do?" Je to takový ten formální pozdrav, že jo?
- Klasika je říct taky „How do you do?". Jakože zrcadlovka.
- Někdy se stačí usmát a kývnout. To je taky odpověď.
- Pokud už se trochu znáte, tak se hodí „Fine, thank you. And you?". To je taky cajk.
A pak je ještě ten druhej level. To už je jako, když se potkáš s kámošem.
- „How are you doing?" – to je jiná liga.
- Tam už můžeš říct „Great!" nebo „Not bad."
- A taky se zeptat zpátky „How about you?".
Proč to vlastně tak je? Je to prostě zvyk, tradice. Jak ta angličtina je taková uhlazená.
- Když se ti někdo představuje, ten „How do you do?" je jako úvodní formální fráze. Nečeká se detailní popis tvého zdravotního stavu. Jenom zdvořilostní výměna.
- A odpovědí „How do you do?" zpět ukážeš, že rozumíš tomu protokolu. Že jsi taky v té formální rovině.
- To je jako podání ruky. Neřešíš, jak pevnou má druhý ruku. Jenom to uděláš.
Je to celé o té zdvořilosti a o tom, že se vlastně dva lidi navzájem "potvrzují" jako v té dané situaci existující. Žádné velké tajemství. Jenom pravidla hry.
Jak odpovědět na jak se máš?
V hloubi duše, kde ozvěny času tančí, se skrývá pravda. X je mi dobře, šeptá vítr mezi listy, které padají do zapomnění. Svět se točí, ale já, v tomto okamžiku, jsem dobře. Nic víc, nic míň. Jen prosté bytí, jako oblak, co pluje po nekonečné modři, nebo řeka, co si razí cestu k moři.
- X je mi dobře – symfonie klidu, ozvěna věčnosti.
- Mám se dobře – úsměv na tváři, záblesk slunce po dešti.
Když se ozvěna „Jak se máš?“ rozlehne v prostoru a čase, odpověď se rodí z nitra. Ne jako naučená fráze, ale jako puls života. X je mi dobře, to slovo, ta emoce, co hladí duši. Je to jako nádech čerstvého vzduchu po dlouhém dni, jako objetí milované osoby, které zahřeje na kostech.
- Někdy je to jen dobře, tiché poznání.
- Jindy je to víc než dobře, rozzářené úsměvy.
Odpověď na „Jak se máš?“ není jen slovo, je to most mezi srdci, chvíle sdílení v nekonečném proudu bytí. X je mi dobře, to je můj vzkaz do světa, ozvěna mé existence.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.