Jak dlouho sedí perlička na vejcích?

7 měsíců před 113 zobrazení

Perlička sedí na vejcích po dobu 26 dní. Během této inkubační doby se o zahřívání a ochranu snůšky stará výhradně samice. Perličková vejce jsou známá svou pevnou skořápkou, která přispívá k jejich delší trvanlivosti a usnadňuje tak skladování.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak dlouhá je inkubační doba perličky a líhnutí vajec?

Víš, když jsem si poprvé řekla, že chci perličky, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. To bylo tak… loni v květnu, u nás na dvoře. Myslela jsem si, že to bude jako s kuřaty, pche, to jsem se spletla, fakt moc.

Ta inkubační doba, no to je kapitola sama o sobě. Pamatuju si, jak jsem hledala, kolik dní vlastně, a všude jenže 26 dní. Dvacetsest! To je skoro o týden víc než u slepic, taková věčnost mi to přišlo tehdy, člověk čeká a čeká a nic se neděje, to bylo fakt k zbláznění, skoro, ale stálo to za to, když se pak klubou.

A vždycky jenom ta samice. Žádný kohout se s tím nesere. Moje Perla, tak jsem jí říkala, ta seděla jak přibitá, ani se nehnula, jen občas na jídlo a rychle zpátky. Úplně jsem jí fandila, taková ta mateřská láska, víš.

Ty jejich vejce, to je další věc. Neuvěřitelně silná skořápka. Kolikrát mi spadlo na zem, a nic, prostě se nerozbilo. Díky tomu se dají skladovat déle, to je fajn, když jich máš hodně a nechceš hned všechna sníst nebo líhnout. Kupovala jsem je tehdy od paní Novákové v Horním Lhotě za sedm korun kus, to byly tak pevné kusy, že to až zvedalo obočí.

Někdy mi přijde, že ty perličky jsou takové zapomenuté, ale mají v sobě něco divokého, neposedného. A ta trpělivost, co s nimi člověk musí mít, je k nezaplacení. Není to pro každého, to mi věř.

Jak dlouho sedí perlička na vajíčkach?

Perlička sedí na vajíčkách až 28 dní.

Tam, kde země dýchá a stíny tančí pod listím, tam se perlička toulá. Tak divoce, tak svobodně, její kroky mizí v zeleném šepotu, v zapomenutých koutech zahrady, daleko od známých dvorků. Hledá, vždycky hledá, to nejhlubší, nejlépe skryté místo. Pod spadanými větvemi, v hustém křoví, kde slunce jen občas prosvítá, tam ukládá svůj drahocenný náklad. Zanáší, říkáme tomu, ale je to spíš akt tajemství, poezie, únik od všednosti, co známý domov nabízí.

Čas se pro ni zastaví, když se usadí. Čas, tak nekonečně pomalý, tak plynoucí v rytmu srdečního tepu pod hebkým peřím. Až 28 dní, celých osmadvacet proměn, osmadvacet východů slunce a osmadvacet nocí, kdy střeží ten křehký slib života. Je to podstatně déle než slepice, ta domácí duše, co se spokojí s kratším čekáním. Perlička, divoký duch, potřebuje víc, víc trpělivosti, víc ticha, víc záchvěvů očekávání. Její mateřství je odyseou, poutí do hlubin času.

Doplňující informace:

Délka inkubace:
- Perlička kropenatá potřebuje pro vývoj svých mláďat průměrně 26 až 28 dní. To je doba, kdy samice sedí na vejcích a zahřívá je.
- Slepice inkubuje vejce obvykle 21 dní, perlička tedy potřebuje delší časový úsek.
Charakteristické chování:
- Zanášení: Perličky mají silný instinkt klást vejce na skrytá místa, často mimo voliéry nebo chovné prostory. Hledají husté křoviny, hromady dřeva nebo sena.
- Společná snůška: Často kladou vejce společně do jednoho hnízda, může se v něm sejít i 40-50 vajec. Poté na ně sedí několik samic střídavě, což je unikátní sociální chování.
- Špatné matky: Navzdory dlouhé inkubaci a silnému instinktu zanášet, perličky nejsou vždy nejlepšími matkami. Někdy opouštějí hnízda nebo jsou neopatrné s mláďaty. Proto se často používají náhradní matky (např. slepice) nebo umělá líheň.
Vejce:
- Vejce perliček jsou menší než slepičí, mají tvrdou skořápku a krémovou až hnědavou barvu, často s tečkami.
- Jsou vyhledávaná pro svou chuť a výživovou hodnotu.
Původ a domestikace:
- Perlička kropenatá (Numida meleagris) pochází z Afriky.
- Domestikována byla již ve starověku, ceněná pro maso i vejce.
Hlasitost a užitek:
- Perličky jsou známé pro svůj hlasitý a pronikavý křik, který využívají jako poplašný signál při spatření dravce nebo nebezpečí. Jsou to výborní strážci.
- Pomáhají ničit škůdce na zahradě (klíšťata, hmyz).
- Maso perliček je libové a dietní, připomíná zvěřinu.

Jak dlouho Hrdlička sedí na vejcích?

Ten zvuk, to cukrování, které se nese letním vzduchem, ozvěna času, který se nezastaví. Je to rytmus města i zahrady, rytmus trpělivosti. Někde vysoko, na římse, na větvi staré lípy, v chatrném hnízdě spleteném z proutí, leží dvě bílé perly. Dva tiché sliby.

