Jak dlouho vydrží zajíci?

Jaká je průměrná délka života zajíce a co ji ovlivňuje?

No jo, zajíci… Vždycky jsem si myslela, že takový drobeček, co se mi honil po zahradě v létě 2023 u babičky na Vysočině, moc dlouho nepožije. Viděla jsem ho jen párkrát, lítal jak splašený, ale byl roztomilý.

Dvanáct let? To je fakt hodně, co? V knížce pro děti jsem četla něco o deseti, ale tohle je … jiné. Asi záleží hodně na tom, jestli žije v klecce, nebo volně.

V přírodě je to prý boj o přežití, málokdo se prý dožije třetího roku. Predátoři, nemoci, hlad… brutální. Myslím, že jsem jednou viděla lišku s něčím v tlamě – bylo to malé a hnědé. Brr. To bylo někdy na jaře 2022, v lese za naším domem.

No, prostě je to jiné, když se o ně někdo stará. V ZOO je to určitě lepší než v lese. Tam se dožívají těch dvanácti let, asi. A v té knížce? Tam byl zajíček mazlík a žil spokojeně, dokud ne… no, to už je smutné.

Jakou rychlostí běží zajíc?

Zajíc polní. 55 km/h. Skoky až 5 metrů.

Lepus europaeus. Eocén. 52 milionů let.

• Krátká, ostrá fakta. Nic víc.
• Evropa. Rychlost. Doba.
• Precizní. Bez emocí.
• Evoluce. Přítomnost. Rychlost.

Žádné sentimenty. Jen čísla.

Jméno. Druh. Rychlost. Doba.

Klíčové údaje. Bez zbytečností.

Jan Novák, 2024. Osobní poznámka.

Jak poznat stáří zajíce?

Sametová tma. Prostoupí ji měsíční svit, jemný jako dotyk. Vzpomínka na polní cestu, na chvění trávy pod nohama... zajíc. Jeho stín, rychle se ztrácející v noční tmě. Jak poznat, zda je to starý moudrý tvor, nebo mládě, ještě plné jarní energie?

Kůže, napjatá jako struna, nebo volná, poddajná? To je klíč. Mladý zajíc, jeho kůže, ta se táhne, jako by čekala na svůj osud. Starý zajíc? Jeho kůže – ne, nehne se, přirostlá k lebce, pevně, jako jeho vzpomínky na nespočet zim.

Drsnost a hladkost, to je ticho a šum. Ticho starých kostí, šum mládí. Vidím je v oku, v jeho hlubinách. V laboratoři, v sterilním chladu, věk odhalí váha vysušené čočky. Nebo řez, ten odhalí příběh kostí, každá vráska, každá linie – vyprávění o čase, o mrazících dnech a hřejivých sluncích, o útěcích před nebezpečím a touze po klidu.

• Kůže mezi ušima: u mladých pružná, u starých přilehlá.
• Čočka oka: vážení po vysušení - laboratorní metoda.
• Kostní tkáň: analýza řezu - laboratorní metoda.

Řez do kostí, jaký krutý obraz. Věda, ta je chladná, ale přesná. Přesto cítím melancholii, vzpomínka na nevinnost zajíčka, na jeho krátky život, na jeho skoky mezi stromy. Jen věk odhaluje tajemství života. Rok 2024, a já stále hledám odpovědi v tichosti lesa.

Co dělá zajíc v zimě?

V zimě? Hajzlík okusuje větvičky a kůru stromů, sežere co najde – plody, semínka... Vodu pije minimálně, prej mu stačí ta z jídla.

Hele, pamatuju si, jak jsem jednou na Šumavě, bylo to asi předloni v lednu, šel jsem takhle lesem a najednou – křup! Koukám a tam zajíc, normálně si vesele ohlodával mladou jabloňku. Měl jsem chuť mu jednu vrazit, protože ta jabloňka byla moje, sakra! Ale co už, příroda. Stejně mi bylo zimy, tak jsem šel radši do hospody na svařák.

• Zajíc v zimě: ohryzává kůru a letorosty.
• Šumava, leden: osobní zkušenost s okusováním stromku.
• Popis zajíce: protáhlé tělo, dlouhé uši, silné zadní nohy.

Kolik se dožívají zajíci?

Zajíc? Dožívá se prý až 12 let, ale v divočině tak 3 roky, hm... Proč tak málo? A ty škody na úrodě, to je fakt, blízko nor je to masakr. No nic, jdu si dát kafe.

• Věk: až 12 let (v zajetí), běžně 3 roky (volná příroda)
• Samci? Nula péče o mláďata. Total nezájem. Což mi připomíná...
• Škody? Okopaniny, pícniny, obilniny, prostě všechno sežerou. To je síla!

Jo a ještě:

• Rozšíření: Obrovský, všude jich je plno.
• Nory: Dělaj si bordel kolem baráku.
• Můj děda Franta říkal, že... no nic, to sem nepatří.

Kolik skočí zajíc?

Kolik skočí zajíc? Pět metrů. To je... dost, že?

Hmmm... Vždycky jsem si představoval zajíce spíš jako takové... roztomilé klubíčko srsti. Ale těch pět metrů... to je vážně rychlý skok. Vzpomínám si, jak jsem jednou viděl zajíce na louce u babičky v Holicích, 2023, byl červen, vůbec jsem si neuvědomil, jakou sílu v těch malých nohách mají. Asi jsem byl tehdy ještě malej, tak sedm let.

Teď, když o tom tak přemýšlím... kdybych mohl takhle skočit, všude bych se dostal rychleji. Ani bych se nemusel trápit s tou hromadnou dopravou v Praze, kde jezdím každý den do kanceláře na Vinohradech. Ještě ke všemu, ta práce v té digitální agentuře… už mě to moc nebaví.

• Rychlost: 55 km/h
• Délka skoku: až 5 metrů
• Druh: Zajíc polní (Lepus europaeus)

Tohle mi teď ale k ničemu není... jenom si tady v noci brouzdám po netu a přemýšlím o tom, co bych mohl změnit. A co kdybych si pořídil psa? Zlatého retrívra, o tom jsem vždycky snil. A s ním bych pak chodil na ty louky, kde jsem viděl toho zajíce. Ale to je zase moc romantické, co? Asi jdu spát.