Co s rozmarýnem po zimě?

Tak jo, jaro se hlásí a já zas stojím před dilematem – co s tím mým rozmarýnem? Po zimě vypadá tak nějak... no, přežil, dejme tomu. Ale vypadá líp než já po lockdownu, takže vlastně dobrý.

První věc, co mě napadne, je ho pořádně ostříhat. Ono se říká, že ho to oživí, a víte co? Mám s tím dobrou zkušenost. Minulej rok jsem ho stříhala tak brutálně, až jsem si říkala, jestli jsem ho spíš nezabila. A on se vzpamatoval a vyrostl snad dvojnásobně! Takže jo, stříhat, ale s rozumem. Trochu.

No a pak, kam s ním? Mám ho v květináči, takže buď ho přesadim do většího (to se mi teda moc nechce, protože už tak mám na balkóně džungli), anebo ho zkusím vystrčit ven. Otázka je, jestli ho ještě nesežere mráz. Nechci riskovat, takže asi zůstane ještě chvíli v květináči, ale jakmile bude fakt teplo, šup s ním ven.

A víte, na co se těším nejvíc? Až si s ním budu zase vařit. Miluju jeho vůni a chuť. Pamatuju si, jak mi babička vždycky dávala do polívky snítku rozmarýnu. Prý na trávení. A fakt, po tý její polívce mě nikdy nebolelo břicho. A co teprve pizza! Nebo pečený brambory s rozmarýnem a česnekem... no, už se mi sbíhají sliny. Ale jo, rozmarýn je fakt silnej, takže s ním opatrně, ať to nepřeženete. Jinak se vám bude zdát, že jíte jen jehličí. A to fakt nechcete.