Proč mají děti více kostí než dospělí?

Proč mají miminka více kostí než dospělí?

Proč mají miminka víc kostí než my? Ta otázka mě vždycky dostávala. Úplně mi to nedávalo smysl, když jsou takoví malí a... gumoví.

Pamatuju si to jako dneska, bylo to v březnu u naší pediatričky na poliklinice v Modřanech. Držíš to malinký tělíčko a máš pocit, že je celé z chrupavky. Hlavně ta hlavička, jak je měkká. Doktorka mi tehdy říkala, že novorozenec má kolem 300 kostí, zatímco my jen 206. Šílený rozdíl.

Miminka mají více kostí, protože mnoho z nich jsou původně chrupavčité části, které během růstu srostou dohromady. Tomuto procesu se říká osifikace.

Je to vlastně geniální. Všechno je to na začátku měkčí a oddělené, aby se to tělíčko vešlo kam má při porodu, a pak to postupně tvrdne a spojuje se. Třeba lebeční kosti. Prostě se to celé přetváří podle potřeby. Je to proste neuvěřitelná adaptace.

A ten proces vlastně nikdy úplně nekončí, kostra se mění celý život. Jen už ne takhle dramaticky. Je to takový živý, neustále se formující systém.

Kolik kostí je v lidském těle dospělého člověka?

Lidská kostra dospělce má 206 kostí. Tedy, většinou. Je to jako když si objednáte koláč a někdo si přilepí kousek navíc – rozdíl je většinou zanedbatelný, ale existuje. Některé ty drobnější kůstky se můžou rozhodnout pro cestu do světa individuálně, takže občas narazíte na někoho s kostí navíc, nebo naopak s jednou méně. Ale pro většinu z nás je to 206, symfonie kostí, která nás drží vzpřímeně a umožňuje nám dělat ty divoké taneční pohyby (nebo jenom dojít k lednici).

Proč ten počet není vždy pevný?

• Variabilita: Některé kosti, třeba v rukách a nohách, se můžou vyvíjet trochu odlišně. Je to jako s lidmi, každý je originál.
• Srůstání: V dětství máme kostí víc. Některé kosti, které jsou nám pak pevným základem (třeba pánev nebo lebka), se postupně spojují. Je to vlastně taková dětská verze "udělej si sám", jen s kostmi.
• Chybějící články: Občas se stane, že se nějaká ta drobná kůstka prostě rozhodne, že se jí nechce do party. A svět se nezboří.

A co ty kostičky navíc?

Někdy se objeví takzvané supra-numerární kosti. Ty se nejčastěji vyskytují v chodidle nebo v zápěstí. Je to jako dárek, který jste si sami nenadělili. Obvykle nezpůsobují problémy, ale někdy mohou být zdrojem zajímavých radiologických nálezů, takže radiologové mají občas o zábavu postaráno.

Klíčový bod, který si zapamatujte: Základní počet je 206, ale vaše tělo může být příjemným překvapením.

Kolik kostí má narozené dítě?

Novorozenec má přibližně 300 kostí. Dospělý člověk má 206 kostí. Miminka tedy mají podstatně více kostí než dospělí jedinci.

Je to fascinující paradox, že menší tělo obsahuje více stavebních prvků. Nejde o to, že by kosti mizely. Spíše se jedná o promyšlený proces srůstání, tedy osifikace, který příroda navrhla pro maximální flexibilitu a růst.

V podstatě se rodíme s jakýmsi "návrhem" kostry, který je z velké části chrupavčitý. Tyto chrupavčité modely postupně kostnatí a spojují se. Umožňuje to nejen rychlý růst, ale i samotný porod.

Klasickým příkladem je lebka. Kosti lebky novorozence nejsou srostlé, což umožňuje bezpečný průchod porodními cestami. Tyto měkké mezery, fontanely, se postupně uzavírají až v batolecím věku. Když jsem držel synovce za ruku, když mu byl měsíc, bylo až hmatatelné, jak je ta struktura jemná. Zápěstí a kotníky jsou složeny z mnoha malých chrupavčitých center, která se teprve později spojí v pevné kosti.

Tento proces srůstání a kostnatění pokračuje po celé dětství a dospívání. Finální počet 206 kostí se ustaluje až kolem 20. roku života, někdy i později. Je to dokonalá ukázka toho, jak je lidské tělo dynamický systém, nikoli statická konstrukce.

• Proč ten rozdíl? Kostra novorozence musí být ohebná pro porod a musí mít velký potenciál k růstu. Mnoho menších kostí a chrupavek toto umožňuje. Například stehenní kost (femur) je při narození z velké části chrupavčitá a postupně tvrdne.

• Není 206 vždy 206. Uváděný počet 206 kostí je standardizovaný průměr. Někteří lidé mají extra žebro nebo obratel navíc. Do tohoto počtu se také nezapočítávají sezamské kosti (jako čéška v koleni), kterých může být v těle více a jejich počet je individuální.

• První zkostnatělá kost. První kostí, která v embryonálním vývoji začíná proces osifikace, je klíční kost (clavicula), a to již kolem 6. týdne těhotenství.

• Zuby nejsou kosti. Ačkoliv jsou tvrdé a obsahují vápník, zuby se do celkového počtu kostí nepočítají. Mají odlišnou tkáňovou strukturu a vývojový původ.

• Jazylka (hyoid bone). Zajímavostí je kost v krku zvaná jazylka. Je to jediná kost v lidském těle, která není přímo spojena s žádnou jinou kostí. Drží na místě pomocí svalů a vazů.