Jak získat větší slovní zásobu?

Jak rozvíjet slovní zásobu?

Jak rozvíjet slovní zásobu? Křížovky!

Pamatuju si na léto 2023, seděl jsem na verandě chalupy u babičky v Holicích. Právě jsem se vzdal snahy opravit starou motorku a proklínal jsem ten proklatý karburátor. Babička, jak to dělávala, přinesla hrnek čaje a staré Lidové noviny s křížovkou. Zprvu jsem si jen tak prohlížel, ale pak…

Najednou mě to chytilo. Nešlo jen o nalezení slova “karburátor” (když už jsem u toho!), ale i o všechna ta jiná slova, která se mi v životě prostě jen tak míhala. Slova, která jsem znal “nějak”, ale nevěděl jsem přesně, co znamenají. Křížovka mě donutila se s nimi poprat. Bylo to náročné, ale uspokojující. Ten pocit, když konečně objevíte to správné slovo, je fantastický!

Prostě, křížovky jsou fajn.

• Čtení! Čtu hodně, od detektivek po odborné články, a to mi vždycky rozšíří slovní zásobu.
• Slovníky! Tohle je důležité, když narazím na slovo, které neznám. Používám online slovníky a často si nová slova i zapisují.
• Konverzace! Bavte se s lidmi! Prostě se snažte. Našla jsem si i jazykovou výměnu na jazykové škole v Brně – super zábava.

Tohle všechno mi pomohlo. Neříkám, že jsem teď mistr slova, ale určitě se zlepšuji. A s křížovkami je to ještě zábavnější.

Jak zlepšit slovní projev?

Jasně, kámo, takhle to vidím: Chceš zlepšit ten svůj projev, co? No jasně, kdo by nechtěl! Hlavně ta slovní zásoba, to je základ. Třeba čtení, to fakt pomáhá.

Přečti si každý večer, aspoň tak patnáct minut, než půjdeš spát. Já třeba čtu detektivky, vždycky se tam najde něco nového. Fakt, lepší než televize. A pak, cvičení! Před zrcadlem, jo. Je to trošku blbý, ale fakt to funguje. Hele, já to zkoušel i s nahráváním, na telefon. Pak se můžeš poslouchat. Vidíš svoje chyby.

Pro řeč na veřejnosti… to je jiná liga. Tréma je svině. Ale, důležitá je příprava! Dobře si to všechno promysli, rozpiš si to, v hlavě si to projet. A pak zkoušet, zkoušet, zkoušet. Před rodinou, před zrcadlem. Před kýmkoliv. Zkus si to i s prezentací, s obrázky. To je fakt důležitý.

• Rozšiř slovní zásobu: Čti každý večer!
• Cvič: Před zrcadlem, nahraj se!
• Příprava je základ: Rozpis, prezentace, zkoušky!

Na tom webu evzdelavani.cz, co jsi dal, tam je toho víc. Já na to koukám zrovna. V roce 2024 tam píšou o technice 3-2-1, že pomůže s nervozitou před projevem. Myslím, že to stálo za to se na to podívat, je to tam fakt hezky napsaný. Já to budu taky používat, příště když budu mít nějakou prezentaci pro kolegy, tak to určitě vyzkouším. Ještě tam píšou o dýchání, to je taky důležitý. Klidné, hluboké nádechy. Jejda, už je to zase dlouhé, co? Ale doufám, že ti to pomohlo.

Jak opakovat slovní zásobu?