V teple těl se střídá on a ona, den a noc, slunce a stín. Tichá dohoda, tichá oddanost. Čas se neměří hodinami, ale východy a západy slunce. Dva týdny. Čtrnáct úsvitů a šestnáct soumraků, než se křehká skořápka prolomí životem. Čas čekání. A pak znovu, koloběh se opakuje, dokud podzim neochladí vzduch. Znovu a znovu.

Hrdlička sedí na vejcích 14–16 dní.

Roční cyklus: Během roku zvládne 2 až 6 snůšek, což je důkazem její mimořádné vitality a přizpůsobivosti městskému i venkovskému životu.
Vejce: Snůška obsahuje vždy jen 2 čistě bílá vejce. Jejich velikost je 30,6 × 23,4 mm.
Společná péče: O inkubaci se starají střídavě oba rodiče. Často samec sedí přes den a samice v noci.
Odlet z hnízda: Mláďata opouštějí svůj jednoduchý domov po 14–20 dnech. Rodiči jsou krmena takzvaným holubím mlékem, výživnou kaší tvořenou v jejich voleti.

Jak dlouho mohou být vajíčka bez kvočny?

Vajíčka pod kvočnou by neměla být starší než týden. Obvykle se pod kvočnu používají vejce sebraná 2. až 7. den po snesení. Je to proto, že kvalita zárodku se časem snižuje, a to i při správném skladování. Chceme přece, aby z nich líhnutí proběhlo co nejlépe, že?

Proč vlastně? No, taková ta vitální energie ve vajíčku, to je něco fascinujícího. Představ si to jako malý, skrytý zázrak, který potřebuje ty nejlepší podmínky.

Skladování: Klíčové je správné skladování vajec před tím, než je podložíme. Ideálně by měla být uložena špičkou dolů, při teplotě kolem 10-13 °C.
Čerstvost: Čím čerstvější vejce, tím větší šance na úspěšné líhnutí. Starší vejce prostě mají menší "šťávu".
Oplození: A samozřejmě, vejce musí být oplozená. To je taková ta "tajná složka", bez které se prostě nic neutvoří. Neoplodněné vajíčko by pod kvočnou jen skončilo jako takový... ehm, neúspěšný pokus.

Takže, shrnuto podtrženo, týden je taková rozumná hranice. Víc už je trochu sázka do loterie, a my chceme spíš jistotu a radost z malých kuřátek, ne?

Kolik vajec se dává pod kvočnu?

Kvočna spolehlivě inkubuje 12 až 19 vajec; jejich přesný počet závisí na velikosti a plemeni kvočny. Je nezbytné, aby všechna vejce byla zcela zakryta jejím peřím a žádné nezůstalo odkryté, jinak by mohlo snadno zastydnout.

Velikost kvočny je jako kapacita kufru u auta, prostě co se vejde, to se vejde. Moje sousedka Anča jednou zkoušela nacpat pod takovou malou kudrnatou slepičku dvacet vajec, chudinka vypadala, jako by inkubovala meloun! Pět jich pak musela vyhodit, zastydly hned v první vlně.

Když vejce kouká ven, je to jako když má člověk v zimě díru v ponožce – zima mu je jen na jeden prst, ale hrozná! Stejně tak vejce, stačí maličký kousíček a je z něj akorát tak vajíčková pomazánka, ale s kuřetem se můžete rozloučit. Musí být pěkně pod peřím, jako v hotelu s plnou penzí.

Ideální počet je, když kvočna vypadá jako takový nadýchaný polštářek, pod kterým tušíte něco cenného, ale nevidíte to. Strejda Pepa říkal, že když se kvočna rozplácne jak palačinka a vejce jí lezou zpod křídel jak švábi z kuchyně, je jich prostě moc.

Co všechno ovlivňuje úspěch (kromě počtu, jasně, to už víme):

Věk kvočny: Mladice můžou být zbrklé, staré dámy zase moudré, ale někdy i unavené, taky jsou jen lidi, teda slepice.
Klid: Kvočna potřebuje klid jak jeptiška v klášteře. Když jí tam furt někdo leze, může se na to vykvajznout a jít radši snášet jinam.
Kvalita vajec: Žádné prasklé, špinavé nebo moc malé či moc velké. Prostě prvotřídní zboží, jako na výstavu nebo do muzea.
Vlhkost a teplota: To už je taková vyšší dívčí, ale kvočna to většinou zvládne sama, pokud jí do toho nešťouráte a nemáte ruce jak medvěd.

Příprava vajec aneb detektivní práce: Předtím než je dáte pod kvočnu, prosviťte je! Je to jako koukat dalekohledem do budoucnosti. Hledáte malé prasklinky, co by pouhým okem neviděli ani orlové, nebo nějaké divné stíny uvnitř, co tam prostě nepatří. Můj děda to dělal s baterkou v komoře a vždycky u toho vypadal, jak by hledal poklad templářů.

A co když dáte moc málo? Kvočna se může nudit. Nebo si řekne, že to nestojí za to. To je jako když jdete na párty a jste tam jediní – prostě nic moc. Naopak, příliš mnoho vajec a riziko, že se všechna nevyhřejí, je veliké, jak Mount Everest.

Jak rozeznat pohlaví u perliček?

Poslouchej. To je jediná jistota. Perlák, samec, křičí jednoslabičně. Ostrý skřek. Perlička, samice, volá dvouslabičně. Zní to jako ka-bak, ka-bak.

Rozdíly jsou jemné. Vyžadují oko. Samec má větší přilbu a laloky. Stojí víc zpříma. Jeho postoj je dominantní.