Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá latinsky.?

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá: Latinská ozvěna moudrosti

České přísloví „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ výstižně zachycuje princip akce a reakce, zejména v mezilidských vztazích. Naznačuje, že naše chování k druhým se nám v nějaké formě vrátí. Křičíme-li do lesa hrubě, ozve se nám hrubá ozvěna. Chováme-li se k lidem s úctou, s úctou se nám odvděčí.

Přirozeně se nabízí otázka, zda existuje latinská obdoba tohoto přísloví. Doslovný překlad sice nenajdeme, latina však disponuje myšlenkově blízkými sententiemi, které vyjadřují stejnou moudrost. Namísto zvukové analogie lesa se zaměřují na reciprocitu v lidském jednání.

Jednou z nejvýstižnějších formulací této myšlenky je citát římského dramatika Publilia Syra: („Ut sementem feceris, ita metes.“) Tento výrok, překládaný jako „Jak zaseješ, tak sklidíš,“ zdůrazňuje princip příčiny a následku v širším kontextu. Neomezuje se pouze na okamžitou reakci, ale zahrnuje i dlouhodobé důsledky našich činů. Stejně jako farmář sklidí plody své práce, ať už dobré či špatné, tak i my se setkáme s následky svého chování.

Latinská moudrost tedy nenabízí doslovný překlad našeho přísloví o lese, ale proniká k samotné podstatě sdělení. Zdůrazňuje, že „jak ty druhému, tak tobě druhý“. Tento princip recipročního jednání, vyjádřený v různých formách napříč kulturami, nám připomíná důležitost uvědomělého a zodpovědného přístupu k druhým lidem. Ať už voláme do lesa, nebo sejeme na poli života, sklizeň bude odrazem našich činů.