Co je Determiner český?

Takže, co je to vlastně ten determinátor? Zní to hrozně učeně, že? Ale věřte mi, znáte ho líp, než si myslíte. Je to prostě taková slovíčka, co upřesňují podstatný jméno. V angličtině tohle dělají ty “the” a “a”, víte? Členy, jak se jim říká. Ale v češtině? No, to je trošku jinak. Tam to není tak jednoduché, že jo?

Pamatujete si, jak mi babička vyprávěla o svých růžích? “Ty moje krásné růže, ty voněly…” To “moje” je determinátor. Upřesňuje, že ty růže patří babičce, že to nejsou jen nějaké růže, ale její. A co třeba “několik” koláčů? To “několik” také říká, kolik jich tam bylo – ne přesně, ale tak nějak naznačuje množství. A to je zase další determinátor.

Člověk by řekl, že je to jednoduché, ale párkrát jsem se s tím i já popasovala. Vzpomínám si, jak jsem se učila angličtinu a vždycky jsem se zamýšlela, proč to tam není tak jasné jako u nás. Myslím, že je to proto, že čeština je tak flexibilní, a upřesňování se děje i jinak. Ne vždycky to chceme říct tak přímočaře, že?

No a ty příklady? Zájmena jako “ten”, “tento”, “můj”, “tvůj”, “každý”… Všechny to jsou determinátory. Pak tam jsou i číslovky, “dva”, “tři”, “několik”, “mnoho”… Vždycky na začátku jmenné fráze, to je důležité! To si zapamatujte, protože si myslím, že to je ta nejdůležitější věc. No a pak je tu ještě spousta dalších možností, některé jsou složitější, ale ty už snad zvládnete sami. Hlavně, abyste si to pamatovali, že se bez determinátoru neobejdeme! Ani babička bez svojich růží, že?