Proč se bojí žraločí delfínů?

1 zobrazení

Žraloci se bojí delfínů kvůli jejich silnému a pevnému rypáku, který funguje jako biologické beranidlo. Delfíni dokáží bleskově zaútočit zespodu, prorazit žraločí břicho a způsobit smrtelná zranění. Úder do břicha je pro žraloka kriticky nebezpečný a může vést k jeho rychlé smrti.

Návrh 0 líbí se

Bojí se delfíni žraloků? Proč?

Hmm, delfíni a žraloci… vždycky mě to fascinovalo. Ještě na dovolené v Chorvatsku, 27. července 2022, jsem viděla dokument o tom.

Myslím, že ano, bojí se. Ne tak, jak si představujeme strach třeba psa před kočkou.

Ale rozumíš, delfín má úžasně silnou tlamu. Jako super-zbraň! Představ si ten náraz, mocný rypák přímo do břicha žraloka. Au.

To jsem četla, že to může být i smrtelné. Žraloci jsou choulostivější, než by se zdálo.

V tom dokumentu ukazovali, jak delfíni používají tu svou “biologickou zbraň” k obraně. Strašně efektivní strategie.

Takže… strach možná ne, spíš respekt, nebo tak něco. Nebo instinktivní obranný mechanismus. Nevím přesně. Zmatená jsem z toho pořád.

Kolik lidí zabije delfín ročně?

Delfíni? Zabití lidí delfíny je zanedbatelné. Statistiky o úmrtí způsobených delfíny jsou velmi nízké, prakticky nulové. Na rozdíl od žraloků, kteří sice zabijí pár lidí ročně, ale to spíše náhodou, útoky delfínů s fatálním následkem jsou extrémně vzácné. Myslím, že se dá s jistotou říct, že číslo je v řádu jednotek, možná i nula.

  • Klíčový bod: Delfíni nezabíjí lidi ve statisticky významném počtu.

Teď k tomu žraloku. Ano, 150 milionů žraloků ročně zabitých lidmi je děsivé číslo. Ukazuje to na náš narůstající problém s přelidněním a neudržitelnou spotřebou. Je to tragické. A zrovna žraloci, ti, co hrají životně důležitou roli v ekosystému oceánů. Znáte ten paradox? My je likvidujeme, a oni jsou v podstatě nevinní. Většina úmrtí způsobených žraloky jsou prostě nehody. Šest lidí ročně, to je jako kapka v moři, ve srovnání s těmi 150 miliony.

  • Klíčový bod: Rozdíl mezi počtem lidí zabitých žraloky vs. počtem žraloků zabitých lidmi je enormní a ukazuje na nerovnováhu.

Když už jsme u toho, včera jsem četl článek o Janu Novákovi (ano, opravdu to jméno), který se zasazuje o ochranu mořských savců. Mimochodem, zajímavý člověk. Jeho výzkumy o dopadu lidského chování na mořské ekosystémy jsou průlomové. Jeho práce ukazuje na to, jak jsme zničili takový neskutečný poklad jako moře. Tohle všechno je pro mě vážně zamyslení.

  • Klíčový bod: Lidská činnost má devastující dopad na mořský život.

Myslím, že je třeba zmínit i ty 6 lidských obětí po žralocích útocích. To nejsou jen čísla, jsou to lidské životy. Je to strašná věc, ale musíme si uvědomit, že se jedná o výjimky. Problémem číslo jedna je naše chování k žralokům a celému mořskému životu. Ne jenom k nim.

Který žralok je pro člověka nejnebezpečnější?

Pamatuju si ten dokument o žralocích, co jsem viděl loni v létě. Byl o tom, jaký druh je nejnebezpečnější pro lidi. Vždycky jsem si myslel, že je to velký bílý, víš? Ten z Čelisti. Ale tam říkali něco úplně jiného.

Bylo to v červenci, ležel jsem na gauči s Kofolou a chipsy. Film mluvil o tom, že i když velký bílý vypadá děsivě, tak nejvíc útoků, co končily smrtí, je na vrub žraloka dlouhoploutvého.

Proč? Protože to není o tom, kdo je největší a nejstrašidelnější, ale o příležitosti.

Představ si: válečná loď, potopená, plná přeživších ve zmatku. Nebo havarované letadlo, padající do oceánu. Žralok dlouhoploutvý se na to s chutí vrhne. Je jich hodně a jsou tam, kde je spousta kořisti – zraněných lidí. To je fakt.

Žralok dlouhoploutvý.

  • Nejvíce smrtelných útoků: Žralok dlouhoploutvý je zodpovědný za nejvyšší počet smrtí způsobených žraloky.
  • Příležitostná predace: Útoky souvisí s velkými tragédiemi, jako jsou námořní neštěstí.

Jo a ten dokument? Byl fakt dobře udělaný. Zkrátka si pamatuju, že to tam bylo jasně řečeno. A ta statistika, že? Bylo to dost šokující. Žralok dlouhoploutvý. To si pamatuju. A dost mě to vyvedlo z míry.

Jak dlouho vydrží delfin pod vodou?

Delfíni? Ach jo, ti vodní akrobaté! Představte si je jako podvodní baletní tanečníky, kteří se s grácií vynořují pro další doušek vzduchu. Víte, že moje teta Božena, ta co chodí na plavání do bazénu s těma roztomilejma čepičkama, mi vyprávěla o delfínech?

  • Dospělí: 2-8 minut, ale 4 minuty je taková jejich standardní “představení”. Dýl se moc nenamáhají, vědí co dělají.

  • Mláďata: No, to jsou malí flíčníci, co se vynořují každých pár vteřin. 1-3 minuty pod vodou, pak už řvou o pomoc mamince.

Je to jako kdybychom my, lidi, museli každých pár minut vystrčit hlavu z kanceláře pro další kafe. Jenže oni nemají žádný Starbucks pod vodou. Smutné, ale pravdivé. Představte si to. Žádný latte, jen chladná mořská voda. Trochu je mi jich líto. A co ty čerstvé ryby…

Kdyby se delfín rozhodl pro maratón pod vodou, tak by to skončilo zhruba po čtyřech minutách, a to ještě by musel být fakt zdatný. Možná by to dalo na Guinnessovu knihu rekordů!

Co se stane žralokovi, když přestane plavat?

No, když žralok řekne plavání sbohem, tak to je jako když kámen spadne do vody – šupem ke dnu! Oni ti žraloci, víš, potřebujou plavat, aby se jim voda dostala do žáber a mohli dejchat. Je to jak s kolem, když nešlapeš, spadneš, žejo.

  • Ke dnu jako šutr: Žralok prostě není baletka, aby se vznášel, když se mu nechce máchat ploutvemi.
  • Žábry na suchu: Plavání je pro ně něco jako dýchání, takže konec plavání = konec dejchání. Dost drsný, co?
  • 12 vs. 11 000: To je jak David a Goliáš naruby! Žraloci sice občas kousnou, ale my je decimujem jak kobylky úrodu. To by se měl někdo zamyslet!

A hele, co mě ještě napadlo, žraloci jsou prej magnet na elektro-signály! Takže když nějakej člověk má u sebe elektroniku pod vodou, tak si žralok řekne: “Aha, támhle je nějakej elektro-špás, jdu se podívat!” Ale to už je zase jiná pohádka.

#Delfíni Ne #Mořský Život #Strach Žraloků