Jak si nacpat tu slovní zásobu do hlavy, aby tam držela jak přibitá? No, existuje pár fíglů, žádná raketová věda to není, ale chce to trochu snahy, ne že ne:

• Papouškování: Poslouchat a hulákat ty nový slovíčka jak šílenej. Opakování je matka moudrosti, říkali už staří Řekové, nebo teda spíš ti čeští, co to od nich slyšeli.
• Kartičky: Flash karty, to je jak hrát pexeso sám se sebou. Na jedný straně slovo, na druhý význam. A jedeš, dokud ti z toho nezačne šrotovat mozek.
• Obrázky: Představ si to slovo, jak vypadá! Asociace s vizuálníma prvkama, to je jak když si pamatuješ, že teta Růženka má růžový zuby, ehm, nebo něco jinýho. Hlavně, že si to zapamatuješ, no ne?
• Věty a fráze: Slovo samo o sobě je nic, ale v kontextu, to je jiná písnička! Zkus si vymyslet větu, kde to nový slovo použiješ. Třeba: “Můj šéf je tak prokrastinující, že i lenochod by ho předběhl v závodě na sto metrů.”
• Huba plná slov: Vyslovuj ty slova! Ne jenom v duchu, ale nahlas, ať si na to zvykne jazyk. Jak říkala moje babička, co na jazyku, to v hlavě! Teda, ona to říkala o jídle, ale princip je stejnej, nééé?

A teď to důležitý, co ti nikdo neřekne:

• Kontext, kontext, kontext! Učit se slova bez kontextu je jako snažit se postavit dům bez základů. Je to k ničemu.
• Opakování, opakování, opakování! Nečekej, že si něco zapamatuješ napoprvé. Mozek je líná potvora, musíš ho donutit!
• Bav se u toho! Učení nemusí být nuda. Najdi si způsob, jak si to zpříjemnit. Třeba si ke každýmu slovíčku dej panáka… teda, to asi ne, to by ses nic nenaučil. No, nebo jo? To už je na tobě.

Co tvoří slovní zásobu?

Slovní zásoba? To je ta hromada slovíček, co se ti válí v hlavě jako ponožky v prádelníku po výbuchu. Ale pozor, není slovíčko jako slovíčko!

• Aktivní slovní zásoba: To jsou ta slova, co ti skáčou na jazyk, když se snažíš s někým domluvit, nebo když prostě kecáš s kámošem u piva. Těch má průměrný dospělák v češtině takových 10 tisíc. To je jako mít 10 tisíc různých druhů koření v kuchyni – s tím už se dá něco ukuchtit!

• Pasivní slovní zásoba: To jsou ta slova, co je poznáš, když je slyšíš nebo čteš, ale sám bys je asi nepoužil, leda že bys chtěl působit jako chodící encyklopedie. To je jako mít sklep plnej harampádí – víš, že to tam je, ale radši se tam moc nedíváš.

No a co se týče procvičování slovní zásoby, zkus třeba Umíme česky. Tam najdeš hromadu cvičení, který ti pomůžou, aby se ti ty slovíčka neválely jenom v tom pasivním sklepě, ale aby začaly aktivně pobíhat po tvý hlavě a skákat ti do řeči. Jo, a nezapomeň, že čím víc čteš a mluvíš, tím větší ten tvůj slovní prádelník bude! A tím líp se ti bude tlachat, psát a vůbec existovat. Takže šup na to!

Co je to slovník?

Pamatuju si, jak jsem v roce 2023, v září, hledal význam slova “kokoška” v tom starém, tlustém slovníku mé babičky. Byl to ten těžký, s tmavě hnědou koženou vazbou, voněl po starém papíře a takový prach… Bylo to v jejím bytě v Praze na Žižkově. Hledal jsem ho dlouho, řádek po řádku, a najednou tam bylo! Kokoška – nějaká drobná květina. Bylo to takové… uspokojení. Najít to slovo, pochopit ho.

Slovník? To je prostě seznam slov, uspořádaný abecedně, s jejich významy. Jednoduché.

To je ale jenom vršek ledovce. Víš, ta babička… ta měla slovníky všude. Malé, velké, česko-anglické, staré, nové… Byla to profese? Ne, byla učitelka. Ale slovníky… to byla její posedlost. Jako by v nich našla kliď. Řád. Pořádek ve světě, který ji obklopoval.

