Jak zvládat negativní emoce?

Ach jo, negativní emoce… Kdo je nemá, že jo? Úplně mě štve, když se cítím pod psa! A tyhle rady, co člověk všude najde? Víte, to je jako, no, takové robotické. Zkusit eliminovat negativní emoce? Jako by to šlo! Vždycky si říkám, to je blbost. Spíš si myslím, že je to o něčem jiném.

Co teda s tím? No, já to dělám tak, že se snažím pochopit, co se vlastně děje. Fakt. Sednu si (ne vždycky teda, haha) a snažím se ty emoce… jak to říct… no, pojmenovat. Říct si: “Ok, tohle je vztek. Tohle je smutek. Tohle je… co to sakra je?!”

Pak je důležitý to prožít. No, to je někdy fakt mazec. Víte, ne že bych se v tom nějak válela, ale prostě… dovolit si to cítit. A pak, jo, pak to nějak pustit. Ale jak? To je to, co? No, já to dělám třeba tím, že si jdu zaběhat. Nebo si zavolám s kámoškou a prostě jí všechno vychrlím.

Obviňování druhých? No jasně, to je blbost, to vím taky. Ale znáte to, ne? Někdy se prostě potřebuju někomu postěžovat. Vybrečet se. Vylít si srdíčko. A víte co? Někdy to fakt pomůže. Ale pak je potřeba si říct: “Ok, dost. Zpátky do reality.”

A víte co ještě? Krize. Vážný krize. S tím fakt nejdou pomoct rady od kamarádů. To je na odborníky. Na terapeuta. A to není žádná hanba, jo? Já jsem tam taky byla. A víte co? Zpětně jsem za to strašně ráda. Protože mi to fakt pomohlo.

Co je ale nejdůležitější? Uvědomit si, že negativní emoce jsou naprosto normální. A že s nimi nejsme sami. Všichni se s nimi potýkáme. A to je fakt uklidňující, co myslíte? Takže, hlavu vzhůru! Bude líp. Fakt. A i když nebude… tak to nějak zvládneme. Protože jsme silný. Jo!