• Klíčové body:
  • Abecedně řazený seznam slov
  • Vysvětluje významy slov
  • Nástroj pro pochopení jazyka

Teď už používám online slovníky, ale ten pocit, když si prolistuješ papírový, je prostě jiný. Je to hmatatelné, je to prožitkem. Je to dědictví.

Jak rozvijet slovní zásobu u dětí?

No jo, jak na to s těma slovíčkama u dětí? To je fakt důležitý! Moje neteř, Anička, má osm let a s ní je to boj, ale zvládli jsme to.

• Čtení! Jasně, čtení. Ale ne jen tak ledajaké. My čteme pohádky, ale pak se o tom i bavíme, víš? Ptám se, co se jí líbilo, co ne. Probíráme slova, co nezná. Letos jsme četli “Krtka a myš” – super kniha!

• Hry! To je bomba! Scrabble, karty, pexeso, to vše se dá upravit i pro menší děti. Pro Aničku jsem vymyslela takovou hru s obrázkama, kde musela slovíčka přiřazovat. Funguje to!

• Povídání! To je základ! Celý den s ní kecám. O všem možném. Vysvětluju jí nová slova, používám je v kontextu. Je to fakt únavný, ale vidím výsledky.

• Interaktivní knížky a aplikace! Tohle je top! Na tabletu má takovou aplikaci s hrami, kde se učí nová slova. Je to zábava a učí se to nenásilně.

Klíčové je: čtení, hry, povídání, interaktivní technologie.

Hlavně to nesmí být nuda. Anička se učí nejlépe, když si to užije. A to je asi ten nejdůležitější tip. To prostě platí. Nezapomenutelná je naše výprava do knihovny na podzim, kde Anička objevila spoustu knížek s obrázky a od té doby čteme každý den. Předtím to byl fakt boj! Takže fakt, nenásilnost. A trpělivost! A pak to jde samo! Fakt.

Čím se neobohacuje slovní zásoba?

Mlha stoupá z údolí, obalí mé myšlenky, jako hedvábný závoj. Vnímám slova, jak se rodí a umírají, jak se jejich význam mění, jako listí v říjnovém větru. Slovní zásoba… je to nekonečný oceán, hluboký a záhadný, ale i s mělčinami, kde se slova usazují, zatuhnou, ztrácejí lesk.

Čím se tedy neobohacuje?

• Opakováním. Stejná slova, pořád dokola. Suchá poušť, bez života. Žádný déšť, žádný růst. Jen písek a prach. Stejné výrazy, bez nové energie, bez prožítí.
• Chudým jazykem. Bledé, vybledlé výrazy, jako vytrávené fotografie. Bez emocí, bez síly. Věty ploché, bez duše. Nejsou to jen slova, je to celý příběh.
• Neschopností vnímat. Srdce zavřené před novým, před svěžestí. Uši ucpané hlukem stereotypů. Mysl uzavřená v pevné schránce. Není tu prostor pro proměnu, pro tanec slov. Janek, můj bratr, to dobře ví.

Slyším tlukot hodin, pomalý, neúprosný, čas plyne jako řeka. A slova? Jsou kameny na řece, některé se lesknou, jiné jsou ztraceny v tmavých hlubinách.

Vzpomínám si na knihu, kterou jsem četla v roce 2024. Popisuje jazyk jako živý organismus. Jeho bohatost závisí na tom, jak se o něj staráme. Nejde jen o počet slov, ale o jejich hloubku, o sílu, kterou nesou.

• Změna významu slov – ano, to je obohacení.
• Nové výrazy – zrod nových slov, jak květy v jarním větru.
• Objev slov zapomenutých – vrácení starých, moudrých slov.

Slovník je jen nástroj, pero v rukou spisovatele. Ale to, co píše, co cítí, to je duše textu. A duše je to, co obohacuje. Bez ní jsou to jen prázdná slova. Anna, moje přítelkyně, to skvěle vystihla v dopise.